Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Václav Soumar, přísný starosta, který kdysi za deset let zvelebil Tábor

  9:37aktualizováno  9:37
Navzdory hospodářské krizi dokázal Václav Soumar udělat za deset let z Tábora výjimečné město. Řídil ho v letech 1929 až 1939. Prvorepublikový starosta však skončil v koncentračním táboře a účastnil se pochodu smrti. Po únoru 1948 se o místním rodákovi dlouhá desetiletí nemluvilo.

Starosta Václav Soumar (holohlavý muž s knírem vpravo) s chicagským starostou Antonínem Čermákem (pán s brýlemi držící hodinky) před táborským Grandhotelem 13. 8. 1932 | foto: archiv Husitského muzea v Táboře

Energický a neúnavný. Tak jej titulovali přátelé, rodina a kolegové. V nekrolozích o něm psali, že město Tábor a starosta Václav Soumar jsou synonyma. Však taky na konci 30. let minulého století byl Tábor označován jako třetí nejúspěšnější město v republice.

O to, jak se pracuje na táborské radnici, se zajímal třeba i Zlín, který v srpnu 1937 poslal na jih Čech delegaci ze zástupců městské rady a odborných úředníků, píše Blažena Kašparová v historické publikaci o Táboru.

Fotogalerie

V čele druhého největšího jihočeského města stál Václav Soumar v letech 1929 až 1939. Pocházel z chudých poměrů a velké rodiny. Byl devátým z jedenácti dětí a vyučil se obchodním příručím. Před nástupem do funkce pracoval v městské spořitelně, odkud načerpal spoustu užitečného pro pozdější práci v samosprávě.

Za starosty Soumara se šetřilo, rozpočtové škrty se ale nikdy nedotkly sociální oblasti a pozornost byla věnována udržování města. „Městská rada například neváhala vypsat odměnu 500 korun za dopadení pachatele, který kradl v městských sadech růže,“ uvedla Kašparová.

Soumar chtěl být v úzkém kontaktu s lidmi, a tak zavedl pravidelná setkání s obyvateli. Například veřejně projednával vydláždění třídy Československých legií. Takový postup byl podle dobového tisku přijat bouřlivým potleskem, když Soumar řekl, že obec nerozhodne bez vyjádření občanů.

Co si zamanul, toho většinou na rozdíl od svých předchůdců dosáhl. Měl řadu známostí a stýkal se například s prezidentem Edvardem Benešem, který měl k Táboru blízko. Oba byli členy národně socialistické strany.

„Beneš se o Soumarův osud podle vzpomínek zajímal i v době svého londýnského exilu. Setkávali se více oficiálně než neoficiálně a vzájemně se respektovali,“ píše Kašparová. Později mu ale dobré vztahy s prezidentem spíše přitížily.

Nebál se choulostivých jednání a nepříjemných střetů. Jeho spolužák na něj vzpomínal v roce 1947 takto: „Pravidelně, dvakrát týdně byl Václav v Praze. Sháněl subvence. Byl postrachem všech ministerstev. Jednou jsem s ním byl v Zemském úřadu. Šlo o stavbu nemocnice. Šéf zdravotní služby se bránil vývodům Václava. Jeho původní stanovisko bylo odmítavé. Ale Václav Soumar mluvil a mluvil. Vše měl do detailu vypočteno. Nakonec přece jen šéf zdravotní služby povolil, ovšem ne vše. Odcházeli jsme, a když jsme už byli za dveřmi, slyším, jak povídá: Pane kolego, zavřete dobře to okno, ten táborský starosta je s to vrátiti se oknem. A to bylo v třetím poschodí.“

Pomáhal nezaměstnaným

Jedním z nejvýznamnějších počinů při jeho starostování byla stavba kasáren na Pražském sídlišti a získání vojenské jednotky do města. Kasárna Prokopa Holého plní svoji funkci dodnes.

„Stavba byla pro město důležitá, neboť už jen ta poskytla práci pro řadu lidí a místním firmám v době hospodářské krize. Mít tu vojenskou posádku bylo taky dost velkým přínosem, protože přišla do Tábora značná kupní síla, takže to bylo prospěšné nejen po dobu výstavby, ale i do budoucna,“ vysvětlila historička z Husitského muzea Jitka Vandrovcová.

Soumar byl názoru, že nezaměstnaní by měli mít spíš práci než podporu. V Táboře tak na konci roku 1932 vznikl Pomocný sbor pro nezaměstnané a tehdejší starosta v něm působil jako první místopředseda. Sám dokonce chtěl, aby byl přijat zákon o právu na práci.

„Peníze, které přidělovalo ministerstvo sociální péče jako příspěvky na nezaměstnané, byly vypláceny na nouzových pracích. Podle údajů z roku 1947 obec tak zaměstnávala ve 30. letech až 350 pracovních sil,“ popsala Kašparová.

Jeho příspěvek k rozvoji města byl také v oblasti školství. Pracoval na projektu obecných a měšťanských škol na Maredově vrchu. Tehdejší táborské školy na Novém Městě dosluhovaly a bylo potřeba navýšit kapacity. „Dnes ze zařízení na Maredově vrchu stojí ZŠ Husova nebo Střední průmyslová škola strojní a stavební,“ poznamenala Vandrovcová.

Skončil v Buchenwaldu

Velmi výrazně se zapsal Soumar v investicích do vodní soustavy. Zásobování Tábora pitnou vodou bylo ve 30. letech problematické. Zavadilské studny nestačily v té době zásobit pitnou vodou tehdejších 16 tisíc obyvatel. Nakonec se obec rozhodla postavit vodárnu Rytíř, která by využívala jako zdroj údolní nádrž Jordán. Starosta ji nechal postavit v roce 1935, dnes úpravna vody Rytíř funguje jako záložní zdroj vody pro Tábor.

O rok dříve už překlenul Lužnici Švehlův most, který dnes obyvatelé spíš znají díky rekonstrukcím, ten vznikl také za starosty Soumara. Posledním jeho předválečným projektem se stala nová okresní nemocnice.

Krušné chvíle nastaly pro Soumara v dubnu 1939, kdy ho říšský protektor Konstantin von Neurath sesadil a rozpustil táborské zastupitelstvo. Byl zatčen a uvězněn, případ dostal název Židozednáři v Táboře a pod zámek s ním šli i další.

V srpnu měl být propuštěn, jenže o pár dní později začala válka. Soumara převezli do Drážďan a nakonec do koncentračního tábora Buchenwald. Na konci války se ocitl v Erfurtu, přičemž se účastnil pochodu smrti. Ani to ale nezlomilo jeho ducha a po osvobození v roce 1945 se vrátil do Tábora a chtěl pracovat v samosprávě i straně.

Ale dolehly na něj následky utrpení v koncentračním táboře. S podlomeným zdravím oslavil v září 1947 šedesátiny.

Tehdy dal lidem svůj první slib, který už nedokázal dodržet: „Šedesátka není žádný věk na oslavování, mně už předpověděly báby u kolébky, že tu budu nejméně do devadesáti,“ pronesl tehdy při oslavách. Ale v prosinci 1947 zemřel.

Po nástupu komunistů k moci roku 1948 se na Václava Soumara na dlouhou dobu zapomnělo. Až v roce 1990 nechalo město na jeho počest pojmenovat jednu z ulic na Pražském sídlišti.



Nejčtenější

Motorkáři předjížděli tatrovku, když zatáčela. Tři jsou zranění

Při srážce motorkářů a kamionu se zranili celkem tři lidé.

Silnici u Neplachova na Českobudějovicku v neděli odpoledne uzavřela v obou směrech nehoda skupinky motorkářů. Měli...

Hoši, co to je? Prospal vyčinil opozdilcům, pak je tlačil do ofenzivy

Trenér Václav Prospal dává pokyny svým svěřencům V Českých Budějovicích.

Neoblíbená část přípravy s dřinou v posilovně a náročnými tréninky na suchu je za nimi. Teď přichází na řadu ta...



Policie hledá ženu, která opustila čtyři děti. Chtěla do Švýcarska

Prachatická policie pátrá po ženě, která opustila čtyři nezletilé děti, aniž by jim zajistila péči. Dvaačtyřicetiletá...

Lékař osahával a líbal pacientku, policie ho viní z pokusu o znásilnění

Ilustrační snímek

Obyčejná návštěva lékaře se pro ženu z Písecka změnila v boj. Doktor ji podle dosavadního vyšetřování začal osahávat a...

Z přístřešku vystartovala doga a pokousala strážníka

Zraněný strážník se bude po kousnutí argentinské dogy léčit několik týdnů.

Ošklivé zranění má po výjezdu k případu strážník táborské městské policie. Do ruky se mu zakousl pes, který se ukrýval...

Další z rubriky

Policisté přistihli šoféra se zákazem řízení. Muž je obvinil z krádeže

V Praze 3 někdo v hádce vystřelil z plynové pistole (23.6.2017)

„Při silniční kontrole mi ukradli pět a půl tisíce korun a ještě se chovali hrubě.“ Takto nařkl tři policisty...

Chýnovská jeskyně láká do chladného nitra hory, voda ji stále zvětšuje

Současná prohlídková trasa Chýnovské jeskyně je dlouhá 260 metrů a převýšení...

Příkré, nerovnoměrně vysoké schody a všudypřítomný chlad. Procházka chodbami Chýnovské jeskyně na Táborsku patří k...

Zaměstnanec benzinky se pověsil na kapotu auta. Řidič ujížděl bez placení

Policie žádá svědky o pomoc při ztotožnění muže, který několikrát odjel od...

Už třikrát v nočních hodinách ujížděl neznámý muž od čerpacích stanic na Benešovsku bez zaplacení. V posledním případě...

Najdete na iDNES.cz