Vrchotův motor zvenčí vypadá stejně, ale vnitřní „střeva“ jsou jiná. Podle ničeho jiného se pionýr ve Vrchotově motokrosové stavbě poznat nedá. Soutěže Offroad Fichtel Day se účastnil v kategorii speciál.
„Na fichtel cupu jsem počtvrté, nebo popáté. Jednou jsem se dokonce vsadil s kamarádem, že udělám babetu, která pojede rychleji než ty pionýry. Povedlo se to, ale jen na asfaltu. Jak řadí sama a má jen dva kvalty, se s ní v terénu jet nedalo,“ směje se Vrchota.
Sám se kolem motocyklů pohybuje celý život. V roce 1970 se stal prvním vítězem soutěže sajdkár v ČSSR, dělal i mechanika dvojnásobnému mistrovi světa Christophu Hüsserovi ze Švýcarska.
„Na čas jsem s motokrosem přestal, pak ale dcera přivedla zeťáka, který jezdil. A já když to viděl, tak mi začalo bušit srdce, koupil jsem motorku a jezdil třeba veteránskou kategorii,“ říká Vrchota.
„Na pionýra se dá koupit vše“
Pak se nadchl pro fichtel cup, protože právě na pionýru začínal. Postavil si jej kompletně sám. Rám použil z motocyklu Dandy, který v devadesátých letech vyráběl vodňanský závod Motoru Jikov. Motor z původní Jawy pionýr je kompletně upravený a podle Vrchoty by stroj měl mít sedm až osm koní. Sériové pionýry značené sport měly tři koně.
„Ještě dneska se na pionýry koupí snad vše, je to druhovýroba z Polska nebo Indie, ale já si raději vše vyrábím sám,“ vysvětluje u motocyklu Vrchota a obléká si dres a chrániče před první tréninkovou rozjížďkou. Chce vyhrát? „Tak ambici bych měl, ale budu rád, když dojedu a nerozbiju si čumák,“ směje se.
Mezi mladými ale jeho věk není téměř znát. Jako správný závodník jede tréninky pěkně zostra a jeho soutěžní srdce je vidět v každém výjezdu ze zatáčky.
Vrchota je spokojený. Chce se hlavně svézt na trati, která má zhruba osm set metrů. To, že jede v první třetině pole, mu stačí. „Je to jen zábava, nějak se člověk bavit musí. Doma už si na to zvykli, ti by se spíše divili, kdybych nikam nejel,“ dodává Vrchota. V závodě nakonec končí dvacátý z jednatřiceti závodníků.
