„Přišel jsem o byt, o manželství, byl jsem bez peněz. Jen těžko jsem...

„Přišel jsem o byt, o manželství, byl jsem bez peněz. Jen těžko jsem vysvětloval svému dnes sedmnáctiletému synovi, proč mě z práce vyhodili,“ říká Štefan Holubják. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Trestní stíhání proti mně bylo zmanipulované, říká bývalý policista

  • 2
Jako člen inspekce ministra vnitra vyšetřoval Štefan Holubják policisty nebo celníky podezřelé z trestných činů. Nakonec sám stanul před soudem obžalovaný ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Případ se protáhl na několik let. Dnes ho soudy očistily, ale stále si myslí, že za jeho likvidací byl komplot některých policistů a státních zástupců.

Před devíti lety Štefan Holubják prověřoval podezření, že kriminalista z neznámého důvodu nekonal v kauze dvou znesvářených českobudějovických podnikatelů. Šlo o velké peníze, oba vedli firmu vymáhající pohledávky bank. Nadřízení Holubjáka z případu prakticky ze dne na den odstavili a dali mu výpověď.

Důvod – zneužil pravomoc veřejného činitele. Dnes je sice soudy očištěný, ale stále si myslí, že za jeho likvidací byl komplot některých policistů a státních zástupců.

„Práce kolem hospodářské kriminality mě bavila, oboru jsem rozuměl. V devadesátých letech jsem zažil různé, z dnešního pohledu absurdní, případy. Banky dávaly úvěr lidem bez záruk a pak krachovaly. Některé doklady k půjčkám, které jsem zkoumal, byly napsané na umaštěném papírovém sáčku,“ vzpomíná na dobu divokého kapitalismu Holubják.

Štefan Holubják

Narodil se v roce 1958 v Plzni. Absolvoval ekonomii na Vysoké škole zemědělské v Českých Budějovicích. Původním povoláním byl zootechnik v Borovanech. V roce 1993 nastoupil k policii. Po praxi na obvodním oddělení sloužil u odboru hospodářské kriminality, po několika letech přestoupil k inspekci ministra vnitra. Koncem roku 2008 bylo proti němu zahájeno řízení kvůli podezření ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a zaměstnavatel ho postavil mimo službu. Počátkem roku 2009 převzal obvinění z trestného činu a výpověď. Jeho případem se začala znovu zabývat v roce 2013 Generální inspekce bezpečnostních sborů. Počátkem roku 2017 soud s konečnou platností uznal, že jeho trestní stíhání bylo neodůvodněné.

Vaše kariéra u policie stoupala, dosáhl jste hodnosti podplukovníka. Nebýt osudného roku 2008. Popište stručně, co se stalo.
Převzal jsem případ, který se týkal sporu dvou bývalých partnerů ve firmě. První se považoval za podvedeného. Přišel za mnou a stěžoval si na kriminalistu, který kauzu řešil, že je nečinný. Posoudil jsem ho proto jako poškozeného a zahájil řízení, což mi uložil vedoucí našeho odboru. V souvislosti s tím jsem začal vyšetřovat i policistu, jestli něco nezanedbal. Pak mě od případu odstavili.

Pokud vím, byl jste nakonec obviněný, že jste tomu podnikateli předal dokumenty o vyšetřování, a tím zneužil pravomoc veřejného činitele.
To ale bylo v takovém případě běžné. Věděl o tom nadřízený i státní zástupce. Dodnes si myslím, že kdyby policie dělala práci, jak měla, nemuselo to dojít až sem. Mám podezření, že státního zástupce ovlivňoval druhý z dvojice podnikatelů.

Tvrdíte, že policie zprvu zametla případ pod koberec. Proč? Mohla si přece vylepšit statistiku úspěšnosti.
Říká se lidově, že policajti sbírají body a podle toho jsou hodnoceni. Je na tom něco pravdy, ale u inspekce, která chytá policisty, je to jinak. Tam už tolik čárek není, navíc se hospodářské delikty prokazují těžko.

Co bylo dál?
V mém případě mi spis odebrali a postavili mě mimo službu. Nedodělaný případ předali státnímu zástupci, kde skončil. Tou čárkou v bodování při chycení policisty jsem byl nakonec já sám. Dostal jsem obvinění, výpověď a šel jako nezaměstnaný na úřad práce. Sice mě zaevidovali, ale nepřiznali mi podporu, protože z jejich pohledu jsem si zavinil ztrátu zaměstnání sám. Nikdo nebral v potaz presumpci neviny.

Bránil jste se nějak?
Mělo následovat vyšetřování, na to jsem čekal. Bohužel jsem onemocněl infekcí páteře, hrozilo, že skončím na invalidním vozíku. Do všeho přišla těžká cévní mozková příhoda, několik dní jsem byl v kómatu. Následovala operace srdce, umělá chlopeň. Dodnes si myslím, že na tom všem se podepsal stres. Prožil jsem čas v izolaci nemocnice, skoro nikdo za mnou nechodil. Když jsem se trochu začal hýbat, vyžádal si k mému případu státní zástupce lékařský posudek, zda jsem schopný absolvovat řízení před soudem. Prostě automaticky počítal s tím, že budu souzený za trestný čin, aniž mě někdo vyslechl. Kvůli rekonvalescenci se soud odložil. Znovu se případ otevřel, když vyšetřování převzala nová Generální inspekce bezpečnostních sborů a státní zastupitelství už ho nemohlo ovlivňovat. Expozitura v Jihlavě zjistila, že pravdu jsem měl já.

Jak jste prožíval tyto roky?
Přišel jsem o byt, o manželství, byl jsem bez peněz. Něco jsem začínal brát, až když mi uznali trvalou invaliditu. Jen těžko jsem vysvětloval svému dnes sedmnáctiletému synovi, proč mě z práce vyhodili.

Dnes jste očištěný i před soudy. Dokázal byste se k policii vrátit?
Určitě ne. Už jen proto, že mám po zdravotních komplikacích určité omezení. Obor, který jsem dělal, byl nesmírně náročný na psychiku a paměť. Víte, vždycky jsem byl v práci perfekcionalista, snažil jsem se dojít až na dno lidských osudů. To nasazení bych už nezvládl a napůl práci dělat nechci.

Případ je ukázkou toho, jak mohou fungovat ne zrovna čisté ruce policistů a státních zástupců. Už několik let se mluví o prorůstání zločinu do struktur policie, soudů nebo do politiky. V roce 2013 na to upozornil ministr vnitra Jan Kubice. Co si o tom myslíte?
Jeho informace byla podle mě správná, jenom se jí chopili lidé, kteří ji zneužili. Korupce, protekcionářství a úplatkářství tady byly vždycky. Dřív se lidé snažili mít známého řezníka, zelináře, kadeřníka. Není to v principu jiné. Tady je známý případ, kdy musel odejít zkorumpovaný šéf dopravní policie. Myslím, že nešlo o velké částky, spíš šlo o výpomoc, ale jak jednou do korupce někdo spadne, je těžké se z toho dostat. Část lidí pořád zkouší, kde je hranice. Dnes na ní stojí armáda právníků, která řeší, jak zákony obejít. A bohužel, jsou zákonodárci, kteří tomu napomáhají. To je skutečnost, se kterou jsem se musel vyrovnávat. Jak, to mě učil bývalý starší kolega, který mě vpravoval do práce u kriminálky. Řekl mi, Štefane, cokoliv děláš, sestavuj jen podle zjištěných faktů. Nikdy nikoho nesuď.

Co ve vás devět let krize zanechalo?
Možná to zní jako klišé, ale jsem pořád přesvědčený, že člověk je schopen zvládnout všechno. Dokonce dobře chápu i člověka, který za mnou tenkrát v roce 2008 přišel na inspekci, protože hledal spravedlnost. Stále není smířený s tím, co se mu stalo. On už v případu figuruje možná dvanáct let a nemíní se vzdát. Myslím si, že ani tato zkušenost mě nezměnila. Hodnoty, které jsem si nastavil už v původním povolání, kdy jsem pracoval v zemědělství, v přírodě a poměrně dobrém kolektivu, uznávám stále. Pravdu, život bez lží. Nejsem věřící, nejsem ani mstivý, ale bezpečně vím, že každý si své konání nějak zúročí, nebo odnese.