Proti dalším českým horám má Šumava jednu nezanedbatelnou výhodu. Člověk se stále pohybuje v nadmořské výšce kolem 1 000 metrů nad mořem, ale většinou jezdí po úžasných pláních, takže kopce a kopečky si volí podle své zdatnosti, momentálního uvážení a počasí.
Pro start a cíl své trasy můžete zvolit z mnoha středisek - Prášily, Kvilda, Modrava, Filipova Huť, Borová Lada či Nové Hutě. Všechny trasy na Šumavě jsou v posledních letech velmi kvalitně upravovány.
Start v Kvildě pod sjezdovkami
Představme si jednu z tratí v její centrální části se startem ve vyhledávaném turistickém středisku Kvildě, odkud máme mnoho příležitostí vyrazit na všechny strany. Podle toho zvolíme i parkoviště blízko výchozího místa. Obec nám nabízí dostatek parkovacích míst, ale i řadu restaurací, penzionů, vyhlášenou místní pekárnu či minipivovar. My zaparkujeme na obecním parkovišti pod sjezdovkami a v nedalekém automatu zaplatíme potřebnou dobu parkování. Ani celodenní stání nás nijak nezatíží, a přispějeme tím i na úpravu běžeckých stop.
O autoroviČtyřicetiletý Dalibor Uhlíř je cyklista a běžec na lyžích, účastník závodů světového poháru v dálkových bězích na lyžích, trenér cyklistiky ve Fitness 14 v Českých Budějovicích. Několik let žil na Šumavě, nyní bydlí s rodinou nedaleko Českých Budějovic.  |
Pěšky se vydáme asi 300 metrů za bývalou pilu směrem k Pramenům Vltavy, zde nás čeká nástupiště běžeckých tras. Doleva do kopce bychom jeli na Bučinu, ale my zamíříme do údolí "Hraběcí huti" a velmi mírně stoupáme proti proudu Teplé Vltavy. Po osmi kilometrech jsme na místě. Tam můžeme na chvíli odložit lyže a prohlédnout si prameniště jedné z našich nejkrásnějších řek.
Dál pokračujeme po šumavské magistrále směrem k Černé hoře. Zde se vydáme konečně do pořádného kopce. Pokud nám lyže při odrazu "ustřelují", vyndáme z kapsy odrazový vosk a pod patou ještě přimázneme pro lepší odraz. Na vrcholu Černé hory můžeme konečně obdivovat nádherné výhledy směrem na Bučinu, do Německa nebo do dálky na Poledník.
Po vydýchání a občerstvení nás čeká příjemný sjezd až k Ptačí nádrži, kde se dáme na křižovatce doleva a po kilometru opět doleva proti proudu Modravského potoka až na Březník. Toto je nejstudenější místo Šumavy, kde průměrná roční teplota dosahuje pouhých čtyř stupňů Celsia. Tady se po vánočních svátcích otevře opravená restaurace, kde se zahřejete grogem a čajem nebo se můžete osvěžit Šumavským fořtem, což je speciální pivo, které pro Národní park Šumava vaří strakonický pivovar.
U Horské Kvildy uvidíte krávy plemene Highland
Zpět se vydáme po proudu Modravského potoka sedm kilometrů až do Modravy. Čeká nás velmi příjemný mírný sjezd. V obci neodbočíme doleva podél Roklanského potoka k Polední hoře, ale naopak doprava do centra, kde můžeme navštívit infocentrum a opět se občerstvit v některé z místních restaurací nebo penzionu.
Doporučuji pokračovat zpět asi dva kilometry proti proudu Modravského potoka a odbočit doleva přes potok do mírného kopce a stoupat kolem Černohorského potoka až k Černohorské nádrži. Zde se napojíme na cestu vedoucí na Filipovu Huť a po třech kilometrech dokloužeme až na "Filipku".
Tam se držíme běžeckých stop, které vedou doprava, kolem Penzionu Korýtko (také velmi příjemné zastavení k občerstvení) tak, abychom se přehoupli přes kopec kolem vrcholu Sokola (Antýgl) až na Horskou Kvildu. V jejím okolí můžeme často potkat nezvykle vypadající krávy s dlouhou hustou srstí. Jedná se o plemeno Highland, dostatečně odolné pro drsné horské podmínky.
Šumava musí vylepšit zázemí pro běžkaře
I Horská Kvilda nám, ještě před závěrečnými kilometry do cíle, nabízí zázemí Hotelu Rankl nebo třeba Hospody U Krámu, kde je příjemné posezení u kachlových kamen. Z obce nás již čeká jen pohodová cesta přes Vydří most a kolem Jezerní slati. Na Kvildu nám zbývají poslední dva kilometry příjemného sjezdu údolím. První na ráně bude asi místní vyhlášená pekárna, která nabízí jak výborné pečivo a kávu, tak i něco většího na oběd či večeři.
Celá trasa měří zhruba 40 kilometrů a pár kopečků na naší trase skutečně potkáme. Ale pokud výlet pojmeme "na pohodu", nemáme se čeho obávat.
Běžecké trasy se upravují podle počasí a množství sněhu a zahájení sezony lze očekávat kolem Vánoc. Jediné, co Šumavě opravdu chybí, je potřebné zázemí pro běžkaře, možnosti k převlečení, osprchování a uložení věcí. Toto je v sousedním Německu či Rakousku naprostou samozřejmostí. Třeba se ho brzy dočkáme i v českém běžeckém ráji.
