Socha Karla Klostermanna na Javorníku.

Socha Karla Klostermanna na Javorníku. | foto: Radek Štěpánek, 5plus2.cz

Z šumavského Javorníku je ledová hora. Uvěznila i spisovatele Klimka

  • 18
Okolí šumavského Javorníku uzavřel ledový krunýř. V obcích kolem hory ještě ve čtvrtek nešel proud. Spisovatel Hynek Klimek se nemohl dostat autem od své chalupy, protože přes cestu leží polámané stromy. A další kmeny stále padají pod tíhou námrazy.

Kávu si neuvaří, počítač nezapne. A když chce číst, musí si svítit svíčkami. Spisovatel Hynek Klimek, který bydlí na šumavském Javorníku, je už od úterý přímým svědkem ledové kalamity, která trápí podhůří na Prachaticku.

Ještě v úterý byl ve svém nakladatelství Grada v Praze. Když se vrátil, zjistil, že nejde proud.

„Nejdřív jsem si myslel, že mám poruchu přímo v chalupě, tak jsem šel k sousedovi. Ten mě ale uklidnil, že to není u mě. Jenže proud potom nešel celou noc a další den jen pár hodin. Od středečního odpoledne jsme zase ve tmě a já zůstávám odříznutý od světa,“ popisuje Klimek.

Přes příjezdovou cestu napojenou na hlavní silnici leží několik letitých smrků. A podobné stromy v okolí Javorníku stále padají. Občas se ozve dutá rána a potom už jen zvuk drhnoucích větví.

„Takhle je to tady už několik dní. Toho lesa je mi líto. Až vyleze sluníčko, uvidíme všichni, jaká je to spoušť. A les už nikdy nebude takový jako dřív,“ myslí si spisovatel.

Na chalupě obvykle píše příběhy o různých strašidlech. Poslední dny ale jeho práce vázne.

„Nemohu si ani otevřít počítač. Jediné, co na něm sleduji, je pošta a počasí. Šetřím si baterku, protože nevím, kdy se odtud dostanu. A mobil si chodím nabíjet o pár chalup dál, kde má naštěstí majitel centrálu,“ vysvětluje.

Stejně jako další obyvatelé Javorníku, který zůstává jako jedna z mála obcí na Prachaticku pořád v zajetí ledu, je odkázaný na vytápění krbem. Ten ale zvládne vyhřát jen jednu místnost.

„Když padne tma, není vůbec co dělat. Tak sedím a poslouchám rány od padajících stromů. A vymýšlím příběhy o ledových strašidlech, které ale nikam nezapisuji,“ svěřuje se.

Psaní rukou prý už odvykl, dokud je světlo, snaží se alespoň pročítat pověsti a skládat některé už promyšlenější příběhy.

„Doufám, že dnes se dostanu alespoň do Vacova, kde si nakoupím pečivo. Ve středu jsem byl na večeři v javornickém hotelu Krásná vyhlídka, dneska tam také možná zajdu. Nejsou tam žádní turisté ani tam nejde proud. Ale nějaké jídlo tam mají a v bundě se dá i posedět,“ líčil ve čtvrtek dopoledne.

K domu už má v ledu vyšlapanou cestičku, chodí totiž po louce, aby se vyhnul padajícím stromům. Podobnou situaci prý nikdy nezažil. A ani javorničtí starousedlíci nic podobného nepamatují. Podobná kalamita tu byla před 35 lety, tehdy ale byl dopad mnohem menší. Možná i proto, že tehdy byli lidé na podobné situace lépe připraveni.

Současné vybavení je i v Klimkově historické chalupě totiž závislé na dodávce elektřiny.

„Cítím pokoru před přírodou a tím, co se v ní děje. Takový zážitek, jaký máme za pár posledních dní, nás může poučit, že nic není samozřejmé. Ani to, že otočíme kohoutkem a teče nám teplá voda nebo že zmáčkneme vypínač a rozsvítí se světlo. Hlavně mladí lidé by si měli uvědomit, že to, co mají a berou jako samozřejmost, nemusí být navždy,“ říká.