„Výsledky projektu jsou z našeho hlediska úžasné. Zjistili jsme, že les i po tom, co jej většinou proselektuje kůrovec a zabije stromy, je schopen se sám obnovit. A navíc se potvrdilo, že kůrovec nezabije úplně všechno a v průměru zůstane na hektaru až osm stromů o průměru kmenu třicet centimetrů,“ řekl ČTK ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Park sleduje 1 111 lokalit, každá má půdorys kruhu o velikosti 500 metrů čtverečních. Nachází se jak v místech bývalých 1. zón, které byly vytyčeny a vyhlášeny v roce 1995, tak v bezzásahových zónách, které vznikly po roce 2007.
Na jednom hektaru bezzásahové plochy roste v průměru 6 352 kusů mladých stromků. Nedaleko hradu Kunžvart pracovníci napočítali nejvyšší hustotu zmlazení - 106 760 kusů na hektar.
„Velmi vysoké hustoty zmlazení, vyšší než osmdesát tisíc jedinců na hektar, jsme zjistili také na plochách nedaleko Skelné u Prášil nebo v Novém Údolí. Na druhou stranu byly do biomonitoringu zahrnuty i plochy, kde rostly jen jednotky malých stromků,“ popsal referentka biomonitoringu Pavla Čížková.
Nejvíce se přirozeně zmlazují smrky
Nejvíce zmlazující se dřevinou je smrk. Jeho zmlazení má z celkového počtu podíl 78,5 %. Druhou nejvíce zmlazující se dřevinou je buk s 9,7 % a následují ostatní dřeviny jako jeřáb ptačí (4,3 %), bříza (2,6 %), javor klen (1,7 %), jedle (0,7 %).
„Je to dáno skladbou lesů, kde smrk převládá,“ sdělila Čížková. Podle Hubeného nelze přesně říct, jak dlouho trvá přirozená obnova lesa zasaženého kůrovcovou kalamitou. Záleží na řadě podmínek v dané lokalitě. Někde strom povyroste jen o centimetr za rok a jinde zase o půl metru. Ovšem v čase se tento údaj může různě měnit.
„Myslím si, že po patnácti až dvaceti letech od kůrovcové kalamity může mít člověk pocit, že jde skutečným lesem. Do té doby je to spíš otevřená krajina,“ uvedl.
Mladé stromky poškozuje zvěř
Zajímavý je i vliv zvěře na zmlazení. Z výsledků biomonitoringu vyplývá, že zvěř určitým způsobem poškozuje mladé stromky, které přirozeně tvoří součást její potravy. Nejčastěji se jedná o okus vrcholu a bočních větví.
Důležitým údajem ve výsledcích biomonitoringu je také zásoba tlejícího dřeva.
„Tlející dřevo obsazují desítky druhů hub, hmyzu, ale je důležité například pro některé druhy ptáků. Navíc ležící odumřelé dřevo zadržuje srážkovou vodu, která by jinak odtekla. Průměrně asi 55 ležících kmenů na hektar způsobuje změnu vegetace, a to tak, že na rozdíl od širšího okolí, se v těsné blízkosti kmene vyskytují rašeliníky - efekt fixace povrchové vody je zde tedy dlouhodobý,“ sdělil Hubený.
Další kolo biomonitoringu začne v roce 2019, kdy se stálé biomonitorační plochy přeměří znovu. První dílčí výsledky tak budou známé už na začátku roku 2020.
Šumavský národní park se rozkládá na více než 68 tisících hektarů plochy. Bezzásahové území tvoří 27 procent tohoto výměru. V horizontu desetiletí by se mělo postupně zvětšit na více než padesát procent plochy.
