Je to špička, ještě ho nasvítit. Vždyť vypadá jako z Planety opic nebo šupinatý kapr. Takové komentáře zaznívají v těchto dnech v parku Na Sadech i na sociálních sítích. Budějovičtí obyvatelé žijí svou novou monumentální sochou zakladatele města Přemysla Otakara II.
Někteří při hodnocení nešetří kritikou a drsnými komentáři, jiní si zase výsledek pochvalují a u plastiky se fotí.
MF DNES přímo před pomníkem oslovila padesát lidí. Dvěma třetinám se postava líbí, jedna třetina téměř třímetrovou žulovou sochu na soklu zkritizovala. Vadí jim především králův pohled do země a nakloněný postoj. Toho si všimli i jiní sochaři.
„Z fotografie nemohu hodnotit proporce. Osobně mi však nepřijde vhodné volit pro silného panovníka tento až modelkovský postoj na jedné noze. Podle mě by měl být pevně rozkročený na obou nohách,“ přemýšlí sochař a vysokoškolský profesor Michal Gabriel.
Nejlepší kritik je čas, říká autor sochy
Sochu daroval Budějovicím k 750. výročí sochař František Postl, který působí na krumlovské Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky. „Já mám z výsledku dobrý pocit. Něco jsem musel oproti modelu kvůli žule uzpůsobit. Volil jsem záměrně zadumaný výraz, nechtěl jsem dělat heroický postoj, proto ten náklon. Myslím, že nejlepší kritik je čas, uvidíme tak za dvacet let,“ říká František Postl.
Podle Gabriela je uměleckou licencí, jak autor sochu ztvární. „Může krále klidně pojmout jako Quasimoda, ale druhá věc je, že radní města by zvážení, zda dar přijmou, měli nechat na odbornících a schvalovací komisi,“ podotýká.
Komise skutečně zasedla a jednala. Byly dokonce dvě, nejdříve takzvaná umisťovací a pak pro architekturu a územní rozvoj. Jenže politici nakonec stejně rozhodli podle svého a názor ani jedné skupiny je příliš nezajímal.
Příběh sochy Přemysla Otakara II. začal na jaře 2013, kdy Postl sochu městu nabídl k blížícímu se 750. výročí založení. Mnozí se domnívají, že už tehdy ji mělo vedení radnice odmítnout, a naopak připravit pro dílo nejdříve vhodné místo a pak vyhlásit řádnou soutěž o návrh podoby. Nic z toho se nestalo.
„Postoj byl na začátku takový, že tehdejší primátor Juraj Thoma tu sochu chtěl. Vedení se k tomu postavilo tak, že dar se přece neodmítá. Proto jsem inicioval otevření debaty, protože tohle nebyl správný postup. Upozorňoval jsem, že přijmeme něco a nevíme, jak to bude vypadat. To se koneckonců jasně ukázalo ve středu při slavnostním odhalení díla,“ konstatuje bývalý radní Hynek Látal.
Komise doporučila neumisťovat
Upozornil, že umisťovací komise nejdříve doporučila postavit sochu na místě, kde je nyní. Při druhém hlasování už naopak převážil názor, že by bylo lepší, aby nikde nestála. I když hlasování bylo v obou případech těsné. V té době už se blížily komunální volby. I nové vedení radnice však pomníku zůstalo nakloněné a rozhodlo se, že jeho odhalení bude součástí letošních oslav 750 let města.
Další sochař Tomáš Havlík zdůrazňuje, že takový postup není správný. „Sochy se nemají do veřejného prostoru dostat bez soutěže jen proto, že je to dar. Něco jiného je krátkodobé umístění, to však není tento případ,“ zmiňuje.
Druhá komise pro architekturu a územní rozvoj pak dostala na přelomu zimy a jara úkol vybrat jedno ze dvou finálních míst. Druhé bylo rovněž Na Sadech, jen opodál u vyústění ulice U Černé věže.
„Celou věc už nám podali k jednání tak, že nebylo možné hlasovat pro její neumístění. Ještě jsme zkoušeli, že by nemusela být v historickém jádru, ale třeba někde na Pražském předměstí, ale takový názor neprošel,“ upozorňuje architekt Jiří Brůha, který v komisi zasedal. Výsledek podle něj není dobrý. „Přemysl do města patří, ale jeho zrození mělo být jiným postupem, na základě soutěže,“ dodává.
Sochu tak nakonec Budějovičtí mají a dostali ji darem. Za přípravné a stavební práce na úpravě prostranství Na Sadech ovšem město zaplatilo přibližně 600 tisíc korun.
