Sýček je kriticky ohrožená sovička.

Sýček je kriticky ohrožená sovička. | foto: Jim Villager

Jihočeští vědci chtějí zachránit sýčka. Už přežívá jen sto párů

  • 4
V jižních Čechách se poslední noční výkřik sýčka ozval možná už před pěti lety a od té doby výskyt drobné sovy v kraji nikdo nezaznamenal. Přesto jsou to právě vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kteří se pokoušejí o jeho záchranu v celé republice.

Zatímco před deseti lety u nás hnízdilo podle odhadů asi tisíc párů a letos už jich je jen sto, ještě před stoletím byl sýček naší vůbec nejhojnější sovou.

Dnes už ale jejich táhlé hlasy oznamují jen vlastní ohroženost a ornitologové se rozhodli, že je na čase začít se záchranným programem. I když připouštějí, že ani ten nemusí zabránit úplnému vymizení tohoto druhu z naší krajiny.

„Na vině jsou v tomto směru také často příliš váhaví ochránci přírody, kteří čekají až do poslední chvíle a odmítají připustit, že je nějaký problém. Záchranný program by měl určitě větší šanci na úspěch, kdyby začal už před deseti lety,“ podotkl Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

Podobný vývoj populací postihuje v současné době mnohem více druhů i jindy běžných zvířat.

Změny v zemědělské krajině

Hlavními příčinami úbytku sýčků jsou velkoplošné změny v zemědělské krajině, které vedly ke ztrátě pestrosti a rozmanitosti hospodaření. To se projevilo v úbytku potravních a hnízdních příležitostí. Intenzivní používání pesticidů výrazně snížilo početnost hmyzu, jako jsou kobylky a brouci.

Ti jsou spolu s hlodavci hlavní potravou sýčků. Mnoho z nich uhyne i na silnicích či v různých svisle postavených rourách, které jim připomínají dutiny stromů.

Právě v nich kdysi sýčci hnízdili nejčastěji, dnes je nahradily většinou stáje a podobné prostory blízko lidských obydlí.

„Některé záchranné programy se opírají například o vypouštění uměle odchovaných jedinců zpět do přírody. To ale nebude mít žádný efekt, pokud se nepodaří změnit podmínky, ve kterých sýčci nemohou přežít. Proto je v první řadě důležitá snaha o zachování a rozšíření vhodných biotopů,“ upozornil dále Šálek.

Vyskytuje se v nízkých nadmořských výškách

V současné době se sýček vyskytuje především v nízkých nadmořských výškách v zemědělské krajině ve Středočeském, Ústeckém a Jihomoravském kraji.

I tam jsou ale jeho populace tak slabé, že se často v době rozmnožování navzájem nenajdou ani jedinci opačného pohlaví. Sýček je také velmi náchylný na různé výkyvy počasí, především v zimním období.

„Méně než sto párů už je kriticky nízký počet a nějaká krutější zima může všechny snahy zhatit. Doufáme ale, že se nám podaří uspět,“ zdůraznil Šálek.

Záchranný program, který v letošním roce začala připravovat Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd ČR, bude financovaný z rozpočtu Ministerstva životního prostředí a Norských fondů.

Prvním krokem je celorepublikové mapování, aby vědci věděli, kde poslední sýčci žijí a kam mají zaměřit úsilí o jejich záchranu. Následovat budou jednání s místními zemědělci, aby měli sýčci kde lovit potravu.

„Na tyto zkušenosti navážeme v dalším roce návrhem komplexního dlouhodobého záchranného programu. Chceme-li, aby u nás sýčci hnízdili i v budoucnosti, musí spojit síly stát, ornitologové i zemědělci. Věříme, že se to podaří,“ uvedl ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Ten také vyzval všechny, kteří zaznamenají výskyt sýčka ve svém okolí, aby se zapojili do mapování výskytu této sovy.

„Každý záznam má obrovskou hodnotu. Na internetových stránkách birdlife.cz/sycek naleznou zájemci další informace včetně ukázky jeho hlasu a kontaktů na koordinátory mapování,“ uzavřel Martin Šálek.