Řízení je vaše velká vášeň? Viděl jsem profilovou fotku na Facebooku, kde sedíte za volantem.
Fanouškem autobusů jsem už několik let. Moc mě bavilo jezdit do školy a sledovat práci řidičů. Každý den z Rudolfova do Budějovic na nádraží a zpět. Jezdily tam kloubáky, dodnes pro ně mám slabost. Už tehdy jsem si říkala, že jednoho dne je chci také řídit.
A v rodině se tomuto povolání nikdo nevěnoval?
Vůbec, ale seznámila jsem se díky tomu s přítelem. On shodou okolností před lety začal brigádně jezdit jako řidič trolejbusu a já jsem ho následovala k autobusům.
Jak se člověk k takovému zaměstnání propracuje?
Řidičský průkaz mám od osmnácti a brzy jsem začala s profesionální přepravou koní. Odtud jsem se dostala dál, a když mi bylo 21 let, tak jsem se rozhodla udělat si papíry na autobus. Získala jsem je a přišla do dopravního podniku.
Takhle to zní jednoduše, ale tak lehké to určitě není.
I na přepravu koní vlekem bylo potřeba rozšíření oprávnění a pak jsem šla rovnou z béčka na déčko, což hodně řidičů odsuzuje.
A proč, kvůli malé praxi?
Vadí jim, že rychle přejdete z osobního auta rovnou na autobus, a chybí vám alespoň nějaká praxe na malém nákladním autě. I přesto si myslím, že jsem to zvládla obstojně.
Jak dlouhá je příprava, než vás dopravní podnik pustí do ulic s cestujícími?
Nejdříve jezdíte s prázdným autobusem a zkoušíme trasy. Následně se s řidičem zacvičujete úplně na všech trasách. Seznámíte se se zázemím pro řidiče. Trvá to zhruba dva týdny, je to dost intenzivní.
Byla jste při první jízdě hodně nervózní?
Vůbec.
To jste mě dost překvapila.
Bývám někdy nervózní. Ale když to srovnám s převozem koní, tak tam při odbočování musím být ještě mnohem opatrnější. Je to psychicky náročné, jakákoli chyba může mít fatální následky. U lidí, když třeba prudčeji přibrzdím, tak vím, že to zvládnou. Převoz koní pro mě byl ideální průpravou.
A kudy vedla cesta do dopravního podniku?
Obecně se ví, že je všude nedostatek řidičů, a tak jsem se rozhodla, že vyrazím tam. Přišla jsem osobně, zeptala se a ono to vyšlo.
Na kterou linku jste nastoupila poprvé s cestujícími?
Na linku 10 mezi Vidovem a Kalištěm. Přišel mě podpořit přítel a sjel se mnou první kolo. Oplatil mi to, taky jsem při jeho první jízdě jela s ním. Měla jsem z toho parádní pocit. Při střídání na mě byl řidič milý, všechno mi vysvětlil.
Vím, že naostro jezdíte teprve přes týden, jaké jsou zatím reakce cestujících?
Někteří koukají nedůvěřivě. Dokonce i na další směně se šofér díval, jestli mi to má vůbec předat, ale nakonec to bylo bez problémů. Někdo se i zastaví, vrátí se a nakoukne přes sklo. I doma se mě rodina na začátku ptala, jestli jsem v pořádku, že si chci dělat řidičák na autobus, ale teď už se pochlubí.
Vidíte v řízení autobusu svou budoucnost?
Určitě se tomu chci dál věnovat, moc mě to baví a práci mohu kombinovat se školou. Ve vzdálenější budoucnosti to zatím nedokážu odhadnout, lákal by mě třeba dispečink, ale to je vše hodně daleko.
Jak velká jste fanynka autobusů? Rozeznáte jednotlivé značky už na dálku?
Když jsem byla mladší, měla jsem to hodně zmáknuté. Věděla jsem, kdy jede můj oblíbený řidič a s čím. Teď už na to nemám tolik času a nebere mě to tolik jako samotné řízení. Ale autobusy pořád rozeznám bez problémů. Mám i jeden oblíbený - s evidenčním číslem 159, kloubový Citelis. To je moje láska už od začátku, díky němu to všechno začalo.
Je obtížné jezdit po Budějovicích?
Myslím, že to není jiné než jinde. Třeba v zácviku jsem nabrala zpoždění, ale kolony neovlivním. Také jsem dostala řadu rad od zkušenějších kolegů, to bylo moc milé. Třeba jeden mi řekl, abych se při odbočení z Rudolfovské do Sadů podívala do protější výlohy a pak vím, jestli mám za rohem autobus, nebo ne. Ten oblouk je tam nepříjemný. Díky nim už vím, že když někde naberu zpoždění, tak jsou místa, kde se to dá dojet.
A co je na řízení autobusu to nejkrásnější?
Asi ten výhled od volantu na okolní svět. Je druhý nejkrásnější, co znám. Nejhezčí je ze hřbetu koně.
Řidičem MHD se stala na zkoušku i naše redaktorka videotýmu:
7. června 2016 |
