Jaroslav Řehůřek z Písku má ve sbírce 45 tisíc pivních etiket.

Jaroslav Řehůřek z Písku má ve sbírce 45 tisíc pivních etiket. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Sběratel má 45 tisíc pivních etiket. Budvaru pomohl doplnit sbírku

  • 0
V mládí dostal od otce sbírku poštovních známek. Po čase ho více zaujaly zápalkové nálepky. V roce 1952 začal sbírat pivní etikety a ty se nakonec staly jeho celoživotní vášní. V téměř 90 letech jich má Jaroslav Řehůřek z Písku 45 tisíc a ve sbírce pokračuje dál.

„Sbírám jen etikety českých a slovenských pivovarů od roku 1945, starší ne, protože bych nikdy nedosáhl kompletu. A na jiné země bych neměl čas. Od našich 320 pivovarů to dá práce dost,“ vysvětluje Jaroslav Řehůřek.

Říká, že sběratelskou hodnotu etikety určitě mají, ale je to spíš zábava. „Těžko se to dá vyčíslit, některé etikety mají dnes značnou cenu, protože nejsou k dostání, jiné se shánějí snadněji,“ srovnává.

Nejvíce hrdý je na staré pivní etikety Budějovického Budvaru. „V pivovaru mají speciálního asistenta, který se zabývá muzeem. Když mi ukazoval staré etikety, řekl jsem mu, že jich má jen část, a ukázal jsem mu mou sbírku. Generální ředitel mě pak požádal, jestli by si to mohli ofotit, aby je měli také. Dnes tak má Budvar komplet starých etiket, které byly k mání,“ usmívá se.

Rozsáhlá sbírka zabere docela velký prostor. Přesto sběratel ví o každém kousku. „Manželka mi koupila speciální skříň s policemi. Mám tam kartony, kde jsou archy uložené. Rozdělil jsem etikety po krajích, okresech a pivovarech,“ podotýká.

Slíbil, že unikátní korbel neprodá

Kdysi Jaroslav Řehůřek slepoval některé etikety přímo z lahví. Pak od toho upustil kvůli obtížnosti. „Musí se opatrně, aby se nepoškodily, protože se používají různé druhy lepidel. Na některé je třeba teplá voda, na jiné naopak chladnější nebo jiný komponent. Když nejde o specialitu, nemá to cenu,“ říká.

Raději si tak dopisuje s dalšími sběrateli po celé republice a jezdí na setkání. Celkem je v kontaktu s 80 lidmi z různých krajů. Mění si například etikety z jižních Čech za ty ze severních. Dnes také využívá internet. Vyhledává pivovary, pak jim píše o etikety a nabízí spolupráci. Některé je pošlou zdarma, jiné si je nechají zaplatit.

Jaroslav Řehůřek navíc už 23 let řídí časopis Svět piva. Čtyřikrát ročně tak informuje další nadšence o všech akcích klubů, přináší přehled burz pořádaných kluby doma i v zahraničí. „Je celorepublikový, vyměňujeme ho se 13 sdruženími z celého světa včetně Austrálie a Ameriky,“ podotýká.

Kromě vzácných etiket má Řehůřek doma i další unikát. Kamenný korbel ze 40. let. 

„Dostal jsem ho od jedné paní z Písku. Její manžel byl totálně nasazený jako malíř v plzeňském pivovaru. V roce 1944 vyrobil pro generálního ředitele deset kamenných, ručně malovaných korbelů. Dostal jsem jeden z nich. Ukazuji ho na výstavách, ale není na prodej. Nemají ho ani v plzeňském muzeu. Slíbil jsem té ženě, že ho nikdy neprodám, a dodržím to. Je to památka, která se objeví jednou za život,“ vysvětluje.

Výstava je jednou za pět let

Jednou za pět let pořádá Klub sběratelů pivovarských suvenýrů v Písku největší výstavu pivních suvenýrů v Evropské unii. Právě letos se koná ve Sladovně čtvrtý ročník. Do 30. srpna si návštěvníci mohou prohlédnout etikety z 205 států, kde se vaří pivo, a další zajímavosti. Každý stát, který vyrábí nebo dováží pivo, či ho stáčí do plechovek, je v expozici představen vlajkou na archu. 

„Snažím se výstavu něčím oživit. Letos jsme vydali tři pivní etikety a krabičky sirek, na kterých je emblém výstavy a data degustací různých pivovarů. Je to můj nápad, říkal jsem si, že se musí vždy udělat něco zajímavého navíc,“ uvažuje muž, který má ve svém věku víc aktivit a energie než mnoho mladých lidí.

„Právě vzhledem k mému věku a tomu, že se výstava koná jednou za pět let, doufám, že je poslední,“ vtipkuje. Vzápětí ale potvrzuje, že svá slova vážně nemyslí. „Kdyby se dělala příští, místo etiket mám už vyjednané tácky,“ přiznává.