Čížová tu a tam přebor i vedla. Přitom je to obec, která má i se spádovými osadami zhruba tisíc obyvatel. I když na jaře tu neměli záměr hrát divizi, jak se dnes ukazuje. Chtěli úspěch proměnit v podporu svého klubu. Soutěž se chystali prodat. "To jsme tu měli Jelínka," připomněl Jozef Jevčák.
Působí jako vedoucí mužstva, správce hřiště i kabin, ale také jako zpravodaj pro sdělovací prostředky. Když hraje Čížová doma, po každém utkání vypracuje a rozešle referát s fakty o zápase do redakcí. Je mu 67 let a 35 let se v Čížové o fotbal stará. Z toho 20 let dělal místním fotbalistům předsedu.
Jelínek tu končil ve 41 letech. Až příliš krutě. V posledním utkání minulého ročníku hrála Čížová v Sezimově Ústí s místní rezervou v přímém utkání o postup. Domácí tým doplnili z kádru prvního mužstva a bylo to jasné. Dali Čížové pět branek. "A my jsme předtím za celé jaro dostali tak tři góly," podotkl Jevčák. "Vyhráli jsme skoro všechno jedna nula."
Náhradu za Jelínka mají v Čížové slušnou. Získali na hostování Ramse z Dukly Praha. Mladý gólman už letos chytal divizi za Řevnice. Ale Jelínek to prostě není. Ten měl na jaře 11 vychytaných nul.
Jevčáka mrzí jiná věc. "Nechodí nám tady lidi," posteskl si. "Přitom krajský přebor se v okrese hraje jen v Milevsku a v Písku, kde mají v kraji béčko," připomněl dřívější samosprávu, která ve fotbale platí.
Čížovou třetí rok trénuje Juraj Kobetič. "Utkání se mi samozřejmé hodnotí dobře," říkal spokojeně kouč. Pět nula nevyhrála Čížová už dlouho. "Dali jsme brzy góly," pochvaloval si.
Jeho tým se tentokrát snadno dostával do šancí. "Byli jsme produktivní jako na jaře v Jankově," podotkl ještě Kobetič. Řekl, že tam měla Čížová pět šancí a dala čtyři góly. Možná to byla tentokrát ta můra v hlavách Jankovských. "Proti tomuhle soupeři jsme produktivní,"dodal Kobetič.
Druhý poločas byl v podání jeho svěřenců přece jen volnější. "Z brejku jsme dali gól, který nás uklidnil. Zápas jsme zvládli."
Jankov viděl v utkání s Hlubokou. "To hrál výborný fotbal," ocenil tehdejší výkon soupeře. "Byl jsem v utkání s námi připravený na jeho větší aktivitu. Trošku mě tentokrát zklamal."
Jankov neměl druhého brankáře. Ale ani Čížová ho neměla. "Jel s béčkem," poznamenal Kobetič. Sám byl uvedený v zápise. "Kdyby se náš brankář zranil, šel bych utkání dochytat," vysvětlil.
Je mu 41 let. Doma na Slovensku chytal od žáků do 22 let. Pak se přesunul do Čech a tady si chtěl zahrát. "Ani jsem nepočítal s tím, že tu jednou budu hrát divizi," připomněl nejslavnější období Čížové někdy před deseti lety. "To se povedlo." Chytá na závěr na tréninku. "To už je poslední fáze, kdy není třeba tolik organizace," podotkl.
