Dnes je to žádané místo. Otavská ulice na českobudějovickém sídlišti Vltava je podle realitních makléřů oblíbenou lokalitou, protože splňuje současné nároky na dobré bydlení. Navzdory události před dvaceti lety, kdy zde vybuchovala auta a hořely byty.
V pondělí 8.června 1998 dopoledne se totiž stala epicentrem letecké havárie, když přímo do hustě obydleného prostoru dopadl hořící vojenský nadzvukový letoun MiG-21. V oblacích se srazil s dalším stejným strojem. Podle pamětníků vypadala v těch chvílích Otavská ulice jako po bombardování.
„Uslyšela jsem ránu a oknem mi do bytu něco vletělo. Přerazilo to nohu u konferenčního stolku. Další hořící kus mi přistál v ložnici na válendě,“ vzpomíná Milena Macarová, jedna z posledních místních pamětnic.
Obyvatel panelových domů v Otavské ulici, kteří zažili leteckou nehodu, je dnes jen hrstka. Jak říkají, je to dávno a už si ani nechtějí tu hrůzu připomínat. Na špatné události se má podle nich zapomenout, i když zrovna tady měli obrovské štěstí.
Skoro nikomu se nic nestalo. Jen někteří si vybavují, jaké zavládlo po pádu zděšení. Oheň, černý dým, z oken domů šlehaly plameny.
„Popadla jsem nějaké věci z válendy a běžela pryč. Na chodbě jsem na všechny křičela, že hoří. Zastavila jsem se až na zastávce trolejbusu naproti paneláku a koukala, jak se z mého okna valí plameny. Manžel byl na chalupě. To je konec, napadlo mě. Pak jsem zjistila, že jsem si v tom zmatku okna popletla. Hořelo jinde,“ vybavuje si žena.
Jako v katastrofickém filmu
Dodnes si detailní zážitky vybavuje i vedoucí lékař záchranky Lumír Mraček.
„Vraceli jsme se z výjezdu směrem na základnu na sídlišti Vltava, když nás předjely sanitky tehdy privátní záchranky. Uháněly na sídliště, odkud už byl z dálky vidět hustý kouř. Zatočily ale z hlavní silnice doleva do vilové čtvrti, takže naše posádka přijela do Otavské ulice ze zdravotníků jako první. To už tam byli hasiči. Hořel panelák, na parkovišti před ním vybuchovala auta. Dávali jsme okamžitě zprávu na dispečink,“ líčí Mraček.
Pád migů v BudějovicíchDva stroje MiG-21 se srazily 8. června 1998 v 9:25 nad sídlištěm Vltava v Českých Budějovicích. Hasiči dostali hlášení v 9:30, na místě byli za sedm minut. Z vyšších pater paneláků evakuovali jedenáct obyvatel bytů. Zdravotníci ošetřili na místě pět lehce zraněných. Jedna žena skončila v nemocnici s popáleninami na noze. Na místě zasahovalo 151 hasičů a 50 policistů. Město připravilo náhradní ubytování pro 150 lidí, nabídky nevyužil nikdo. Obyvatelé poškozeného paneláku se stěhovali k příbuzným a známým. Požár poničil třicet zaparkovaných aut, škodu na majetku nahlásilo kromě města 35 lidí. Znalci ji vyčíslili na 25 milionů korun. |
Na místo ihned vyrazil i tehdejší primátor Miroslav Beneš. „Nevěřil jsem vlastním očím a připadal si jako v nějakém americkém katastrofickém filmu,“ popisuje Beneš.
Jako zázrakem nikdo nepřišel o život. Tak dodnes vnímají největší leteckou havárii na Českobudějovicku obyvatelé i záchranáři.
Šťastných momentů bylo víc. Například jen tři minuty před dopadem migu na sídliště nastoupili cestující na zastávce do trolejbusu číslo 14 a odjeli do centra města. Po chvíli na to samé místo dopadly hořící trosky. Ještě předtím procházely zastávkou děti z místní školky.
Díky deštivému počasí nebylo venku moc lidí. Na odjezd trolejbusu vzpomíná i bývalý primátor Beneš.
„To bylo velké štěstí. Dopad letadla přetrhal troleje, výbuch rozbil i jednu stěnu panelového domu, stavbu musel kontrolovat statik,“ poznamenal.
Podle pozdější vyšetřovací zprávy se vracely dva migy z letecké show v Pardubicích na základnu v Plané u Českých Budějovic. V husté oblačnosti nad krajským městem ztratil pilot druhého letounu kontakt s prvním, dostal se do turbulence a střetl se s kolegou.
Ve výšce 500 metrů se oba katapultovali. První stroj dopadl před paneláky v Otavské ulici, druhý asi kilometr odtud do vilkové čtvrti u rybníka Černiš. Tady přistáli i piloti s padáky. Současně s nimi i třetí člen posádky, technik, který letěl do Budějovic bez povolení. Naštěstí s padákem.
Další pochybení pilotů odhalil až v roce 2000 soud, který dvěma pilotům ve věku 36 a 40 let uložil podmíněné tresty za obecné ohrožení. Podle jeho výroku oba porušili předpisy pro mimořádnou situaci.
Například nerozpustili formaci, jak je nabádal řídící z věže na letišti. Stejný názor měl i tehdejší velitel vzdušných sil Ladislav Klíma, který se bezprostředně po havárii dostavil na místo. „Říkám to nerad, ale pilot druhé stíhačky nezvládl situaci,“ konstatoval.
Mámo, táto, v komoře je mig! Vtipy se vyrojily brzy
Přes mnohamilionové škody na majetku a zničené byty zvládlo město dát vše do pořádku v poměrně krátkém čase. Podle tehdejšího primátora Miroslava Beneše obdržela radnice brzy potřebné peníze na likvidaci škod, takže dočasně vystěhovaní obyvatelé se mohli vrátit domů už za tři týdny.
Paneláky dostaly nová okna, balkony a fasádu. Podle českobudějovického odborníka na reality Josefa Cepáka patří tato lokalita na sídlišti dnes k nejžádanějším. Bonusem je nezastavěný prostor před vchody, parkoviště a blízká zastávka MHD.
Možná i díky dobrému konci se začaly objevovat už večer po havárii po budějovických hospodách mezi lidmi vtipy.
„Prodám auto Škoda 120 s motorem z migu.“
„Čekám na zastávce MHD na trolejbus číslo 14 a přiletěla jednadvacítka.“ Nebo: „Mámo, táto, v komoře je mig.“
Komický nádech měla i výpověď 69leté svědkyně u soudu, která se na jednání s obžalovanými piloty dostavila spontánně a byla samosoudcem vyslechnuta.
„Víte, já mám někdy taková tušení, až mě to zaráží. To dopoledne visel nad Hlubokou zlověstný mrak. Černý jako váš plášť,“ ukazovala žena na talár soudce. „Potom jsem uslyšela hukot letadel a řekla si: Kdo to dopustil lítat v takovém počasí. To je vražda. Zabijou se. Pak se ozvala rána. Piloti jsou, pane soudce, nevinní, v tom mraku je strašný magnetismus,“ líčila svědkyně.
Podobně reagovaly na událost děti. Ty z nedaleké mateřské školy vydržely kreslit srážku letadel celý měsíc. Stejně tak dlouho ji přetřásaly. Podle toho, jak o ní mluvili rodiče a televize.
„Potom je zaujalo zase něco jiného. Některé z nich nás i teď po dvaceti letech navštíví nebo tu mají své děti. Na havárii už nevzpomínají,“ říká učitelka MŠ Jana Bohoňková.
