Otužování organizátoři zvolili, protože je pro lidi s touto diagnózou doporučené. Řada z nich se noří do studené vody pravidelně. Může to mít pozitivní vliv na nervovou soustavu.
„Nejsem zvyklá se otužovat. Zkusila jsem to jednou s maminkou. I proto nyní vlezla do vody se mnou, řekla mi, že když jsem to zkusila já s ní, ona mě v tom teď nenechá,“ povídá s úsměvem Tvrdíková.
Pochází ze Zahájí nedaleko Zlivi na Budějovicku, před třemi lety se s přítelem přestěhovala do krajského města.
S tímto nervovým autoimunitním onemocněním žije Dana od 18 let.
„První příznaky se dostavily jedno ráno, když jsme chtěli jet s přítelem na výlet. Cítila jsem brnění ve tváři. Nebylo to nijak bolestivé. Řekla jsem si, že se to jistě brzy zlepší. V dalších dnech se mi však brnění rozšířilo do rtů a na špičku jazyka. Až tehdy jsem šla k lékaři,“ vzpomíná.
Než se přišlo na roztroušenou sklerózu, kolečko po doktorech trvalo čtyři měsíce. Byla v nemocnici, u zubaře i na dalších vyšetřeních, ale nikde nemoc neobjevili. Ukázala na ni až magnetické rezonance, potvrdila ji lumbální punkce.
Její rodiče požádali lékaře, aby mohli dceři o nemoci říci sami.
„Věděli, že by mě to mohlo zasáhnout. Ale když mi o roztroušené skleróze řekli, vůbec jsem netušila, o co jde. Mamka byla připravená. Sdělila mi, že je to sice nevyléčitelná nemoc, se kterou se ale dá žít. Říkala, nemáš se čeho bát, ale musíš být zodpovědná, starat se o sebe, mít se ráda a dávat na sebe pozor. Tak by to měl mít vlastně každý,“ zamýšlí se Dana Tvrdíková.
Podle svých slov první dva roky s diagnózou nezvládala dobře. Brala ji jako své selhání. „Vlastně jsem nesnášela sebe a namlouvala si, že mě v budoucnu budou nesnášet i ostatní, protože pro ně budu svou nemocí otravná,“ uvědomuje si.
Za čtyři roky zažila dvě ataky. První bylo ono brnění. Po čase přišla další – epileptický záchvat, po kterém ležela v nemocnici. Tehdy si uvědomila, že své myšlení musí změnit. Nechtěla se už dál trápit, ale žít normální a aktivní život. Začala si svého těla vážit, přitom si však dny užívat.
Nyní sama říká, že jí roztroušená skleróza otočila život k lepšímu.
„Nic nechci zlehčovat. Víme, že jsou mezi námi lidé, kterým nemoc způsobila vážné komplikace. Je to ale i o tom, jak moc si to člověk připouští. Jsem ráda za každou procházku i čas strávený s blízkými a rodinou. Ta pro mě toho udělala spoustu, přitom mou diagnózu musela snášet ještě mnohem hůř než já sama,“ vypráví Tvrdíková.
Sama v českobudějovické organizaci Roska - České Budějovice, která pomáhá lidem s touto nemocí, působila.
Přestože byly začátky nepříjemné, zvykla si i na bioléčbu. Injekci si aplikuje třikrát týdně. Své zkušenosti o životě s roztroušenou sklerózou se mladá žena snaží předávat i na instagramovém profilu Roztrousena.