„Před podáním přihlášek se rozjela mediální kampaň, která z mého pohledu poškozuje všechny průmyslovky, protože si myslím, že to není problém průmyslovek,“ říká.
Ostatním průmyslovkám se šikana vyhýbá?
Samozřejmě nemůžeme tvrdit, že šikana neexistuje, a zavírat před ní oči, to není pravda. Šikana existuje na všech školách a bohužel existuje už na základkách. Tam se to s dětskými agresory táhne spíš nahoru. To znamená, že problémem není typ školy, ale typ dětí.
Které působí nejvíc potíží?
Hodně problémů dělá takzvaná zlatá mládež, která je potom na jiných typech škol než na průmyslovkách. Myslím, že na poli šikany průmyslovky nejsou o nic horší než kterékoli jiné školy. Naopak mám pocit, že většina průmyslovek je v tomto směru přátelštější pro děti, protože u nás se sejde mnohem pestřejší složení dětí z různých rodin z celého kraje. A proto tu má šikana menší podhoubí, než když se ve škole sejdou děti z velkoměsta nebo většího města a ještě patří do kategorie zlaté mládeže, která začíná působit mnohem větší problémy než děti z neúplných rodin.
Kdo patří mezi zlatou mládež?
Jsou to děti, které rodiče odbývají tím, že mají dostatek peněz a stačí jim splnit veškerá přání, a vůbec se dětem nevěnují.
A takové tady nejsou?
Samozřejmě i v naší škole se vyskytnou, protože jsou tu i děti majitelů stavebních firem a větších společností, a můžeme říct, že by to mohly být i ony. Ale mám pocit, že stavařina nepatří do oblasti, z níž se rekrutuje zlatá mládež, která se objevuje i v televizních seriálech. Naše oblast je trošku atypická. Stavařská rodina mezi sebou funguje sice konkurenčně, ale docela férově.
Obáváte se, že průmyslovku může poškodit případ z Malešic, který rozvířila média. Ale ten je skutečně za hranou.
Určitě, já nedávám vinu médiím, o těchto problémech se informovat má. Prostě mi připadne jenom nefér to, že je ta informace jednostranná. Vypadá tak, že tohle se děje na průmyslovkách a že to je standard, nad kterým se nikdo nepozastavuje. Až do té doby, než se stane takovýto extrémní případ.
Jak mohl dojít tak daleko?
Já se domnívám, že v Malešicích šlo o selhání všech: rodičů, spolužáků, učitelů i vedení školy. Muselo dojít k selhání rodičů, protože se vůbec vyskytly děti, které si něco takového dovolí. A to je vina rodiny, rodiče odpovídají za výchovu a za to, jaké mají děti, to je jednoznačné. Muselo to být ale i selhání spolužáků, protože ti by na takové věci měli upozornit a mělo by být normální na to upozornit. Muselo to být ale i selhání ostatních pedagogů, protože mi nikdo nebude tvrdit, že si toho ostatní nevšimli. A musí to být selhání vedení školy, protože vedení tam zřejmě vytvořilo atmosféru, že děti a pedagogové nebyli ochotni, nebo se báli předat tyto informace nahoru.
A u vás by se to stát nemohlo?
Jsem přesvědčen, že ne. Neříkám, že tu máme samé bezproblémové děti. Ale tvrdím, že se u nás nemůže stát něco podobného proto, že atmosféra ve škole je nastavená tak, že bychom o tom v ředitelně věděli nejpozději hodinu poté, pokud ne hned.
Čtete snad ostatním myšlenky?
Stačí nastavit ve škole atmosféru otevřenosti a důvěry. Tady je normální se o problémech bavit. Děti dopředu vědí, že když je nějaký problém, zajdou za třídním, oblíbeným učitelem, nebo výchovným poradcem. Můžou zajít i za vedením, dveře mají otevřené.
Znáte i náladu ve třídách?
Všichni z vedení učíme, takže se se všemi dětmi potkáme. Chodíme také po hospitacích, někdy i přepadových. Stačí vejít do třídy a okamžitě cítím, že v ní něco nefunguje, je tam napětí, něco vyostřené. A hned můžeme mluvit o tom, proč.
