Žena, pisatelka stížnosti, je invalidní důchodkyně. V době, kdy měla vážné zdravotní problémy, si její manžel přivedl do společné domácnosti novou partnerku. Žena proto dům opustila.
Po pár měsících se znovu vrátila. Manžel totiž tvrdil, že s ní chce znovu žít. Ženu a jejího syna tehdy zároveň požádal, aby spolu s ním podepsali smlouvu o úvěru na rekonstrukci domu.
Žena i její syn žádosti vyhověli. Jejich podpis se tedy objevil na smlouvě o pětimilionovém úvěru.
Následně muž vzal manželku na dovolenou do zahraničí, a tam ji opustil. V zahraničí ji nechal bez peněz, několik dní musela pomáhat v restauraci, aby si vydělala na cestu zpět. Posléze se manželé rozvedli.
Muž z úvěru splatil do března 2014 necelých 350 tisíc korun. Následně požádal o osobní bankrot. Banka později vyzvala ženu s jejím synem jako spoludlužníky k zaplacení zbývající části úvěru, později na ně podala také žalobu. Domáhala se částky, která narostla na více než šest milionů korun.
Žena uspěla jen u okresního soudu
Okresní soud v Písku žalobu zamítl s vysvětlením, že nárok banky je sice oprávněný, ale výkon práva by byl v rozporu s dobrými mravy, protože příjemce úvěru spoludlužníky zneužil ve svůj prospěch, banka situaci dostatečně neprověřila a pohledávka je částečně zajištěná domem.
Krajský soud v Českých Budějovicích však rozsudek okresního soudu po odvolání banky změnil a její žalobě vyhověl. Žena se synem pak neuspěli ani u Nejvyššího soudu, proto podali ústavní stížnost.
Ústavní senát se zpravodajem Pavlem Šámalem dnes stížnosti vyhověl. Nález je dostupný na webu soudu. Ústavní soud nepředjímá celkový výsledek sporu, krajský soud se však musí případem zabývat znovu.
Neměl by se při tom soustředit výhradně na to, zda je nárok banky oprávněný, ale také na to, zda existují jiné možnosti uspokojení pohledávky.
„Obecné soudy rovněž nebudou moci soustředit svoje úvahy jen k okolnostem majícím původ výhradně mezi stěžovateli a věřitelkou, ale budou se muset vypořádat i s uvedenými okolnostmi mezi samotnými spoludlužníky,“ stojí v nálezu.
