Achtung! Alarm! rozeřval se velitel německé strážnice na své podřízené. Na jejich pozice totiž zaútočila skupina československých revolučních gard. Tak začala bitva, která měla připomenout válečné události roku 1945.
"Nejde o žádnou historickou rekonstrukci bitvy u Českých Budějovic. Je to scénář, který se děl na různých místech v Česku," připomněl organizátor akce Václav Škopek, sám toho dne bojující na německé straně. Všemu přihlíželo několik stovek nadšených diváků.
Do válečné vřavy se zapojilo 150 vojáků. Na jedné straně stáli příslušníci revolučních gard, za nimiž šla sovětská armáda, na straně druhé ustupující Wehrmacht a jednotky SS. Těm šlo hlavně o to, dostat se do amerického zajetí.
Jenže jak se blížila sovětská armáda, ve vesnicích a městech proti nim se zbraní v ruce povstalo tamní obyvatelstvo, vznikaly revoluční gardy. "Jejich bojeschopnost nebyla na dobré úrovni, navíc proti sobě měli německé veterány, kteří často prošli několika frontami," upozornil moderátor akce.
Jeho slova potvrdilo i dění na bojišti. Revoluční gardy s puškami a pistolemi marně útočili na připravené pozice Wehrmachtu s těžkým kulometem. Palba kosila jednoho povstalce za druhým, až z útoku nezbylo nic.
Poprava vypadala skutečně, malého diváka rozplakala
Němci pak mezi pobitými objevili dva zraněné Čechoslováky. Ty postavili ke zdi. Muži ale ani tváří v tvář smrti neztratili odvahu a začali zpívat hymnu Kde domov můj. Nedokončili však ani první verš a kulky jejich zpěv ukončily.
Jak se těla dvou odbojářů sesunula k zemi, diváci utichli. "Tati, oni je zabili," rozbrečel se asi čtyřletý chlapeček. Nedal si vymluvit, že je to jen jako.
Němci si ale příliš dlouho vítězství neužívali, protože vzápětí přijel předvoj sovětské armády. "Hlídka nejprve obhlídla terén a vrátila se oznámit svá zjištění," popisoval moderátor, co se právě na bitevním poli děje.
Na Sověty kromě strážnice čekalo několik řad zákopů, těžké kulomety a jedno protitankové dělo ráže 75 milimetrů, mezi ruskými tankisty obávaný PAK-40.
Rudá armáda nejdříve zaútočila jen s pěchotou. V tu chvíli poprvé vystřelil německý těžký kulomet MG-42, umístěný v blízkosti diváků. Měl takovou kadenci, že pro zvuk, který vydával při střelbě, se mu mezi vojáky přezdívalo Hitlerova cirkulárka. Blízko sedící diváci hned poznali proč. Také si většina z nich zacpávala uši.
Ohlušující palba z ručních zbraní i děla zněla celým bojištěm, Němci se dostávali pod tlak a opouštěli jeden zákop za druhým. Nakonec se dokázali udržet až v zadních liniích. V tu chvíli jim na pomoc přijela obrněná technika – dva transportéry s kulometem a také samohybné dělo. Iniciativa byla opět na jejich straně. Rusové ustupovali.
Pár Němců před koncem bitvy ožilo
"Němcům už nešlo o nějaký zvrat na frontě. Na to již neměli prostředky. Jejich cílem bylo zdržet postup Rudé armády," vysvětloval moderátor. Mezitím několik Němců, kteří "padli" při prvním ruském útoku, ožilo. Mezi nimi i obsluha těžkého kulometu. "Je nás málo, no," vysvětloval své zmrtvýchvstání s úsměvem na tváři kulometčík.
To už se ale v dálce začalo ozývat hučení a mezi stromy se vylouply dva legendární sovětské tanky T34. Němci rychle pochopili, že boj je nerovný a začali se stahovat. Jeden z jejich obrněnců dostal zásah a z jeho útrob vyskočil hořící esesman, což děti kvitovaly s nadšením.
Když už se Němci neměli kam stahovat, hromadně se vzdali. Bitva skončila.
