Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Doma mám 1 500 bloků s nápady, líčí karikaturista Václav Johanus

  9:07aktualizováno  9:07
Grafik Václav Johanus loni oslavil 70. narozeniny. Kulaté jubileum má letos i jeho Galerie Hrozen, kterou v Českých Budějovicích otevíral před dvaceti lety. Uspořádal zde například výstavu uznávaného jihočeského malíře Karla Valtera, jenž ho výrazně ovlivnil.

V budějovické pivnici je Václav Johanus jako doma. Hlavně před rokem 1989 se tu scházela řada kumštýřů. | foto: David Peltán, MAFRA

Jakmile má nápad, hned si ho nakreslí do bloku. Může to být při debatě s přáteli u kávy, na rybách nebo třeba na výstavě. Těch bloků má doma už 1 500.

„Všechny mají stejnou podobu. Píšu si tam i data,“ říká 70letý Václav Johanus, přední český kreslíř, grafik a ilustrátor. Fantazijními světy a humornými kresbami baví čtenáře už od poloviny 60. let. Jeho veselé obrázky zpříjemňují chvíle také dětem v mateřských školách nebo v nemocnici. Říká, že bez tužky by byl jako ochrnutý. Je stará škola. Nepoužívá tablet ani žádný grafický program.

„Na pracovním stole mám asi čtyřicet násadek. Originální kresby dělám tuší a u sebe mám pořád fix nula jedničku,“ líčí vysoký muž.

Už odmala rád kreslil. Když se naučil číst, tak si k příběhům začal dělat ilustrace. „V páté třídě jsme měli výbornou kantorku, která vedla výtvarný kroužek. Obesílala i různé výstavy. V deseti letech jsem dostal cenu na dětské výstavě v Paříži za obrázek husitského tábora. Tehdy mě bavili i indiáni a já to motal všechno dohromady,“ usmívá se.

Václav Johanus (70 let)

Grafik, ilustrátor, karikaturista a majitel Galerie Hrozen se narodil 6. července 1947 v Českých Budějovicích. Původní profesí je propagační grafik. Výtvarnou dráhu zahájil v polovině 60. let originálním rukopisem postaveným na grafickém základě, který posléze přenesl i do grafik, ilustrací a temper. Jeho kreslený humor tiskly Květy, Mladý svět, Dikobraz, Stadión, Domov nebo Sluníčko. Postupně vytvořil tisíce obrázků, kreslených vtipů, novinových, časopiseckých i knižních ilustrací. V posledních dvaceti letech se věnuje i kolážím. Je členem Asociace jihočeských výtvarníků a Sdružení Bienále Brno. Uspořádal přes 100 samostatných a účastnil se více než 200 společných výstav u nás i v zahraničí. Je držitelem několika prestižních ocenění. Je zastoupen v řadě tuzemských a zahraničních sbírek. Žije v Českých Budějovicích. Má syna Davida, který je také výtvarníkem, a tři vnoučata. Ve svém volnu nejraději čte a po letech se vrátil příležitostně i k rybaření. Jeho Galerie Hrozen letos slaví 20 let.

Jako malý kluk vyrůstal v Kněžských Dvorech. „Hráli jsme pořád venku fotbal, v zimě zase hokej na Nemaničáku. Díky okolním rybníkům jsem se splašil do rybaření. Netušil jsem, že se kolem ryb budu celý život motat i v kresbách a na stará kolena se k chytání vrátím. Voda je zkrátka ve mně,“ míní.

Říká, že nebyl svatoušek, ale ani žádný raubíř. „Občas jsem míval rozpor, jestli si mám doma číst, nebo si jít s klukama zahrát fotbal. Ale dokázal jsem přepnout od party kamarádů k samotě na rybách. To byla dobrá příprava na práci v ateliéru, kde je člověk sám.“

Do lidové školy umění nechodil, ale výrazně ho ovlivnil uznávaný jihočeský malíř Karel Valter. „Jezdil jsem za ním do Tábora a probíral s ním všechno možné. Byl to vynikající kumštýř a fantastický člověk. Rozuměl i mladým lidem, nad nikoho se nepovyšoval, rád s námi debatoval, o vše se zajímal. Pro můj život a tvorbu to byla úplně nejpodstatnější osobnost. Rád na něj vzpomínám a byl jsem šťastný, že jsem mu mohl ještě v jeho 91 letech udělat výstavu ve své Galerii Hrozen.“

O tvorbu měli zájem Švédové

Humor se Johanusovi do kreseb začal dostávat hlavně na vojně. „Měl jsem možnost udělat si tam z bývalého záchodku malinkou pracovnu. Tam jsem ve volnu pořád tvořil. Abych měl peníze na barvy, tak jsem začal dělat kresby s fórem. Líbily se, a tak jsem postupně začal tisknout v časopisech a novinách.“ Vůbec první kresbu mu vydala ještě před vojnou Jihočeská pravda v roce 1965.

„Dostal jsem za ni tehdy celých 27 korun. Nebyla to kresba, která by byla graficky úsporná jako mé pozdější práce. Byla to prokreslená figurka tlustého doktora, který vykládal o obezitě. Bylo to i se slovem,“ vzpomíná.

Fotogalerie

Když končil vojnu v roce 1968, tak byla vyhlášena československá soutěž v kresleném humoru. Na putovní výstavu se dostala i díla Václava Johanuse. „Na základě toho se najednou ozvaly Květy, Mladý svět, následoval Dikobraz a už to jelo. Začal jsem pracovat jako umělec na volné noze. Vyšlo mi za sebou několik stránek v časopisech. Platili na tu dobu docela dost peněz – 800 korun za stránku. Průměrná výplata tehdy byla 1 600. Naivně jsem si myslel, že budu ve vatě. Jenže stránek bylo jen pár za měsíc, takže zpočátku jsem se chvílemi i trápil. Ale rozhodně si nemůžu stěžovat,“ popisuje.

V roce 1969 mohl přijít zlom v životě a kariéře. Květy totiž vystavily stránky s jeho kresbami na mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu. „Ozvala se jedna švédská tisková firma, která ode mě chtěla koupit celkem velký objem kreseb a dál spolupracovat. Jel jsem do Prahy podepsat smlouvy do Art centra, ale vyšlo najevo, že nejsem ve straně. Švédové se snažili mě kontaktovat i jinak, ale nic už z toho nebylo. Kdyby to tehdy vyšlo, asi by mě to také nasměrovalo jinam,“ vypráví.

Za olympijské kruhy dostal zákaz

Kromě obrázků v časopisech přibyly časem například novoročenky a reklamní katalogy pro podniky, úkoly z knižních nakladatelství, ale třeba i spolupráce s Československou televizí na seriálu pro mateřské školy. Rozhýbané obrázky, které bychom dnešní řečí označili jako animované, tehdy namluvil Petr Nárožný. V roce 1974 začal také tisknout grafiku, především ve spolupráci s bratrem Vlastou, tiskařem.

Celou dobu je Johanus věrný Českým Budějovicím. „Když jsem kreslil pro Dikobraz, tak jsem dvacet let jezdil každou středu do Prahy. Tím jsem si udržoval kontakt s tamním prostředím. Obešel jsem výstavy, antikvariáty, sešel se s kamarády. Vždy jsem se vracel se spoustou novinek a inspirací.“

Ve své humoristické tvorbě před rokem 1989 občas kvůli režimu balancoval na hraně. Například v roce 1980 dostal v Dikobrazu zákaz publikování z pověření z ústředního výboru KSČ.

„Když byla olympiáda v Sovětském svazu, tak nás rada Dikobrazu vyzvala, abychom k tomu něco připravili. Poslal jsem pět obrázků – na jednom byla figurka řezníka, který krájel kolečka salámu, ze kterých byly složené olympijské kruhy. Kresbu publikovali. Druhý den jsem jel do Prahy a zastavil jsem se v redakci. Hned na chodbě mi kluci hlásili, že mám malér. U šéfa jsem se dozvěděl, že Československo začalo těsně před olympiádou vyvážet maso do Ruska. Byly z toho nakonec tři hodně nepříjemné měsíce zákazu. Ani v budějovickém Díle v té době nešlo dávat práce do komise. Bylo to špatné. Pochopil jsem, že nejsem hrdina, a k lopatě se mi nechtělo. Naštěstí to relativně celkem brzo pominulo a postupně jsem mohl zase pomalu začít publikovat.“ 

Chybí nové výtvarné myšlení

Po revoluci 1989 začal tisknout i v odborných periodikách, jako Ekonom či Právní rádce, více se začal věnovat také kalendářům a dalším tiskovinám pro firmy.

Celý život je věrný svému stylu, pro který je typická úspornost, přesná linka, humorná nebo groteskní zkratka s pointou. Inspiruje ho život okolo, knihy, poezie, hudba, příroda. Vystřihuje si zajímavosti z novin a časopisů a také například materiály pro koláže, jejichž inspiraci nachází ve starých, převážně prvorepublikových tiscích. Vytváří si tak bohatý archiv, pečlivě uspořádaný ve více než 120 šanonech. Toho prý má plný dům i chalupu. Mrzí ho, že se dnes z novin a časopisů kreslený humor téměř vytratil.

„Současná mladá generace humoristů a karikaturistů nemá moc příležitostí publikovat a konfrontovat své výtvarné názory. Přitom dříve na každých novinách doslova viselo deset kreslířů. Bohužel to, co občas někde přece jenom zahlédnu, je spíš vulgární a podpásové než kvalitní humor. A především – nejsou tu osobnosti, jako byl Born, Jiránek, Renčín nebo Štěpán. Chybí nové výtvarné myšlení,“ dodává.

Autor:



Nejčtenější

Dálnici do Písku postaví soukromník, spravovat ji bude 25 let

Vizualizace dálnice D4 u Příbrami

Dálnici D4 od Příbrami do jihočeského Písku postaví soukromý investor, který ji bude následně 25 let spravovat....

Soukromé zámky, hrady a tvrze v Česku. Kdo v nich bydlí a jaké má plány

Nové Hrady. Jedna z mála stavebních památek ve stylu rokoka na českém území.

Život na hradech a zámcích není jen historickou záležitostí šlechty. I dnes najdete vedle státních památek pozoruhodné...



Prospal: Jednou chci trénovat v NHL a nároďák. Proč mít malé sny?

Čeští kouči Václav Prospal a Josef Jandač při olympijském utkání se Švýcarskem....

Sálá z něj energie a touha něco dokázat. Když vypráví, je za chvíli v ráži a zaníceně popisuje, jak by jednou chtěl...

Lafatu prý v Olešníku čeká boj o místo. Půjdeš na lavičku, hrozí mu rival

David Lafata s dcerou Vandou po utkání se Slováckem.

Řadu sezon patří k nejlepším střelcům jihočeského krajského přeboru. Letos je zatím tím vůbec nejlepším. A navíc hraje...

Z výstavy zmizela koláž od TMBK. Obraz je na benzince, napsali zloději

Obraz Tomáše Břínka (TMBK), který zmizel při Univerzitním Zavíráku ze...

Vlnu reakcí vyvolala na sociálních sítích minulý týden krádež obrazu populárního umělce Tomáše Břínka známého jako...

Další z rubriky

Čtvrt století čekání končí. Českobudějovická sídliště spojila silnice

Nová silnice spojuje dvě největší českobudějovická sídliště Máj a Vltava. V...

Asfalt je položený a čeká, až po něm projedou první auta. Před polednem zástupci města a kraje slavnostně otevřeli...

Radnice opět odložila jednání o budoucnosti sportovní haly v Budějovicích

Sportovní hala v Českých Budějovicích má být podle plánů zbourána.

Kritika stavby nového multifunkčního centra na Dlouhé louce v Českých Budějovicích pokračuje. Odpůrci demolice v...

Okouzlila nás povaha Nepálců, říkají studentky z Budějovic o praxi v Asii

Českobudějovické studentky Kristina Hricová, Iva Ziková a Simona Fundová...

Setkaly se s uštknutím hadem i pokusy o sebevraždu. Trojice studentek Jihočeské univerzity má za sebou exotickou praxi...

Jak zlepšit kondičku a zhubnout po porodu?
Jak zlepšit kondičku a zhubnout po porodu?

Zeptejte se, jak správně začít.

Najdete na iDNES.cz