Památkáři opravují středověkou Jakobínku unikátní metodou. Lešení vznikalo...

Památkáři opravují středověkou Jakobínku unikátní metodou. Lešení vznikalo pouze za využití síly lidských svalů a výhradně z dřeva stromů vytěžených v těsné blízkosti hradu Rožmberk. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Středověké lešení turistům zpřístupní vrchol věže Jakobínky v Rožmberku

  • 0
Středověká věž Jakobínka, ze které je nádherný výhled na meandr řeky Vltavy a hrad Rožmberk, bude znovu přístupná pro turisty. Na její vrchol vystoupí po unikátním lešení a s odborným výkladem při mimořádných prohlídkách. Zblízka si navíc prohlédnou i stavební postupy známé už ze středověku.

Zajímavé je už samotné lešení, po kterém návštěvníci na věž vycházejí. Vznikalo totiž pouze za využití síly lidských svalů a výhradně z dřeva stromů vytěžených v těsné blízkosti hradu Rožmberk.

Od podzimu loňského roku je stavěl pod vedením mistra Petra Růžičky tým tesařských učňů z Jaroměře a Francie, kteří do Čech přijeli na výměnný pobyt programu Erasmus.

„Celé okolí věže je podsklepené, takže by se sem nedalo dostat s žádnou těžkou technikou. Jednotlivé části lešení jsou spojené pouze pomocí dřevěných kolíků a kovaných hřebů. Moderní technologií jsme si pomohli jen při uchycování úvazů, které jistí pilíře. Díry jsou vrtány pomocí aku vrtaček, ale také způsobem, který využívali už středověcí stavitelé,“ popisuje Petr Pavelec, ředitel Územní památkové správy Národního památkového ústavu z Českých Budějovic.

Při stoupání po dřevěném lešení s velmi mírným sklonem lze sledovat způsob kladení kamenného zdiva i zbytky omítky, kterou se restaurátoři budou snažit zachovat. Aby si ulehčili práci, zkoušejí vyrábět i další, z minulosti známé stroje, díky kterým by měla být později obnovena i střecha věže a její ochoz. Vznikne i unikátní dřevěný jeřáb.

„Využití téhle metody je výhodné i proto, že nemusíme platit pronájem za lešení a kvůli tomu restaurátorské práce urychlovat. Většina strojů později najde své uplatnění jako didaktické pomůcky i na jiných hradech a zámcích, a co už nebude možné využít, skončí jako palivové dřevo. To ale bude, předpokládám, až v roce 2018, celý příští rok zřejmě ještě bude lešení okolo věže stát,“ podotýká rožmberská kastelánka Andrea Čekanová.

Lístek z herbáře dokládá, že na věži rostl jeřáb

Národní památkový ústav připravil pro letošní rok několik prohlídek, na které bude moci vyrážet pokaždé maximálně deset zájemců. Podmínkou je věk nad 18 let a dobrá fyzická kondice. I když je lešení stabilní, neměl by se na něj pouštět někdo, kdo má strach z výšek.

Prohlídky

Termíny prohlídek jsou
2. 8., 9. 8 a 17. 8.
Začátek je vždy v 15 hodin.
Vstupné je jednotné 300 korun a je třeba ho uhradit v pokladně hradu Rožmberk. Rezervace je možná na mailu rozmberk@npu.cz nebo na telefonu 380 749 838.

Systém lešení vychází z dříve využívaných postupů. Zajímavé je, že u Jakobínky nejsou ve vnějším zdivu patrné stopy po dřevěných konzolích, na které se připevňovala prkenná podlaha, a lešení tak stoupalo spolu se zdí, kterou řemeslníci stále zvyšovali. Když dorazili na konec, začali odshora zeď omítat a konzole za sebou odřezávali.

„Pravidelně rozmístěné otvory právě po těchto konzolích jsou patrné například na stěnách starých domů, ze kterých už opadala omítka. Tady se ale téměř žádné nezachovaly. Proto se domníváme, že Jakobínka se stavěla buď zevnitř, což by ale znamenalo, že nemohla být omítnuta zvenčí, nebo ji obepínalo podobné vřetenovité lešení, po jakém můžeme jít dnes,“ líčí Pavelec.

Historie věže

Věž Jakobínka stojí v nejvyšší části ostrohu nad řekou Vltavou a byla původně součástí horního hradu Rožmberk. Ten v roce 1522 vyhořel.

Rod Buquoyů se o věž, která byla poblíž jeho letního sídla, staral až do roku 1945. Později se její stav stále zhoršoval, od roku 1948 nebyla dokonce ani zapsaná v evidenci.

V havarijním stavu věž získal v roce 2012 Národní památkový ústav, který připravil projekt na její rekonstrukci a zpřístupnění veřejnosti. To se letos stane po více než sto letech.

Památkáři našli i některá vyobrazení zachycující věž s podobným lešením. A objevili i další archivní dokumenty, z nichž se dá vyčíst minulé využití věže.

Například za Buquoyů, kteří v polovině 19. století přestavěli Rožmberk v romantickém stylu, byla Jakobínka jedinou částí areálu, které se opravy netýkaly. Věž totiž tehdy vnímali jako romantický prvek a symbol starobylosti hradu, který chtěli uchovat v původní podobě. Na její vrchol vystoupila v srpnu roku 1827 i tehdy devatenáctiletá Gabriela Buquoyová.

„Ta si v té době vedla takový malý cestovní herbář, kam ukládala rostliny z míst, která navštívila. A na koruně tam rostl jako nálet jeřáb ptačí. Jeho lístek se v jejím herbáři i s popisem zachoval až dodnes. Až bude oprava věže dokončená, možná nahoru na ochoz umístíme květináč se stromkem jeřábu ptačího pro připomenutí této události,“ přidal další zajímavost Pavelec, který bude zájemce na věž při prohlídkách doprovázet.

Průzkum má objasnit, kdy věž vznikla a kde měla vstup

Řada otázek, které si památkáři a historici v souvislosti s Jakobínkou kladou, ale zatím zůstává nezodpovězena. První z nich je samotná doba, ve které měla být věž vystavěna. Někteří historici se totiž domnívají, že vznikla ve 14. století, podle jiných to mělo být až na začátku 16. století.

Dalším problémem je otázka vstupu do věže, ten u její základny totiž vznikl až v 19. století. Vše nasvědčuje tomu, že původní vstup byl až zhruba dvacet metrů nad zemí. To je ale ve srovnání s jinými stavbami podobného typu neobvyklé a příliš vysoko.

I na tyto otázky by mělo být možné odpovědět po podrobném průzkumu věže.

„Do týmu bychom chtěli přibrat i specialistu, který se orientuje v problematice kamene. Na první pohled je totiž patrné, že stavební kámen věže má dnes takový červený odstín. Může to být buď oxidací železitých součástí v hornině, a nebo pozůstatek velkého požáru z roku 1522, o němž víme, že při něm vyhořel vlastně celý horní zámek, a právě po něm s největší pravděpodobností Jakobínka prošla velkou rekonstrukcí,“ dodal Pavelec.