Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Horníček v Semaforu ho tak uchvátil, že založil vlastní kabaret

  18:01aktualizováno  18:01
Když musel Eduard Váňa opustit na začátku 90. let se svým souborem českobudějovický Armáďák, přestěhoval divadlo do rodinné vily v Pabláskově ulici. Tak se zrodil Kabaret U Váňů.

Eduard Váňa si život bez divadla nedovede představit. | foto: Marek Podhora

Eduard Váňa si život bez divadla nedovede představit. Je nejen hercem, ale i režisérem, autorem desítek her na semaforské motivy a textařem. Ačkoliv sezona ve vlastním českobudějovickém Kabaretu U Váňů pro něj začne až 17. října, letos v létě z chalupy u Římova odjížděl na představení na zámek Hluboká i hrad Rožmberk. „Pořád mě to ještě baví a nedovedu si představit, že bych žil jinak,“ tvrdí.

Eduard Váňa (72 let)

Když jako student pražské Vysoké školy zemědělské navštívil 30. října 1959 první představení divadla Semafor, netušil, že potkal celoživotní lásku – divadlo.

Později začal psát písňové texty, divadelní hry a režírovat. Oženil se rovněž s nadšenou divadelní ochotnicí Jiřinou, stal se otcem syna Eduarda (39) a dcery Radky (36) a také až do roku 2004 pracoval jako technik pro vědu a výzkum na Zemědělské fakultě.

Rovněž ale hrál v Divadle pro 111. Po jeho rozpadu vybudoval před 25 lety ve sklepě rodinné vily Kabaret U Váňů. Hrál ve 110 inscenacích, z toho jich 42 režíroval. Napsal 26 divadelních scénářů, 1 382 písňových textů a 542 básniček. V nakladatelství Epika mu vyšla v nákladu 500 výtisků kniha poezie Veršování pana Váni.

Přitom za jeho lásku k divadlu může vlastně náhoda. „Šel jsem na Wericha s Horníčkem do divadla ABC. Pak jsem zjistil, že Horníček hraje i v nově vznikajícím Semaforu, a vydal jsem se tam s nejlepším kamarádem Jardou Peterkou. Semaforský styl nás natolik okouzlil, že jsme mu zůstali už navždy věrní,“ vzpomíná na své začátky.

V Praze studoval Ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské a večer mířil většinou do divadla. Když se vrátil s inženýrským diplomem do Budějovic, měl o svém životním koníčku jasno.

Zatím ale psal jen do šuplíku, nejprve ovšem do vojenského. „Jako vysokoškolák jsem narukoval k protivzdušné obraně a sloužil jsem s Karlem Krylem. Tenkrát ovšem ještě nebyl tak slavný,“ dodává Váňa.

Jako Suchý a Šlitr

Divadlo ovlivnilo i jeho zaměstnání. Nejprve totiž dojížděl na statek do Hněvanova na Kaplicku, ale časné ranní vstávání nešlo příliš dohromady s večerním divadelním ponocováním. I proto bral v Budějovicích záskoky za mateřské dovolené tak dlouho, než zakotvil na 35 let na tehdejší Vysoké škole zemědělské jako technik pro vědu a výzkum.

„I díky tomu jsem si z koníčka mohl udělat hlavního tažného valacha,“ směje se a přidává historky ze začátků své autorské kariéry. S kamarádem od školky Jardou Peterkou, hudebně nadaným vojenským lékařem, vytvořili dvojici ne nepodobnou Suchému a Šlitrovi.

Do amatérského Divadla pro 111, které založil v roce 1966 Jiří Kejst, se přihlásili na konkurz jako autoři. „Vždycky říkám, že nás vzali proto, že se nikdo jiný nepřihlásil,“ konstatuje. Do první hry Detektivní hysterie napsali několik písniček, ale bigbítová kapela, která tam vystupovala, je prohlásila za semaforské kuplety, které hrát nebude.

„Tím nám samozřejmě velice polichotili. No, když jsem neuspěl jako autor, uchytil jsem se alespoň jako herec, těch bylo také málo,“ připomíná herecké začátky.

Ačkoliv si na naše setkání v Masných krámech nepřinesl kroniky výstřižků, které si pečlivě vede, je vidět, že problémy s pamětí rozhodně nemá. Díky tomu například přesně ví, že kariéru Jiřího Kejsta i Divadla pro 111 ukončil text o Kainovi a Abelovi v jejich společné autorské hře Svět naruby patří nám. Bylo totiž už po roce 1968 a rozpory mezi bratry se nenosily ani netolerovaly.

Založil soubor v Armáďáku

Tehdy na podzim v roce 1969 založil Eduard Váňa nový soubor, který nazval opět Divadlo pro 111. Ten rovněž našel zázemí v kulturním domě zvaném Armáďák, dnešní KD Slavie. Až do roku 1989 se sem chodilo na desítky her, mnoho z nich napsal Váňa sám. Některé se ale na repertoáru příliš dlouho neohřály.

„Show pro 111 jsme třeba hráli jen dvakrát. Na jevišti jsme byli dva inženýři a jeden doktor práv, tak jsem to využil do hry. Byli jsme kulisáci, kteří musí zahrát představení místo chybějících herců. Titulovali jsme se pane inženýre a pane doktore, zpívali budovatelské písničky z 50. let a dělali si z nich legraci. To prostě neprošlo,“ vysvětluje.

Když v prostorách divadla měla vzniknout diskotéka, přesunul Váňa svůj 15členný soubor do rodinné vily po dědečkovi v Pabláskově ulici. Tady je vlastně domovem Kabaret U Váňů dodnes. Přiznává, že měl zpočátku obavy pustit se na dráhu profesionálního umělce, což mu tehdy zmařilo některé nabídky. Například s hercem Jihočeského divadla Otou Tesařem dělali zájezdová představení. Když ale Váňa vyčerpal veškerou dovolenou, musel skončit.

„Tehdy jsem zase vytvořil autorskou dvojici s Jardou Peterkou, který už byl tady ve Vojenské nemocnici. Kdysi jsem vymyslel, že do her Jiřího Suchého budeme dělat vlastní písničky, což by nám asi neprošlo, kdybych s ním nespolupracoval už dřív,“ dodává.

Jednou totiž potřeboval „nafouknout“ dvacetiminutový skeč Ohrožení Centrální banky na běžnou divadelní délku. Po rozsáhlé korespondenci a osobním potkání nakonec Suchý kývl a tak začala spolupráce, která vyústila v řadu uvedených her. „Od té doby k nám vždycky v červnu jezdí na představení. Povoluje mi taky úpravy, aniž by dopředu viděl scénář,“ konstatuje principál Eduard Váňa.

Musí totiž vycházet z toho, že sklepní jeviště je malé a počet herců omezený. „Tak nafukuju a zase splaskávám role a od té doby, co Jarda Peterka před třemi roky umřel, musím si dělat i muziku,“ naznačuje další cestu, po níž se vydal.

Při tom všem ještě stíhal hrát v létě na zámku Hluboká, kde před šesti lety začínal v muzikálu Noc na Karlštejně a pokračoval v Romeovi a Julii.

„Ty písničky Zdeňka Bartáka a Edy Krečmera mě inspirovaly k napsání hry Romeo v konkurzu, kdy se do role Romea přihlásí stařík a tvrdí, že všechno bylo trochu jinak. No, narazil jsem a s Hlubokou jsme se rozešli,“ konstatuje trochu se smutkem. Naštěstí role z původních muzikálů nezapomněl, a tak mohl letos v létě bez problémů zaskočit jako purkrabí za herce, který měl nehodu na motocyklu.

Stíhá nejen hrát, zatápět v zimě v kamnech v divadle, ale pořád i psát. Loni mu také vyšla kniha Veršování pana Váni, kde jsou básničky, které píše do her i do šuplíku.

„To upekla moje žena Jiřina, která je mi na jevišti stejnou partnerkou jako Jitka Molavcová Suchému. Protože mám veršů ještě mnohem víc, tlačí mě k druhému dílu. No, uvidím. Ale znáte ženy,“ směje se a přidává hned čtyřverší.

Jak ukončit s vlastní chotí ostrou hádku co by dup?

Stačí říct: „Já nejsem proti, no tak si to teda kup!“





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Parkovací místa označená modrou barvou budou moci od 1. listopadu využívat jen...
Lidé se žádostmi o parkovací karty nespěchají. Ulice už se barví domodra

Nejistota, strach, že se nic nezmění, rozpaky, ale i naděje ve zlepšení provázejí obyvatele Pražského předměstí v Českých Budějovicích. Od 1. listopadu tam...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Muže na Táborsku zranila zbloudilá, nebo odražená střela

Zbloudilá, nebo odražená střela trefila třiatřicetiletého muže v obci na Táborsku. Se zraněním zad byl převezen do nemocnice. Kriminalisté případ vyšetřují...  celý článek

Zlínští policisté našli nad malenovickým hradem ostatky lidského těla. (27. dubna 2011)
Policie odvolala pátrání. Houbařka nechala kolo u lesa a šla domů pěšky

Ztraceného houbaře, po němž zůstal přes noc u cesty jen bicykl, hledali policisté v lese u Soběslavi. Záhy se ukázalo, že do lesa nevyrazil muž, ale žena,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.