Voda nad zlato. Její hodnotu potvrzují spory kolem pramenů a studní, které si majitelé pozemků stále víc chrání jeden před druhým. Podle vodoprávních úřadů přibývá na toto téma nejen sousedských sporů.
Příkladem je kauza z malé obce Balkova Lhota na Táborsku, která na první pohled působí až kuriózně. Předmětem sváru je překročení povolené hloubky třicetimetrového vrtu o pouhých šest centimetrů.
Po stížnostech a odvolání souseda majitele vrtu se případ dostal až ke krajskému úřadu. Ačkoliv je už vrt hotový, kraj vrátil povolení ke stavbě zpět táborskému vodoprávnímu úřadu. Spor mezi sousedy se táhne už mnoho měsíců.
„Zaplatil jsem za vrt hodně peněz a teď z něj nemůžu čerpat vodu, protože není stále zkolaudovaný. Jsem už z toho unavený. Nevím, co jsem udělal špatně. Sousedovi, který tu trvale nebydlí, jsem o záměru předem řekl a byl zveřejněn i na úřední desce,“ posteskl si majitel studny Jiří Severa.
Jeho rodina bydlí v domě, na jehož pozemku je kopaná asi pětimetrová studna. Protože se voda v ní začala ztrácet, rozhodl se vybudovat rezervní zdroj. Projekt zadal v roce 2018 a ve stejné době podal žádost o povolení na vodoprávní úřad.
Souhlas dostal postupně od několika odborů městského úřadu, nakonec i povolení k odběru vody. Stavba musela ladit s mnoha předpisy. Například, že vrt nebude hlubší než třicet metrů a bude v dostatečné vzdálenosti od odpadní jímky.
Před kolaudací se proti povolení odvolal Severův soused. Namítl, že vrt neodpovídá hloubkou projektové dokumentaci a že o stavbě od začátku nevěděl.
Po jeho stížnosti přeměřil hloubku vodoprávní úřad a zjistil že měří třicet metrů a šest centimetrů. Odvolání proto odmítl, ale tím celá věc neskončila. Soused se znovu odvolal. Tentokrát ke kraji a do stížnosti přidal, že studna leží v rozporu s předpisy blízko odpadní jímky.
Krajský úřad teď posílá do Tábora celou věc zpět s pokynem, aby se vyšetřilo, jak funguje na pozemku pana Severy odpadní jímka. Samotných šest centimetrů označil za zanedbatelnou délku vzhledem k možné nepřesnosti měření.
MF DNES oslovila i stěžovatele. Potvrdil, že na vadě představující šest centimetrů trvá, ale k dalším námitkám se vzhledem k dosud neukončenému řízení odmítl vyjádřit.
„Nejde o vodu, je to zbytečný sousedský spor,“ míní starosta obce Stanislav Šika, který kauzu také sleduje.
Podle autora projektu Richarda Hona z Jihlavy leží sice břemeno sporu na firmě, která vrt provedla, ale tahanice o šest centimetrů je v tomto případě natolik marginální, že se s něčím takovým za celou praxi ještě nesetkal.
Jinak to hodnotí táborský vodoprávní úřad. Jak řekl mluvčí táborské radnice Luboš Dvořák, podobných sporů o vodu v jejich regionu přibývá.
Obce chtějí vodu z Římova
Loni řešil kraj stížnosti lidí v Sudoměřicích u Tábora, kterým zničila studny modernizace IV. železničního koridoru. Na rozdíl od Balkovy Lhoty mají Sudoměřice přes náhradní vrt vody stále méně.
Také místní obyvatelé jsou závislí na vlastních studnách, navíc kvůli skalnatému podloží zde musí být vrty hodně hluboké. Studny, které zmizely po stavbě koridoru, přitom měly hloubku jen kolem pěti metrů.
„Pracujeme na projektu napojení na Jihočeskou vodárenskou soustavu (JVS). Spojili jsme se kvůli lepšímu prosazení projektu a financování se sousedními obcemi Chotoviny a Nemyšl,“ říká starosta Sudoměřic František Mikulanda.
Od Čekanic u Tábora má podle představ obcí na Táborsku vést další větev trasy vodovodu až do Mladé Vožice. Také toto město si chce pojistit budoucnost odběrem vody z Římovské nádrže.
„Podle JVS má Římov dostatečnou kapacitu. Státní strategie je dnes propojování vodárenských soustav. Chceme proto zásobit římovskou vodou severní okraje kraje,“ říká starosta Mladé Vožice a senátor Jaroslav Větrovský.
Prodloužení rozvodů vody by měl podle Větrovského hradit stát, protože malé obce peníze na takové investice nemají a musely by zůstat na suchu.
Podstatné je i to, že podobným propojením zdrojů zmizí obavy o nedostatek vody a tím i mnohdy zbytečné spory mezi vlastníky pozemků.
