Podle českobudějovického krajského soudu, který žalobu cisterciáků zamítl, sloužil tento majetek k rekreačním účelům, a nemůže se proto vracet podle zákona z roku 1991, jenž řešil pouze zemědělské restituce.
„Základem dnešního rozhodnutí byl charakter nárokovaného majetku. Nestačí nekonkrétní tvrzení, že se týkal zemědělství, protože se jím historicky živila celá obec,“ zdůvodnila rozhodnutí samosoudkyně Kamila Drábková.
Právní zástupce žalujících cisterciáků Pavel Šťastný naopak argumentoval, že ve starých pozemkových knihách je majetek popsán jako součást fary a zahrady u přilehlého kostela, což má zemědělský charakter.
Řád ztratil možnost pozemky a budovy využívat po roce 1950, kdy ho stát vystěhoval do internace. V katastru nemovitostí z pozdějších let krajský soud zjistil, že nemovitosti na břehu jezera později přešly do vlastnictví Státního statku Frymburk a od nich pod českobudějovický městský národní výbor.
Naposledy areál s farou, která přiléhá na místní kostel, využívalo město České Budějovice. Mělo zde rekreační středisko pro zaměstnance technických služeb.
Podle starostky Přední Výtoně Reginy Houškové je škoda, že vyšebrodské opatství tento majetek nezískalo zpět.
„Areál na krásném místě na břehu Lipna je už deset let prázdný a chátrá. Státu bude trvat podle mě dlouho, než ho prodá. S cisterciáky máme dobré vztahy. Věřím, že by tento majetek zachránili a zhodnotili,“ míní Houšková.
Cisterciáci z Vyššího Brodu podali ve stejné kauze zároveň žalobu na stát, který jim neuznal nároky na vrácení pozemků včetně budov také v Heřmani a Komařicích na Budějovicku. Vrácení nemovitostí v Heřmani jim podobně jako v Přední Výtoni soud neuznal také kvůli jejich nezemědělskému charakteru. U Komařic žalobu nakonec stáhli.
„Takové rozhodnutí jsme očekávali,“ komentovala rozsudek právní zástupkyně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Jana Dohnalová.
