Prvního listopadu uplynuly tři roky od vašeho nástupu do čela Jihočeského divadla. Zalitoval jste někdy tohoto svého rozhodnutí?
Nikdy. Samozřejmě byly za ty tři roky těžší chvíle, ale ty jsou spojené s tím, co práce ředitele obnáší. Třeba nepříjemná personální rozhodnutí. Každá výměna uměleckých šéfů však utváří divadlo. Těch už za sebou pár mám. A některé byly dramatičtější jako v případě baletního souboru. Celkově ale nelituji žádného svého rozhodnutí.
Zažil jste už nějaký rozhodující moment pro chod divadla?
Nebyl jsem naštěstí zatím postavený před žádné rozhodnutí, kdy bych musel popřít své hodnoty. Hodně důležité je, že byl schválený strategický plán města. Podařilo se mi radním vysvětlit, že je do něj potřeba vložit bod s názvem Stavba nové budovy divadla. Scény, ve kterých působíme, jsou naší Achillovou patou a existenčně nás ohrožují.
K tomu se ještě dostaneme. Jak hodnotíte rok 2017?
Byl relativně úspěšný. Připravili jsme 17 premiér, z toho několik bylo velmi dobrých. Byl to můj první rok na otáčivém hledišti v Krumlově, kdy jsem měl pocit, že konečně rozumím tomu, jak to tam všechno funguje. Uvedli jsme tam dvě premiéry – operu Trubadúr a balet Valmont, ten se tam hodí, umí v malém počtu lidí využít hloubku prostoru. Ne každý tvůrce si s tím dokáže poradit. Zjistili jsme také, že otáčivé hlediště je nejnavštěvovanější kulturní open air scénou v Čechách. I v porovnání s velkými festivaly, jako Colours of Ostrava. Šéfové baletu i opery už také připravovali celý rok 2017. Po delší době hledání jsme našli pokračovatele Jany Kališové. V únoru ji v čele činohry vystřídá Martina Schlegelová. Rozhovory s ní jsou zajímavé a moc se na spolupráci těším.
Nejbližší premiéryKalifornská mlha 29.12. |
Co si od jejího příchodu slibujete?
Já jsem tenhle rok zavedl pravidelné setkávání s uměleckými šéfy. Společně utváříme koncept směřování divadla do budoucna. Martina je jedním z nejaktivnějších členů. Má názor. To je pro mě důležité. V roce 2018 i 2019 nás v činohře čekají velmi zajímavé věci.
Vidíte slabší stránky činohry, které by měla vylepšit?
Přeji si, aby činohra více rezonovala se společenskými náladami. Čekám větší reakci na současné události.
Nejde to ale proti vašemu průzkumu, podle kterého mají diváci nejraději komedie?
Naším posláním je nabízet i takový repertoár, který diváky konfrontuje a zároveň klade otázky. Donutí je zamyslet se nad současnou situací. Naším jediným kritériem není jen návštěvnost. Jsme divadlo veřejné služby. Naší povinností je přinášet i důležitá témata, která nejsou jen lehkými komediemi. Je to vždycky hrana, na které balancujete. Rozhodně neproměníme repertoár jen do kontroverzních her. Otázkou je, jestli se nedají najít inscenace, které budou dostatečně kvalitní a přitáhnou diváky, a zároveň nebudou jen komediemi.
Jaká je vlastně aktuální návštěvnost Jihočeského divadla?
Máme návštěvnost kolem 89 procent a soběstačnost 32 procent, což je po Národním divadle v Praze nejlepší číslo mezi vícesouborovými divadly v Česku. Zřizovatel nám nezadává, jaká musí být návštěvnost a soběstačnost. Náš divák sice má rád komedie, ale zároveň je schopný také poznat, jestli je představení kvalitní a něco sděluje.
Máte příklad?
La traviata, kterou nastudoval operní soubor. Uvádíme ji v soudobých kostýmech v neutrálním prostředí koupelny. Uprostřed jeviště stojí vana. Spousta diváků se toho obávala, ale reakce jsou nakonec pozitivní. Máme vždy potlesk vestoje a dobrou návštěvnost. To je příklad toho, že můžete nějaký příběh vysvětlovat současnějším jazykem a nebýt kontroverzní.
Opera vedle představení odehrává hodně koncertů a má spoustu dalších aktivit. Jste spokojený?
Vždycky si dovedu ještě představit posun. Aktivita je opravdu velká. V případě opery je nutné rozšířit diváckou základnu. O to se snažíme nejen repertoárem, ale třeba i koncerty na neobvyklých místech.
Ještě jsme se vůbec nedotkli Malého divadla.
To je náš nejprogresivnější soubor, jsem moc spokojený. Petrovi Haškovi a Jankovi Lesákovi fandím. I když jejich projekty nejprve působí šíleně, tak jim vycházím vstříc. Malé divadlo nehraje jen pro děti, ale i pro mladého diváka. To může být žena či muž středního věku, kteří jsou duchem stále mladí.
Jaký zájem je o nový Ateliér 3D?
Velký. Nejoblíbenější jsou interaktivní prohlídky divadla. Děláme je několikrát za týden. Spolupracujeme hlavně se školami, školkami i seniory. Návštěvníci se zábavnou formou seznámí s historií budovy i Jihočeského divadla, poznají zákonitosti a jeho zákulisí, mnohdy se dostanou také na zkoušky. Potom děláme workshopy. I když jsou často odborného charakteru, tak se lidé stále hlásí a daří se je zaplnit. Teď je pro nás velké téma, jak více spolupracovat se středními školami. Například udělat nějakou nadstavbu dramatického kroužku. Kraj je bohatý na amatérské divadelní spolky. Ateliér 3D jim může poskytnout supervizi, pomoc profesionálů a povzbudit je.
Váš předchůdce Jiří Šesták říkal, abyste se nebál mít vize a měl chuť jít do zdánlivě absurdních projektů. Vy jste představil radě města Strategický plán Jihočeského divadla. Jako asi největší sen působí stavba nové budovy. Čím to, že se přes půl století nepodařilo nic udělat?
Zakopaný pes je ve strachu z těch vizí a ve spokojení se s málem. Tyto charakteristiky stojí za tím, že tu stále není odpovídající budova pro divadlo. Kvůli tomu není divadlo dobře ukotvené ve městě a ani v kraji. Má obrovskou překážku v tom, aby dokázalo oslovit diváky z širšího regionu. Budovy, ve kterých jsme, nejsou dostatečně atraktivní. A to je dnes nedílná součást divadelního zážitku. Když se pojedete podívat do moderní divadelní budovy, tak budete zírat, co je všechno možné provést s dekoracemi.
Lukáš Průdek (35 let)Narodil se 10. května 1982 v Českých Budějovicích. Jeho otec Josef Průdek je operní režisér a pěvec. Lukáš Průdek chodil na budějovické Biskupské gymnázium a Křesťanské gymnázium v Praze, kde žil od třinácti let. Vystudoval produkci na DAMU, má i tříletý program DeVos Institute of Arts Management at the Kennedy Center v americkém Washingtonu. Pracoval ve Studiu Damúza a Divadle Nablízko. Osm let působil v Dejvickém divadle na pozici vedoucího marketingu a produkce, od září 2011 byl také zástupcem ředitelky. Od 1. listopadu 2014 je ředitelem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Je ženatý, má syny Valeriána a Antonína. |
A proč Budějovice stále nemají odpovídající moderní kulturní centrum? Je to opatrnou povahou Jihočechů?
Ve strategickém plánu města i ve Strategickém plánu Jihočeského divadla, který schválili radní, je stavba nové divadelní budovy, v níž by mohla působit i Jihočeská filharmonie. Reprezentace města si začíná uvědomovat, že potřeba kvalitního divadla tady je. Uvidíme, jak to půjde dál.
Podle studie útvaru hlavního architekta je nejlepším místem pro novou budovu Mariánské náměstí. Líbilo by se vám tam?
Tím, že už před 60 lety se tam pokládal základní kámen divadla, tak je to nezpochybnitelné místo. Umístění pro mě ale není až tak klíčové. Zajímá mě, co bude uvnitř.
V našem posledním velkém rozhovoru jste říkal: Vymýšlíme způsob, jak zapojit přeshraniční region i turisty, kteří jsou právě v Česku. Už se to podařilo?
Ještě se nám to úplně nepodařilo. Při současné situaci je nereálné příhraniční turisty oslovit. Nedokážeme dostatečně dopředu připravit program. Umíme je oslovit s otáčivým hledištěm. Tam známe program více než rok dopředu. Toho potřebujeme docílit v případě opery a baletu. Je to o to komplikovanější, že představení míváme v Metropolu, kde hrají i další hostující divadla, a soutěžíme o volné dny. Ukazuje se, že cestovní kanceláře, které nás znají z točny, jsou ochotny s námi spolupracovat, ale nemají zájem o představení v Domě kultury Metropol. Doslova nám to takhle řekly. A jsme zase u té budovy.
Ve vašich vizích je i větší soběstačnost divadla. Jak zvýšit tržby?
Strategický plán Jihočeského divadla má pět bodů a ty se nedají splnit jednotlivě. Jsou na sobě naprosto závislé. Budeme schopní zvýšit soběstačnost, pakliže vyřešíme otáčivé hlediště rozšířením zámecké zahrady o divadelní trakt. Tam bude nové hlediště i s odpovídajícím zázemím. Budeme moci navýšit kapacitu až na dvojnásobek, to je 1 200 míst. Pokud navíc dokážeme v Budějovicích postavit novou divadelní budovu, tak budeme moci oslovit cestovní kanceláře a přeshraniční region. Budeme moci i lépe plánovat. Když se tyhle věci povedou, tak je dalším cílem přilákání turistů, hlavně zahraničních, a navýšit soběstačnost.
V jaké je teď fázi řešení otáčivého hlediště a vypsání soutěže na novou podobu, která by nerušila barokní zahradu a nevadila by památkářům a UNESCO?
Je to ve fázi nula. Úplně znovu se celá situace musí začít vysvětlovat. Vyměnila se vláda, parlament, ministr kultury. Čekáme, až se ustálí situace, a teprve potom vyrazíme znovu vysvětlovat celý problém.
To musí být depresivní, ne? V uplynulých pěti letech se konečně dospělo ke kompromisnímu řešení a teď vás to čeká znovu...
Pro mě ani tak ne, protože to zažívám jako ředitel poprvé.
Současná konstrukce má prodloužený nájem do roku 2020. Máte záložní variantu, pokud by se termíny nestíhaly a architektonická soutěž nevyšla?
Dělám všechno pro to, aby tahle situace nenastala. Pokud by nastala, tak to existenčně ohrozí celé Jihočeské divadlo. Přesun točny někam jinam je varianta ústupová a špatná. Scéna má 60 let tradici v Krumlově. Nějaké varianty v hlavě mám, ale nepřeju si je realizovat.
Chcete také do provozu divadla více zapojit Jihočeský kraj. Jak se vám daří komunikace s jeho představiteli?
Nemůžu to ještě hodnotit. Jsem na úplném začátku. Setkávám se s krajskými radními a poslouchám jejich názory. Jihočeské divadlo má v rámci kraje síťový charakter. Jezdíme na zájezdy, spolupracujeme se školami mimo Budějovice, na točnu míří lidé z celých Čech i zahraničí. Zasloužilo by si to podporu kraje. A o tom si s nimi povídám.
Na co se v příštím roce těšíte?
Diváky bych moc rád pozval na naše nové inscenace, které nyní mají premiéry – Živý obraz od Petra Zelenky a Kalifornskou mlhu. Hodně zajímavá bude Její pastorkyňa. Touto operou Leoše Janáčka odstartujeme v polovině ledna Český rok 2018. Činohra v něm uvede pouze české autory nebo ty, kteří pro nás napíšou úplně nové hry. Připravujeme inscenaci s pracovním názvem Masaryk od dramatika René Levínského, specificky jihočeské téma přinese román Jiřího Hájíčka Rybí krev, jehož divadelní adaptaci chystáme v české premiéře. Přivítáme choreografa Petra Zusku, který pro nás udělá novou originální choreografii. To je velký úspěch, ne všem regionálním divadlům se to povede. Na otáčivém hledišti uvedeme po dvou letech novou činoherní premiéru Dracula. Malé divadlo tam připravuje Ztracený svět, kde diváky čekají i obří loutky dinosaurů. Na podzim 2018 chystáme Prodanou nevěstu a další tituly.
