Když jste se v roce 1984 rozhodl emigrovat, bylo vám 29 let. Přes Rakousko jste se dostal do Ameriky, kterou teď nemáte zrovna v oblibě.
Až když jsem ji poznal, tak jsem zjistil, že mi nepřiroste k srdci. Ameriku jsem do té doby miloval. Utekl jsem do Rakouska a mohl si vybrat, kam půjdu. Austrálie, Amerika, Kanada nebo Jižní Afrika. Rozhodl jsem se pro Spojené státy. V té době se mi líbil i Reagan, jak šel tvrdě proti Rusům.
A tam jste procitl...
Přesně tak. Na jedné straně obrovské bohatství, na druhé obrovská chudoba, kdy lidé umírají pod mosty. A nikoho to nezajímá. Tam je to prostě tak, že nezaplatíte tři splátky na barák, přijedou policisté a exekutor a jste na ulici. V tu chvíli jsem chtěl zpět do Rakouska, ale tam se mi vysmáli. Já nechtěl čekat nebo studovat. Chtěl jsem vydělávat peníze, žít a podnikat. A tehdy mi řekli: velké peníze se vydělávají na Aljašce na rybářských lodích. Ale musíš dělat 18 hodin denně sedm dní v týdnu, strašná dřina a zima. Přesto jsem šel. Bylo to ale drsný. Američani odsud volali tatínkům, ať je odvezou. Já neměl komu zavolat a vydržel jsem tam půl roku.
Černá perla, věrná replika pirátské lodi, kterou Jiří Máška postavil v Hondurasu a brázdí s ní vody Karibiku.
Tam jste vydělal první peníze a šel jste tedy sám podnikat?
Jako grafik jsem si řekl, že si založím vlastní grafickou firmu, která bude dělat všechno od plakátů přes letáky. Začal jsem ještě s jedním slovenským fotografem. Srazili jsme ceny dolů a šlo to. A mohl jsem začít chodit do umělecké školy, protože k malířství mě to táhlo od začátku. Mezitím jsem začal vystavovat, pak jsem dostal pozvání do Seattlu, New Yorku a postupně se to nabalovalo.
V devadesátých letech jste se vrátil do Čech. Přesto jste zase "prchnul" do Karibiku.
Vrátil jsem se na konci roku 1991. Přijel jsem se tedy kouknout už na podzim v roce 1990. Ale říkal jsem si: ti bolšáni to udělali schválně, abychom přijeli, a teď nás všechny pochytají a zavřou. (smích) Vypadalo to tenkrát dobře. Zdálo se mi, že to bude O.K. Čekal jsem, že ty lumpy potrestají čestné soudy. A to se nestalo.
Přesto jste tu zůstal a koupil jste si ve Strakonicích dům, kde je dnes restaurace.
To bylo také legrační. Já to tehdy koupil i se třemi romskými rodinami, s nimiž bylo problémové soužití. Tak jsem šel a koupil jsem pro ně jiný dům v Truskovicích u Vodňan. Říkal jsem si: když jim nabídnu peníze, uslyší na to. Tak jsem vzal peníze, rozměnil pro každou rodinu deset tisíc korun na stokoruny a šel jim ten zdánlivý balík nabídnout, aby se přestěhovali. A vyšlo to.
To vás asi měli v Truskovicích rádi...
Nandali jsme jim věci na nákladní auto a vyjeli. Nejprve sousedi koukali a mysleli si, že jsem přivezl Romy, aby mi pomohli dům bourat a opravovat. Když se v zatáčce objevilo nákladní auto s jejich harampádím, tak se lidé zděsili. Samozřejmě, moc mě za to rádi neměli, ale co jsem měl dělat...
Provozoval jste restauraci, která fungovala. Přesto jste se rozhodl znovu odejít. Proč?
Vždy jsem jezdil do Ameriky, kde jsem zhruba čtyři měsíce v roce. Tady jsem provozoval hospodu a měl firmu, která dovážela americké technologie a maloval jsem. Až jednou mě naštvali. Dostal jsem padesát tisíc korun pokutu, že jsem měl v účetnictví doklad na dvaadvacet korun, kterému chyběl datum. Tak jsem si řekl: víte co? Já vše zavřu, lidi propustím a půjdu odsud. A to jsem udělal.
Proč ale do Hondurasu?
Když jsem viděl, že se k moci dostali socialisti, a viděl jsem Zemana a tu partu, tak jsem věděl, že je hotovo. Tak jsem si definitivně řekl, že tady nebudu, že tady končím. A šel jsem hledat zemi, kde by se mi líbilo. Seychely, Filipíny, Makao, Belize, Guatemala, Kostarika, Honduras... Karibik se mi zamlouval. Všude to byl neuvěřitelný relax. Mentalita místních se mi líbila. Tedy do doby, než jsem začal dělat byznys. Protože to je pak hotovo. V Hondurasu každopádně byly pro mě nejlepší podmínky. Měl jsem desetileté daňové prázdniny a nic tam nebyl problém.
Člověk by čekal, že se tam dá podnikat s lecčím. Ale postavit tam pivovar?
Chtěl jsem jen malovat a prodávat. A nic jiného bych dělat nemusel. Jsem ale pivař, a když jsem ochutnal jejich pivo, tak jsem ho vyplivl a řekl: Je to nádherný ostrov, ale bez dobrého piva já tady nebudu! Tak jsem si řekl, že si postavím svůj pivovar. Koupil jsem pozemek o velikosti asi zhruba dvou budějovických náměstí, pod kterým mělo být jezero s kvalitní tisíce let starou vodou. Vzal jsem dva české zedníky ze Strakonic a šli jsme stavět. Pivo vaříme pro místní a turisty.
Vy jste ale předvedl místním i to, že se v dnešní době dá postavit pirátská loď, že? Prý další, tentokrát ale hodně drahý, splněný klukovský sen.
Přesně tak. Přišlo mi škoda, že tam všichni mluví o tom, jak tam sto padesát let byli piráti, třeba Henry Morgan. Tak jsem si říkal, že je obrovská škoda, že tam žádný pirát jako turistická atrakce není. Rozhodl jsem se tedy postavit loď.
Obraz Jiřího Mášky Prezident Klaus bojuje s Evropskou unií.
Hezký sen. Jak jste ji stavěl?
Není to tak jednoduché. Chtěl jsem stavět Černou perlu, na jaké se plavil právě Henry Morgan. Namaloval jsem projekt podle posledních zmínek, které jsem našel v Londýně v knihovně. S plány pod paží jsem vyrazil do hor za člověkem, který odmalička stavěl lodě. Akorát si stloukal barák ze dřeva. Když jsem mu to ukázal, byl okamžitě nadšen.
Z čeho se taková loď staví?
Rám se staví ze speciálního dřeva, které je velmi tvrdé a pevné. Pokrytí se pak dělá z šest centimetrů širokých fošen z horské borovice. Loď měří 27 metrů, je sedm metrů široká a nejvyšší stožár s plachtami má 25 metrů. Vše je věrné včetně funkčních bronzových děl, která nebylo jednoduché sehnat. Když jsem zavolal do jakýchkoliv amerických sléváren, že chci odlít kanony, okamžitě mi pokládali telefony, protože Američani jsou teď ustrašení. Nakonec jsme je museli nechat odlít v Čechách. Chtěl bych postavit ještě jednu, loď Santa Maria Kryštofa Kolumba.
Zaplatí se taková loď?
Asi se nezaplatí, ale je to legrace, turistická atrakce a bavíme se. Prostě si třeba ráno vyjedeme a večer se vrátíme. Přál bych vám vidět vytřeštěné oči lidí, kteří loď neznají.
Když vás poslouchám, tak je vidět, že spokojenější jste v Hondurasu než tady v Čechách. Jak to cítíte uvnitř? Jste pořád hrdý, že jste Čech?
Kořeny mám tady a větve tam. Jsem Čech a vždy jím budu. Ale nemusím tady žít. Tam se cítím svobodný.
