V prostorné pracovně děkanky plné květin si Ivana Chloubová teprve zvyká, prostředí Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity však zná důkladně.
Posledních osm let byla její proděkankou pro studium, sama učí v bakalářském oboru Všeobecná sestra a navazujícím magisterském oboru Ošetřovatelství.
„Jsem s fakultou pevně spjatá. Kombinaci zdravotnických, sociálních a bezpečnostních oborů, které naše fakulta studentům nabízí, považuji za velmi perspektivní,“ říká děkanka Ivana Chloubová.
Už jste stihla sestavit svůj tým?
Ano. Bývalá děkanka, profesorka Valérie Tóthová, bude na pozici proděkanky pro vědu a výzkum a Ondřej Doskočil zůstane proděkanem pro akademické záležitosti. Další dva proděkani budou noví, mé dosavadní místo proděkanky pro studium zaujme Vlastimila Ptáčníková, ředitelka Ústavu humanitních studií v pomáhajících profesích, a proděkanem pro zahraničí bude profesor Friedo Zölzer.
Chystáte nějaké nové studijní programy?
Už nyní nabízíme tři pozměněné sociální programy, které jsme vytvořili na základě požadavků zaměstnavatelů. Připravujeme bakalářský program Dětská sestra a magisterský program Organizace a řízení ve zdravotnictví a rozšiřujeme magisterské Ošetřovatelství o modul Intenzivní péče.
Ivana Chloubová (48 let)Po maturitě na Střední zdravotnické škole v Českých Budějovicích nastoupila jako sestra na neurochirurgické oddělení budějovické nemocnice. Dálkově vystudovala obor Pedagogika - ošetřovatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté začala vyučovat odborné předměty na budějovické Střední zdravotnické škole a VOŠ. Od roku 2004 působí na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Začínala jako odborná asistentka, posledních osm let byla proděkankou pro studijní a sociální záležitosti fakulty. Od 1. února 2019 je děkankou fakulty. Je vdaná, má tři děti ve věku 18 až 26 let. Ráda chodí na opery i koncerty filharmonie, čte detektivky a historické romány. |
Kdy je otevřete?
Snažíme se, aby to bylo na příští akademický rok. Ale nezáleží to jen na nás, proces schvalování studijních programů je dlouhý.
Uvažujete o tom, že by nějaký obor zanikl?
Jediným programem, který u nás bude končit, je Speciální pedagogika - vychovatelství, který vlivem legislativní změny míří na pedagogickou fakultu.
Fakulta staví za 58 milionů novou budovu se simulačním centrem připomínající nemocnici. K čemu bude sloužit?
Ačkoli máme velmi dobře vybavené učebny, kde trénujeme se studenty nácvik činností a dovedností, pořád je to ještě v laboratorních podmínkách. Kdežto připravované simulační centrum bude unikátní v tom, že tamní modely a vybavení ještě mnohem víc přibližují reálné klinické prostředí. Stejně jako způsob výuky pod kamerovým systémem, který sleduje, jak tu práci vykonávají.
Když víte, že vás zabírá kamera, je člověk trochu pod stresem.
Ale práce zdravotnického pracovníka je pod stresem celoživotně. Chceme, aby viděli, jak reagovali na změny zdravotního stavu pacienta, k nimž došlo, jak komunikovali, jak se pacienta dotýkali, zda nezanedbali jeho bezpečí, zda postranici na lůžku zvedli, nebo nezvedli. A v učebně to vidí všichni studenti a je to pro ně poučení napříště s tím, že když přijdou do reálné praxe, už je to tolik nezaskočí. A nebudou se to učit na živém pacientovi. Ovšem naše precizní modely také dokážou vydávat zvuky, potí se, třesou a mění barvu kůže.
Kdy v něm přivítáte studenty?
V září by měla být dokončena jeho stavba a pak ho budeme vybavovat pomůckami. Určitě ještě v příštím akademickém roce tam výuka nebude, ale napřesrok už chceme mít centrum v provozu.
Kde má fakulta rezervy?
Na řadě grémií se probírá vědecká publikační činnost, i ve srovnání jednotlivých fakult. My se nemůžeme srovnávat s přírodovědeckou fakultou nebo s fakultou rybářství a ochrany vod. Ale i tady své možnosti máme, jde jen o to je využít. Není to o tom, že bychom pospávali, ale ve svém zaměření na pomáhající profese nemáme ve vědě takové příležitosti jako jiné fakulty. Ve svém oboru jsme v republikovém srovnání i ve vědecké práci ve špičce.
A čím se naopak chlubíte?
Kvalitně připravenými studijními programy, díky nimž posíláme do praxe dobře uplatnitelné absolventy. Dokladem je mnohonásobně převyšující poptávka po našich absolventech, kdy skutečně někteří zaměstnavatelé chtějí konkrétně absolventy naší fakulty. A také se nám daří dobře plnit třetí roli univerzity, kdy uplatňujeme naši dovednost i ve službách pro veřejnost, při preventivních akcích zaměřených na péči o zdraví či pořádání dětských táborů.
Jak jste spokojena s délkou a kvalitou praxe vašich studentů?
Naše obory jsou postaveny na velkém podílu praxe, konkrétně třeba Všeobecná sestra má 2 300 hodin praxe a 2 300 hodin teoretické výuky. Máme síť klinických pracovišť, s nimiž velmi těsně spolupracujeme, navzájem konzultujeme, jestli oni jsou spokojeni s organizací naší praxe, my máme hodnocení praxe se studenty, abychom měli zpětnou vazbu i od nich. A já studentům zdůrazňuji, že praxe není o tom, jenom ji odchodit, je o tom, co se tam máte naučit.
Pocítili jste úbytek uchazečů v oboru Všeobecná sestra kvůli změně systému vzdělávání?
Nepocítili a jsme přesvědčeni o tom, že filozofie modelu 4 + 1, tedy maturita a rok na vyšší odborné škole, není správná a realita to ukazuje, protože my úbytek uchazečů nemáme. Nedostatek sester je uměle vytvořený tím, že chybí nižší zdravotnický personál a jeho práci musí udělat sestra. Ale kvalifikační příprava má podle našeho názoru být na vysokých školách. My ji provádíme tak, abychom připravovali takové sestry, které nepoškodí pacienta v praxi. Model 4 + 1 v této chvíli nevnímáme jako konkurenční.
A může nový systém přivést sestry do nemocnic dřív, jak se těší jejich šéfové?
Mnozí z těch, kteří propagují tuto změnu, stejně chtějí na svá pracoviště sestry s bakalářským vzděláním. Protože vidí, že na sestry jsou kladeny čím dál větší nároky, modernizují se přístroje, postupy, technika. Pořád tam musí zůstat jádro empatické, vstřícné sestry, ale činnosti, které dělá, jsou proti dřívějšku nesrovnatelné. A tak bychom k tomu měli přistupovat, abychom připravili zdravotníky, u nichž se nebudeme bát, aby pečovali o nás a naše děti.
Zaměřujete se i na to, aby studenti uměli jednat s pacienty a jejich blízkými?
Výuce komunikace věnujeme ve všech zdravotnických i sociálních oborech značnou pozornost. Studenti se učí reagovat na situace, kdy stojí proti agresivnímu či dezorientovanému pacientovi nebo konfliktní rodině. Už od praxí studentů prvních ročníků v nemocnici sledujeme, jak s pacientem mluví a jak se k němu chovají. Někdo se s tím narodil, někomu musíme pomoci víc, ale musím říct, že jsou i tací, kteří se to prostě nenaučí. A jsou to většinou ti, kteří pak v profesi nevydrží. Myslím si, že to tak bylo vždycky. I já jsem měla kolegyně, které byly perfektně manuálně zručné sestry, ale s lidmi mluvit neuměly a taky v té profesi nevydržely.
