„Studie zveřejněná v prestižním časopise Science předkládá nové poznatky o vzájemných vazbách mezi živočišnými druhy od Arktického kruhu až po jižní Austrálii a může přinést řadu podnětů pro zemědělství a ochranu přírody v boji proti hmyzím škůdcům,“ uvedla Daniela Procházková z Biologického centra.
Výzkumníci hledali odpověď na otázku, zda jsou směrem k rovníku silnější vzájemné vazby mezi živočišnými druhy. Využili k tomu tisíce housenek vyrobených z dětské plastelíny, které přilepili na listy stromů a poté je nechali vystavené útokům predátorů, jako jsou ptáci a mravenci.
Podle otisků zobáků či kusadel do plastelíny pak určovali, jak časté jsou útoky predátorů, jak dlouho housenka vydrží a kdo na ně útočil.
„Čelisti mravenců zanechávají dvě malá bodnutí, zatímco po ptačích zobácích zůstane otisk tvaru V po obou stranách housenky. Savčí otisky zubů jsou také opravdu lehce identifikovatelné,“ popisuje Kateřina Sam z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, která metodu využívá jako součást svého výzkumu již mnoho let.
Při tomto výzkumu instalovala a sledovala falešné housenky na třech místech - v Česku ve smíšeném lese v Pošumaví, v tropickém pralese Papui Nové Guinei a v eukalyptovém lese v Austrálii. Z její práce vyplynulo, že si na housence v Čechách chtělo pochutnat stejně ptáků jako mravenců, ale v tropech s jasnou převahou útočí dravý hmyz.
„Lidé si často myslí, že obratlovci jsou nejdůležitějšími predátory hmyzu v tropických oblastech, ale ptáky a savce předčili zejména mravenci a vosy,“ vysvětluje Kateřina Sam.
To ukazuje, že v tropech je role dravého hmyzu klíčová při kontrole býložravých škůdců, a pomáhá to vědcům pochopit, proč svět včetně zemědělské úrody na polích zůstává zelený a není zcela zkonzumován housenkami.
Z výsledků celého výzkumného projektu pak vědci vypočítali, že na rozdíl od housenky na rovníku, která má největší šanci na to být napadena predátorem, má housenka poblíž pólu už jen osminové riziko. Výsledek nebyl jen zrcadlený na obou stranách rovníku, ale také se projevoval se změnami nadmořské výšky.
Unikátnost této ekologické studie spočívala v tom, že se do ní zapojili výzkumníci z celého světa. Nejenže vědci na všech lokalitách použili stejné metody a postupy, ale měli i naprosto totožné falešné housenky. Ty byly vytvořeny na univerzitě v Helsinkách ve Finsku ze stejné zelené plastelíny a stejného tvaru. Dokonce i lepidlo použité k jejich přilepení na rostliny bylo zahrnuto do soupravy, kterou každý výzkumník obdržel, aby byl zajištěn stejný vzhled a vůně housenek.
„Po vystavení na rostlinách pak housenky opatrně oddělili od listů a vrátili v malých plastových lahvičkách zpět do Helsinek, kde malý tým vědců ověřil totožnost kousanců predátorů,“ dodala Procházková.
