Jaroslava Žáčková požadovala jako satisfakci 100 tisíc korun. „Nejde mi o peníze, ale o morální odškodnění. Aby nemocnice přiznala chybu,“ uvedla.
Příběh se smutným koncem měl počátek v dubnu 2014, kdy záchranáři přivezli do nemocnice invalidu se zlomeninou stehenní kosti. Způsobil si ji doma pádem z vozíku.
Během několika dnů museli lékaři pacientovi, hospitalizovanému na úrazovém oddělení, amputovat nejdříve jednu a pak i druhou nohu. Končetiny byly zasažené infekcí následkem proleženin a špatného prokrvování. Podle diagnózy muži navíc selhávaly ledviny.
Žalobkyně tvrdí, že k proleženinám přišel až v nemocnici, protože neměl polohovací postel, a navíc mu přivazovali ruce v době, kdy trpěl největšími bolestmi.
Kvůli jednání ošetřovatelů sice podal muž po svém propuštění z nemocnice trestní oznámení, ale policisté věc odložili pro nedostatek důkazů. Pochybení nenašel ani krajský úřad, kam podala stížnost Žáčková, když její bratr zemřel.
Soud vyslechl řadu svědků z okruhu zdravotníků a hodnotil znalecké posudky. Praktiky popsané v žalobě všichni odmítli. „Pacient se k nám dostal ve velmi zanedbaném stavu s proleženinami,“ uvedl primář úrazového oddělení Pavel Kopačka.
Další ošetřovatelé vypověděli, že kvůli agresivnímu chování muže sice na posteli zpočátku fixovali, ale nekurtovali. Tato praxe vypadá tak, že se pacientovi přitáhne přikrývka přes prsa a její rohy přivážou k posteli. Muže umístili podle jejich svědectví na jedinou polohovací postel, kterou mělo úrazové oddělení k dispozici.
„Z dokazování vyplývá, že proleženiny měl pacient ještě před hospitalizací a během čtyř dnů na úrazovém oddělení nebyla péče o něj nedostatečná nebo nesprávná,“ uzavřel samosoudce Miroslav Jurman.
Pro žalobkyni je výsledek soudního sporu dvojitým zklamáním. Bude totiž muset uhradit náklady vleklého řízení, které určitě převýší částku požadovaného odškodnění.
Právní zástupce nemocnice Jiří Jarušek naznačil, že jeho strana se pravděpodobně nevzdá náhrady výdajů za proces. Žalobkyně totiž podle jeho slov jednala až šikanózně a nemocnici skoro vydírala.
„Nemocnice sice zvenku vypadá pěkně, ale uvnitř je to jiné. Lidé, kteří mají podobné zkušenosti, mě varovali, že jdu hlavou proti zdi,“ komentovala výsledek Jaroslava Žáčková.
