Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Taneční mistr Kohout učí Čechy poznávat rakouské Alpy

  9:50aktualizováno  9:50
Jaroslav Kohout vzpomíná, jak šil manželce taneční kostýmy a měnil láhev šampaňského za nitě pro šití džínů. Vypráví o tom, jak opustil hudební průmysl a začal pronajímat apartmány v zahraničí.

Jaroslav Kohout vede s manželkou už 30 let taneční kurzy pro mládež i dospělé. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Kamarádi o něm říkají, že je Ferda Mravenec – práce všeho druhu. Jaroslav Kohout má organizační talent, výborné komunikační schopnosti, šikovné ruce a nápady. K tomu je nutné ještě přidat pohybové nadání, které ho přivedlo ke společenskému tanci.

„Výhodou je, že jako životní optimista beru původně nevýhodnou situaci jako výzvu, která mě postrčí dál,“ konstatuje s úsměvem.

Příkladů, kdy to dokázal, je mnoho. Když jako student strakonické průmyslovky nevelkého vzrůstu začal závodně tancovat s Danou, svou budoucí ženou, nikdo netušil, že se ještě vytáhne o dobrých 15 centimetrů. Tehdy jim prorokovali, že s takovým výškovým rozdílem nemají na soutěžích šanci. Nakonec si vytancovali i titul federálních vicemistrů, získali mezinárodní třídu a už 30 let vedou jako učitelé taneční kurzy pro mládež i dospělé.

Kvůli boa připravil o peří pávy

„Naučil jsem se na šlapací Singrovce i šít, mým prvním pokusem bylo zúžení tesilek od rodičů na tehdy se nosící roury. Pak jsem se pustil do dyftýnových kalhot a vypracoval se až na autora Daniných tanečních kostýmů,“ přiznává s tím, že se jich často další tanečníci vyptávali, odkud z ciziny je dovezli.

Jaroslav Kohout (58 let)

Podle čínského horoskopu se narodil ve znamení Kohouta a celý život je sbírá. Rodák z Jinína vystudoval strojní průmyslovku ve Strakonicích, titul inženýra získal na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Krátce pracoval ve strakonické ČZ na oddělení racionalizace práce a výroby a už v roce 1986 s manželkou Danou (a s titulem federálních vicemistrů v latinskoamerických tancích) ochutnávali život na „volné noze“. Vznikla i Taneční škola Kohout. V roce 1990 založil hudební nakladatelství a začal nakládat s autorskými právy našich i zahraničních autorů a interpretů. O 10 let později si pronajal první apartmán v rakouských Alpách, kde působí dodnes a zajišťuje pro české turisty ubytování. Mezi jeho koníčky patří cestování, lyžování, cyklistika, malování a tvorba ze dřeva. Je ženatý, manželka Dana (56) vede strakonické mažoretky, dcera Michaela (29) podniká v cestovnímu ruchu.

Třeba o tehdy tolik žádané peří na prachové boa připravil pávy z jedné lokality poblíž míst, kde sloužil na vojně. Nebo ušil šaty z barvené fáčoviny, které byly hodně průhledné.

„Na těch správných místech jsem přišil ozdoby, ale ty se při jednom z vystoupení posunuly stranou. Potlesk jsme tehdy měli víc než dvojnásobný,“ líčí jeden z mnoha zážitků.

Zavzpomíná, že když už jako zaměstnanec ČZ jezdil na strojírenský veletrh do Brna, raději zmizel k expozicím zahraničních textilních firem. Tam měníval láhev šampaňského za nitě pro šití džínů. Nebo okoukal šablony pro šití límců, kapes a manžet a rychle si je doma vyrobil. Jakýsi pan Báša, původně prvorepublikový krejčí z pražského salonu Nehera, mu dokonce věnoval Rukovět přistřihače krejčovského. „Podle ní jsem si ušil i několik fraků,“ poznamenává s nadšením v hlase.

Když se s manželkou Danou rozhodli stát se profesionály, psal se rok 1986. Tančili na mnoha zahraničních soutěžích, vystupovali na lodích, jezdili jako porotci, navazovali kontakty. Založili i taneční školu.

V roce 1990 se pustil Jaroslav Kohout do podnikání v oblasti populární hudby jako nakladatel. Na svém kontě má mimo jiné desky vydané Josefu Lauferovi i skupině Golem.

A kterou považuje za nejúspěšnější? „Tanec houbiček. Je určená dětem od tří do pěti let, písničky nazpívaly děti ze stranické ZUŠ, texty napsala moje kamarádka Jitka Šofrová a hudbu složil Martin Votruba. Učitelky z mateřských škol i rodiče si o ni píšou pořád.“

Jaroslav Kohout vede s manželkou už 30 let taneční kurzy pro mládež i dospělé.

Jaroslav Kohout vede s manželkou už 30 let taneční kurzy pro mládež i dospělé.

Ve chvíli, kdy už jezdil jako nakladatel na hudební festivaly do Cannes, přišel rok 2000. „S ním vypalovačky a formát MP3. Bylo mi jasné, že zlaté časy hudebnímu průmyslu skončily. Bral jsem to prostě jako výzvu ke změně,“ říká bez nostalgie. Konečně se mohl začít věnovat adrenalinovému lyžování a cyklistice, které si léta odříkal kvůli obavám z možného zranění.

„Objevil jsem oblast kolem rakouského Flachau,“ dodává. Svou základnu díky seznámení s tamějším rodákem Michaelem Schneiderem rozbil v Altenmarktu im Pongau. V městečku, odkud je ke všem lyžařským střediskům ve Ski Amadé jen kousek. Nejdříve sem vozil známé na jednodenní lyžování. „Pak mi Michael pronajal dva apartmány a já se pustil do jejich renovace. Byl spokojený a vlastně mi svou důvěrou pomohl k dalším kontaktům,“ vypráví Kohout.

„Zdejší majitelé penzionů už ví, že jim neobsadíme pokoje lidmi, kteří si přivezou dva sudy piva a vyřvávají do rána. A já zase vím, že takovou partu můžu poslat na statek, kde nikoho neruší,“ poznamenává k tomu, proč se na něj místní obracejí. Ostatně, i on si musel projít oťukávacím obdobím, než mezi místní zapadl.

Pomohla mu v tom řada maličkostí. Například když spolupracoval na organizaci zájezdu pěti autobusů dobrovolných hasičů z oblasti Flachau do Budějovic, na Hlubokou a Českého Krumlova i s programem. Nebo když chtěl pro své klienty v nepříznivém počasí udělat taneční večer a se žádostí o volnou halu se obrátil na šéfa Bergbahnen Flachau Ernsta Branstetera.

„Chtěl jsem za pronájem zaplatit, ale když zjistil, co tam chceme udělat, byl nadšený a dal nám sál zadarmo. Ustavují různé komise na vymýšlení způsobů, jak návštěvníkům nabídnout další doprovodnou zábavu, a já mu to naservíroval hotově,“ směje se.

Nápadů má víc - letní Alpský desetiboj nebo cyklistické soutěže, které se postupně změnily v noční závod na osvětleném svahu sjezdovky na horských kolech. Letos se jel 5. ročník. „Líbí se mi, že v Rakousku, když se objeví někdo s nápadem, je ceněný. U nás je považován málem za třídního nepřítele, pokud nesouzní s komunálními politiky,“ konstatuje z osobní zkušenosti.

Rozhodně nosí v hlavě ještě spoustu věcí, které chce realizovat. Patří mezi ně i vybudování jakési multifunkční dílny, kde by truhlařil, maloval, renovoval nábytek, zkrátka využil všeho, k čemu si za léta života přičichl.

Pokud najde volnou chvíli, začte se do filozofických knížek. „Mám rád Cyrila Höschla a zajímá mě psychologie jednání s lidmi. Čtu s tužkou v ruce a poznamenávám si myšlenky, které mě zaujmou,“ přiznává. Například na Skype si nedávno dal citát: Občas je potřeba některým lidem přestat lézt do zadku, aby Tě nebrali jako samozřejmost a pochopili, že Tě také mohou ztratit. „Zjistil jsem totiž, že přesně tak to v životě chodí,“ vysvětluje.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obsazenost parkoviště u výstaviště v Písku sledují čidla zapuštěná v zemi,...
Písek chystá jako první město v Česku aplikaci, která usnadní parkování

Motoristy v Písku navede k volnému parkovacímu místu unikátní aplikace v mobilu. Zaznamená polohu vozidla a na mapce ukáže ulice s možnostmi, kde ho odstavit....  celý článek

Dobrovolní hasiči havarovali na cestě k nehodě v obci Lenora.
Hasiči vyjížděli k dopravní nehodě. Na cestě ale sami havarovali

Z přestupku je podezřelý dobrovolný hasič, který boural na cestě za dopravní nehodou v obci Lenora na Prachaticku. Dobrovolníci vyjeli zasahovat u střetu...  celý článek

Na farmě Jiřího Netíka (na snímku) pracují handicapovaní i lidé, kteří se cítí...
Farmář zaměstnává v sadech postižené i lidi, kteří utíkají před stresem

Jiří Netík se svými třemi bratry dává práci zdravotně handicapovaným lidem na své farmě na Vltavotýnsku už od 90. let. Teď už je má jako kmenové zaměstnance,...  celý článek

Kočárky, které přežijí i dva raubíře.
Kočárky, které přežijí i dva raubíře.

Přečtěte si recenze kočárků na eMimino.cz a vyberte ten nejlepší.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.