Philip Bednar Bräuner (vlevo) a Miroslav Líbal řídí společnost Gastro v...

Philip Bednar Bräuner (vlevo) a Miroslav Líbal řídí společnost Gastro v Kamenném Újezdě. Ta slaví úspěchy hlavně ve Skandinávii. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Ve Skandinávii nemohou uvěřit, že tak dobrou práci udělají Češi

  • 88
V jejich kuchyni připravují jídlo pro norskou princeznu, v jiné zase vaří šéfkuchař s michelinskou hvězdou. Společnost Gastro z Kamenného Újezda se specializuje na výrobu zařízení gastronomických provozů - od vybavení kuchyní, po interiér restaurací včetně dekorací.

Díky majiteli, kterým je napůl Čech a napůl Dán Philip Bednar Bräuner, firma prorazila ve Skandinávii. Společnost řídí spolu s Miroslavem Líbalem, který má na starosti výrobu.

Daří se jim znamenitě. V roce 2009, kdy Bräuner firmu převzal, činil obrat 40 milionů korun. Po šesti letech je to 250 milionů. Příští rok společnost očekává až 300 milionů. Nabírá zaměstnance a chce prorazit i na dalších trzích v Evropě - Rakousku, Belgii či Nizozemsku.

Pro klienty nabízí Gastro komplexní služby. „Když někdo přijde s tím, že má prostor a chce tam vytvořit hezkou restauraci, jsme schopni navrhnout, vyrobit a namontovat všechno kromě podlahy. Vyrábíme nerez, korpus, pracujeme se dřevem, mramorem, kamenem, sklem a dalšími materiály,“ říká Philip Bednar Bräuner.

Jak jste se coby dánský podnikatel stal majitelem společnosti v Kamenném Újezdě?
Já jsem v roce 2007 koupil v Dánsku firmu vyrábějící nerez do průmyslových kuchyní. Konkurence tam ale byla obrovská. Využil jsem kontakty tady v Česku, protože moje maminka je Češka, a poptával jsem společnosti, které by pro nás mohly něco dělat. Tak jsem narazil na Gastro v Kamenném Újezdě. Po čase jsem zjistil, že firma má finanční problémy, tak jsem část koupil. Věděl jsem, že se sem bude muset hodně investovat a spoustu věcí změnit. V roce 2009 jsem se rozhodl, že se sem přestěhuju, protože z Dánska se to nedalo řídit.

Philip Bednar Bräuner

Narodil se 4. dubna 1971 v dánském Viborgu české emigrantce. Absolvoval vysokou školu zaměřenou na obchod. Na začátku 90. let pracoval v Praze, pak se vrátil do Dánska, kdy působil jako manažer ve strojírenství a automotive. V roce 2009 koupil společnost Gastro v Kamenném Újezdě. S dlouholetou partnerkou má dvě děti, bydlí v Hluboké nad Vltavou. Jeho koníčkem je horské kolo, hokej, squash.

Bylo to těžké rozhodnutí vzít rodinu do cizí země?
Nebylo to jednoduché. Moje matka odsud pochází, ale já se už narodil v Dánsku a češtinu jsem se nikdy neučil. Máma říkala, že češtinu nepotřebuju, protože tu byl komunismus. Když jsem byl starší, hodně mi to chybělo, měl jsem tu babičku a dědu a neuměl jsem se s nimi domluvit. V roce 1994 jsem odjel do Prahy pracovat ke svému strýci, takže jsem se jazyk trochu naučil. Pak jsem se ale vrátil do Dánska. Do jižních Čech jsem se přistěhoval s rodinou v roce 2009. Máme se tu dobře. Když jedeme v létě do Dánska na dovolenou, jsme tam autem za deset hodin.

Jaké byly začátky podnikání v Česku?
Postupně jsme to tu rozjeli, podařilo se mi získat spoustu zakázek ze Skandinávie. Zavřel jsem fabriku v Dánsku a všechno jsem soustředil sem. Letos jsme udělali spoustu organizačních změn. Angažoval jsem pana Líbala, což byl obrovský krok kupředu. Výsledky máme: v roce 2009 jsme začínali s obratem 40 milionů a letos skončíme na 250.
Miroslav Líbal: V řízení se doplňujeme. Já mám na starosti výrobu a pan Philip obchod. Právě díky tomu se nám daří ve Skandinávii, protože se domluví dánsky, švédsky, norsky, anglicky a německy.

Co všechno se tu změnilo?
Bräuner: Z garážové firmy jsme se stali profesionály. Hlavní byla změna filozofie. Od začátku jsem říkal, že nechci dělat nerezové stoly a podobně. Tam nejsou peníze. Čím složitější produkt vyrobíte, tím víc vyděláte, protože je méně konkurence. Základní věci umí udělat každý, ale navrhnout a vyrobit komplet restauraci, kde máte nerez, kámen, sklo, dřevo i chlazení, to umí málo firem. To je směr, kterým jdeme.
Líbal: Dříve jsme neměli architekty, dnes máme dva a hledáme další. Máme lidi, kteří jsou schopni vytvořit kompletní restauraci od kuchyně, po nábytek, světla, dekorace.
Bräuner: Umíme dodávat kompletně i složité projekty. S klidem můžu říct, že co se týče rozsahu služeb, nemáme konkurenci v Česku ani ve Skandinávii.

Na vašich internetových stránkách píšete, že máte ambici být nejlepší v Evropě.
Bräuner: Skandinávie je super testovací trh. Každá země je, co se týče počtu obyvatel, malá, ale zákazníci chtějí investovat do kvality a tolik nekoukají na cenu. Navíc nemusí mít deset dodavatelů. Chceme pokračovat i do dalších zemí, kde jsou podobné priority. To znamená Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Nizozemsko. Třeba Německo je ohromný trh, ale tam je hlavní standardizace a nízká cena.
Líbal: Právě na základě tohoto plánu nyní nabíráme lidi. Potřebujeme zaměstnance, kteří ovládají cizí jazyk, jsou samostatní a schopní kreativně řešit určité zadání.

Miroslav Líbal

Narodil se 15. února 1979 v Mostě. Vystudoval strojní fakultu na Vysoké škole báňské. Pracoval v automotive. Do jižních Čech se přestěhoval za manželkou, se kterou má dvě děti. Od ledna 2015 je ředitelem a spolumajitelem společnosti Gastro v Kamenném Újezdě. Rád sportuje, hraje hokej, jezdí na kole.

Kolik rozsáhlých projektů děláte najednou?
Líbal: Třeba teď v prosinci děláme šest velkých projektů v Dánsku a v Norsku. Jsou to restaurace, kantýny, jídelny a kuchyně ve školách. A k tomu 50 malých zakázek.
Bräuner: Příští rok začínáme víc v Rakousku.

Pomáhá vám při obchodních jednáních, že jste Dán?
Bräuner: Určitě. Spousta lidí stále na Čechy nahlíží s předsudky, že je to východ. Takové názory jsou patrné i ve Skandinávii. Mnozí tam mají pocit, že tady děláme levně a ne zrovna kvalitně. Přitom skutečnost je opačná. Mladí Češi, kteří u nás pracují, jsou super profesionálové. Znalosti, které mají, jsou na větší úrovni, než mají zaměstnanci v Dánsku. Naši zákazníci jsou překvapení, co v Česku dokážeme. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že ani nechtěli věřit, že je něco možné vytvořit, protože tam to nikdo nedokáže. A my jsme to zvládli.

Dělali jste kuchyni pro norskou princeznu. Jak jste se k takové zakázce dostali?
Bräuner: Přes našeho dealera v Norsku. Bylo to strašně složité, všechno bylo atypické. Speciální barvu jsme museli testovat a pak poslat do Norska, kde ji kontroloval architekt z Londýna. Řešil se každičký detail. Nemohli jsme však dělat montáž, to mohli jen lidé s bezpečnostní prověrkou. Dělali jsme spoustu dalších zajímavých projektů, kantýnu v Legolandu pro návštěvníky a další.

A největší zakázka?
Bräuner: Největší projekt jsme dělali pro norskou společnost Statoil. Kompletně jsme vybavovali kuchyň, jídelnu a kavárnu v nové administrativní budově. Denně tam jí tři tisíce lidí.