Milan Beneš (66)Narodil se 4. prosince 1946 v Českých Budějovicích. Studoval Střední průmyslovou školu ve Volyni, obor vnitřní zařízení budov. V té době začal boxovat ve Strakonicích. Poté pracoval v Pozemních stavbách, od roku 1976 v Projektě Praha. Na vysokou školu šel až v roce 1987. VŠE začal studovat za socialismu a skončil v kapitalismu. V roce 1991 se vrhnul na podnikání. Nejprve jako fyzická osoba, o tři roky později založil projekční firmu Ineko CZ. Milan Beneš je ženatý, má dvě dcery. |
Celý život jste projektant, kde všude jsou stopy vaší práce?
Dělal jsem toho hrozně moc. Třeba v Budvaru jsem zanechal hodně stop. Stáčírna piva, tanky, kde pivo kvasí, nebo sklepy, ve kterých jsou v několika patrech obrovské sudy. Projektoval jsem všechny fabriky v prachatické průmyslové zóně. Specializujeme se na průmyslovou výstavbu.
Jak jste k takovým stavbám dostal?
Po střední jsem dělal u Pozemních staveb, pak v Železniční bytové výstavbě a od roku 1976 v Projektě Praha. Tam jsem začal dělat průmyslovou výstavbu a všechno jsem se naučil. Byl jsem hlavní inženýr projektu na Jihostroj Kaplice, Jihostroj Velešín, Jihostroj Český Krumlov. Fabriku v Českém Krumlově jsme postavili na zelené louce. A po revoluci jsem začal podnikat.
Průmyslové stavby vypadají z laického pohledu všechny stejně, hlavně že je to funkční. Je to tak?
Každá taková stavba je unikát. Vytvoření finálního projektu je často delší než samotné stavební práce. Poslední velkou stavbou byla továrna GRW v Prachaticích, kde se v čistém provozu vyrábějí kuličková ložiska - i třeba pro NASA (o továrně čtěte zde).
V těchto dnech jste otevřel vlastní hotel s box arénou. Co vás k tomu vedlo?
Celý život miluji box, sám jsem ho dělal a stále trénuji. Chodíme boxovat do sokolovny, moje firma náš oddíl Box club táty Němce sponzoruje. Před šesti lety jsem si řekl, že bychom měli postavit zázemí s trvalým ringem. Neustále ho bořit a stavět je těžká práce. Začal jsem pátrat po pozemku. Hledal jsem takový, vedle kterého by byla další sportoviště. Pak jsem vytvořil projekt. Všechno jsem si vymyslel, každý detail. Beru to jako své dítě, mnohem víc než ostatní stavby, které jsem projektoval.
Ring chápu, ale proč hotel?
Protože jsem si řekl, že si budova musí na sebe vydělat. Nepočítám, že bude ziskový. Když zaplatím energie a zaměstnance a budu na nule, budu spokojený. Vnímám to z velké části jako službu veřejnosti. Sportovním oddílům, které nemají moc peněz. Někdo si pro sebe postaví obří sídla, já jsem postavil zázemí pro bojové sporty. Mohl jsem cestovat nebo si koupit nové auto, abych nejezdil dvanáctiletou škodovkou.
Vy jste boxoval jako profesionál, nebo jen rekreačně?
Boxoval jsem jako student ve Strakonicích, v Martině a pak i trochu v Karlových Varech. Vždycky mě tento sport přitahoval.
A jak jste se seznámil s panem Němcem?
Trénovali jsme spolu v našem klubu. Pomáhal mi s přípravou projektu, kdy jsme jednali s magistrátem kvůli pozemku. Bohužel, otevření se nedožil (zemřel 10. září 2013). Náš oddíl tu bude od nového roku trénovat. Bude sem chodit i veřejnost na kurzy - třeba kickbox nebo box aerobic pro ženy. My ale chceme především pracovat s mládeží. V březnu se bude u nás konat mistrovství přípravky a kadetů. Chceme také pořádat utkání třeba Budějovice proti Praze nebo Linci.
Jak se vám daří získávat mládež pro box? Dnes jsou někteří rodiče až přehnaně opatrní na své potomky...
Je pravda, že v rodině k tomu musí být vztah. Mně třeba táta nechtěl kdysi podepsat schválení, že můžu chodit na box. Pod dohledem se ale nic stát nemůže. Něco jiného je pak vrcholová úroveň. Tu jsem ani já nedělal, bál jsem se o zuby, protože jsme měli špatné chrániče.
Navlečete si ještě někdy rukavice?
Na tvrdý zápasy ne. Jen na lehký sparování. V novém roce se do toho chci zase dát, abych shodil kila a dostal se do formy. Dřív jsem hodně trénoval, ale teď jsem měl moc starostí, tak jsem asi dva roky nebyl. S klukama ale pořád jezdím na zápasy.
