REPORTÁŽ: Fanoušci se rozloučili s brankářem Romanem Turkem

Hokejisté českobudějovického Mountfieldu se v nové sezoně v neděli poprvé představili v Budvar aréně. Diváci se bavili laserovou show a dojalo je loučení s brankářem Romanem Turkem. Bouřlivou atmosféru domácím zkalil nešťastný úvod utkání. Drama se však hráčům podařilo proměnit ve vítězství.

Osmašedesátiletá Renata Dvořáková si užívá důchodu jinak než její vrstevnice. Nechodí do kavárny, ale na hokej. Nenechala si ujít ani nedělní úvodní zápas nové sezony, navíc chtěla vidět i rozloučení s brankářem Romanem Turkem.

ROMAN TUREK

Hokejový brankář se narodil 21. května 1970 ve Strakonicích. Hrál
9 let v NHL v týmech Dallas Stars, St. Louis Blues a Calgary Flames. V roce 1996 se stal mistrem světa,
s Dallasem Stars vyhrál v roce 1999 Stanley Cup. V letech 1999 a 2000 získal William M. Jennings Trophy. Ta se uděluje brankářům, kteří odehrají za tým s nejmenším počtem inkasovaných branek alespoň 25 zápasů. Hrál na čtyřech mistrovstvích světa a na olympiádě v Lillehammeru. V sezoně 2004/2005 se vrátil do Budějovic, kde s profesionálním hokejem začínal. Zde odchytal šest sezon. Během přípravy na tu další se rozhodl, že kariéru ukončí. V HC Mountfield dál působí jako funkcionář u mládeže.

"Nejsem rozhodně skalní fanoušek, že bych musela být na každém zápase, ale občas se zajdu podívat. Líbí se mi ta rychlost a technika, Chtěla jsem vidět také rozloučení s Romanem Turkem, kterému všichni říkají Eda. Strašně moc jsem mu v minulosti fandila. Byl to sympatický hráč," říká s dojetím v hlase Renata.

Dvanáct minut před 17:00 se ocitá celá hokejová aréna ve tmě. Rozezní se hudba a na led se snáší proudy světel. Začíná laserová show.

Lidé tleskají dvěma mladým krasobruslařkám, které na ledě za doprovodu hudby a světel svými pohyby malují červené srdce. "To patří určitě Edovi," šeptá paní Renata.

Světla začínají pomalu znovu prosvětlovat celý zimní stadion a na led se už pokládá červený koberec. Ze všech stran je slyšet skandování jména bývalého brankáře českobudějovického extraligového týmu.

Pak přichází bývalá ikona místního týmu a hlediště pohlcuje vlna nadšení. "Edo, děkujem. Roman je jednička," nese se už znovu potemnělou arénou.

Roman Turek mává svým fanouškům a pak slavnostně zavěšuje svůj dres na speciální lano a ten pak míří vzhůru na čestné místo ke střeše stadionu.

"Roman byl můj idol, číslo jeho dresu nosím na každý zápas," svěřuje se Eva Slezáková, která prý miluje hokej především pro jeho akčnost a rychlost. "A hlavně ho hrají dobře urostlí kluci," dodává šestnáctiletá Eva už se smíchem.

Slavnosti skončily, koberec se vrací zpět do depozitáře. Pomalu mizí i mlha vytvořená pro potřeby laserové show. Roman Turek vhazuje slavnostní buly a zápas začíná.

Pro domácí ne zrovna šťastně. Neuběhlo ještě ani pět minut a hosté z Plzně vedli 2:0.

Aréna přesto bouří a žene své "kluky" do boje. "Vyrovnat, vyrovnat," zní stadionem.

Paní Renata vzrušeně telefonuje se synem. "Je to špatný, už prohráváme o dva góly. Jestli nevyrovnáme, budu si muset dát panáka." Nakonec nemusela, domácí hokejisté vyhráli 5:4.