Václav Zajíc

Václav Zajíc | foto: Petr Lundák, MF DNES

Jihočeští triatlonisté honí Zajíce. Zatím marně

  • 0
Už čtyři závody má letos za sebou 30. ročník Jihočeského triatlonového poháru. A zatím platí jedna jistota. Když se na start postaví obhájce celkového prvenství, zvítězí. Stalo se tak na úvod sezony v Prachaticích i na duatlonu v Tálíně. Naposledy se 38letý učitel z Nové Bystřice Václav Zajíc radoval z vítězství v Trhových Svinech a v sobotu se chce o další pokusit v Malém Ratmírově.

„Občas jsem tam vyhrál, ale statistiky si nevedu,“ popisuje Zajíc, který si dal před letošní sezonou smělý cíl. Obhájit prvenství v celém seriálu.

Z toho pohledu váš nástup není překvapivý. Čekal jste ho?
Naopak. Určitě to překvapení je. Třeba v Prachaticích jsem hodně dlouho nevyhrál. A pak duatlon v Tálíně byl hodně těžký. Byl tam Honza Hron, což je asi můj největší konkurent, a pořádně jsme si zazávodili. Já vyhrál asi o pět vteřin. Bylo to těžké. Je to vlastně rok a půl zpátky, co jsem absolvoval na Havaji Xterru. Pak jsem byl na plastice vazů v koleni a myslel jsem si, že loňská sezona nebude nic moc, a já nakonec celý pohár vyhrál. Teď to vypadá dobře, jsem rád, že to jde, a chtěl bych vítězství obhájit.

O víkendu jste zvládl hned dva triatlony. V sobotu v Třeboni a v neděli v Trhových Svinech. To je slušná porce.
Loni jsem to zkusil taky, ale letos na konci trhovosvinenského běhu mě píchlo ve stehnu, tak se tělo asi ozvalo. Ale měl jsem rezervu, tak jsem nemusel finišovat a jít na hranu. Vypadá to, že to bude dobrý. V sobotu se chci představit na triatlonu v Ratmírově a odpoledne je u nás v Bystřici Běh Českou Kanadou. Plánuju startovat na dvou závodech v jeden den. To je výzva.

Letos jste v poháru nestartoval pouze v Putimi. Nemáte ji rád, nebo to nevyšlo z jiného důvodu?
Zároveň jsem trenérem atletiky u nás v oddíle v Nové Bystřici a jezdím s dětmi na závody. I když si pomáháme s atlety z Nové Včelnice, tak je to někdy dost složité skloubit. Snažím se, abych s dětmi byl na závodech, když už trénují, tak jsem to nestíhal.

Pro vás zůstává hlavní disciplínou triatlon?
Triatlon mě baví nejvíc. A posledních šest nebo sedm let nejvíc ten terénní na horském kole. Dřív jsem jezdil ale hlavně ten silniční. Triatlon dělám odmala. Letos kroutím čtyřiadvacátou sezonu. V roce 1993 jsem jel svůj první závod v Prachaticích.

Kolikrát jste pohár vyhrál?
Častokrát jsem byl druhý, ale loni jsem ho vyhrál poprvé. Po 23 letech.

Kdo letos nejvíc zlobí?
Honza Hron. Ten je prostě dobrý. Ale trošku mu do toho lezou ironmany. Loni jich jel hodně. Pak je člověk unavený a rychlost na těchto krátkých tratích chybí. Teď plánuje zase nějaký dlouhý a nevím, jak se dá do kupy. Uvidíme. Na každý závod jdu s tím, že nevím, kdo tam přijede. Dost se to míchá a často i kryje s jinými závody. Navíc ten úvod sezony. V Prachaticích se plave v bazénu, je to speciální triatlon, pak jsem vyhrál duatlon. Myslím si, že ty pořádné triatlony, kde se vše ukáže, ještě teprve přijdou.

Před rokem a půl jste si vyjel účast na mistrovství světa v Xteře na Havaji. Ve vaší kariéře to byl zatím největší zážitek?
Určitě jo. Jak pobyt na Mauí, tak samotný závod. Tam si člověk trochu sáhne na takový ten profesionalismus. Podpořilo mě tenkrát hodně lidí. Bylo to náročné, ale líbilo se mi to moc. Skončil jsem 13. v kategorii 35 - 39 let. Na startu bylo asi 800 lidí a celkově jsem byl do stovky. Prvních 40 až 50 jsou profíci. Takže i docela spokojenost s umístěním.

Ještě to někdy zkusíte?
Xterru jsem měl v plánu jet, ale trošku měl začalo pobolívat koleno. Nemám to teď úplně jako top plán, ale kdyby někdo někam chtěl jet a byla nabídka, podíval bych se na nějaký závod.

Vy jste si tenkrát vyjel účast v Prachaticích. Tam už se ale nejezdí...
To byl fajn závod. Byl doma na jihu Čech, člověk teď musí cestovat. Pěkný závod je v Německu. Pojede se i v Dánsku. Ale to už je daleko.

Jezdíte závodit do zahraničí?
Občas něco v Rakousku, ale už mám dvě děti ve věku devět a čtyři roky. Takže spíš jezdím s nimi po výletech.

A děti už dělají triatlon, nebo atletiku?
Moje devítiletá dcera je významnou členkou našeho atletického oddílu v Nové Bystřici. (pousměje se) Ale je to zatím jen třetí třída, tak uvidíme, co bude dál.

Jste učitelem v Nové Bystřici. Na menším městě. Co žáci a okolí, jaké jste měl ohlasy na tehdejší účast na Havaji?
Bylo to fajn a docela to trvá i dodnes. Mělo to dobrý pozitivní ohlas v okolí i u sponzorů. Myslím si, že je to i dobrá motivační věc. Ačkoliv všude z médií slyšíme, že se dětem nechce nic dělat a že je to hrozný, já nemám v tělocviku s dětmi problém. Já s nimi třeba také kolikrát soutěžím. Myslím si, že je pro ně motivace, aby je nepředběhl někdo, komu bude čtyřicet.

Když jste zmínil ten věk. Většinou triatlonisté postupují s věkem od kratších po delší tratě, poloviční ironmany a ironmany. Co vy?
Chtěl jsem si ho zkusit, ale hlavně kvůli kolenům to neplánuju. Už jsem to vzdal. Dlouhé věci mě bolí. Neuběhnu už dvacet kilometrů, takže zůstanu na krátkých tratích do deseti kilometrů, což je ten olympijský triatlon.