Na konci šedesátých let byl Robert Sak šéfredaktorem uznávaného nakladatelství Růže. Po vyloučení z komunistické strany ho Státní tajná bezpečnost vedla jako nepřátelskou osobu a na dvacet let skončil v závodech Škoda jako slévárenský dělník. Ve volném čase psal do šuplíku historické knihy. Po roce 1989 se stal předním odborníkem na dějiny 19. a 20. věku.
Robert Sak oslavil uplynulou sobotu 80. narozeniny. Naposledy vydal knihu o jednom ze zakladatelů Sokola Miroslavu Tyršovi. Teď chce věnovat veškeré úsilí historické autobiografii.
Před pár lety se mu totiž ozval z Izraele bratr, o kterém vůbec netušil. Navíc si potvrdil, že je zčásti židovského původu.
Matka zakopala doklady a vrátila se do Ruska
Robert Sak se narodil v Charkově na Ukrajině, kam jeho otec odjel za prací.
"Seznámil se tam s mou matkou, židovkou původem z Oděsy. Po návratu do Československa se ale rozvedli a já zůstal z úředního rozhodnutí s otcem. Další matčiny osudy jsou jako z filmu. Přežila válku v Praze, ale stesk po domově ji přiměl zakopat své doklady a vrátit se do Ruska. Tam žila až do roku 1990 na doklady své předčasně zesnulé sestry. Potom se odstěhovala do Izraele," líčí Sak.
V roce 2007 stihla ve svých 94 letech napsat Robertu Sakovi ještě dopis. Zemřela dva měsíce poté, co se dozvěděla novinky o svém prvním synovi.
"Mrzí mě, že už mi zdravotní stav nedovoluje pátrat v archivech. V historii mé rodiny je ještě spoustu zajímavých okamžiků, kterým bych chtěl přijít na kloub," míní jinak vitální muž. Každé ráno začíná přečtením novin, sleduje současnou historickou literaturu i beletrii.
Absolvoval gymnázium v Plzni, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V Českých Budějovicích žije od roku 1956. Nejprve pracoval v archivní službě, potom ve zmiňovaném nakladatelství Růže. Po kritice srpna 1968 a vyloučení ze strany skončil v továrně. Na tuto dobu však nevzpomíná ve zlém.
"Počáteční deprese mi pomáhali překonat přátelé, které jsem si tam našel. Na pracovišti bylo hodně zajímavých lidí. Farář, historik i filmový teoretik. S dělníky jsme třeba během opravy stroje diskutovali o tom, co včera hlásila Svobodná Evropa," vzpomíná.
Doma se Sak zabýval dějinami bez možnosti publikování. Po listopadové revoluci přednášel až donedávna na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity.
V roce 2009 obdržel Medaili Za zásluhy. Vydal knihy o legionářích, Františku Ladislavu Riegrovi či Josefu Jungmannovi.
"Dějiny jsou pro mě příběhy lidí, kteří do nich vstupují se svými vlastnostmi, názory a postoji. Proto má podle mě historie blíž k umění než vědě," dodává čerstvý jubilant.
