„Bylo to hodně hektické období a ještě nás nějaká práce čeká. S vozem jsme udělali potřebné zkoušky a může vozit lidi,“ sdělil Jiří Kovář z velenické galerie a muzea, který je zároveň hlavní postavou celého projektu oživení provozu repliky historického vozu.
Ve Velenicích byla vůbec první trolejbusová linka na českém území. V polovině července 1907 začala vozit především zaměstnance železnice z rakouského Gmündu k vlakovému nádraží ve Velenicích.
Podle historických novin z Gmündu vyjelo denně 16 spojů mezi poštou na rakouské straně u domu č. p. 4 a hlavním vlakovým nádražím. První vyrážel po půl šesté ráno, poslední končil před devátou večer.
Současný stroj má začít vozit pasažéry zřejmě na konci září, nebo na začátku října. „Nyní si ho může veřejnost důkladně prohlédnout v amfiteátru sídliště Na Sadech,“ pokračoval Kovář. Vystavený bude až do neděle. Představa byla taková, že by později mohl jezdit na přibližně kilometr dlouhé trase.
Historický trolejbusKopie vozu z roku 1907 je více než pět metrů dlouhá a bezmála dva metry široká. Maximální rychlost, kterou replika může jet, je 18 km/h. Trolejbusy jezdily původně na trase dlouhé 2,5 kilometru v letech 1907 až 1916. V prvním roce měly dva stroje přepravit 90 tisíc lidí. |
„Rádi bychom, aby se pro něj časem povedlo vytvořit cestu, která by nevedla přímo po silnici. Ideální by bylo, kdyby byl v provozu v době hlavní turistické sezony,“ sdělil starosta Velenic Jaromír Slíva. Upřesnil, že pořízení trolejbusu vyšlo město přibližně na 1,1 milionu korun, další peníze bude stát reklama.
Samotný trolejbus začal vznikat v dílně v Novém Hrozenkově na Valašsku. Na neobvyklé zakázce nejdříve pracoval mnoho měsíců kolář Augustin Krystyník.
„Při výrobě jsem vycházel z několika dobových fotografií a nákresů,“ přiblížil už dříve vyučený kolář. Základem karoserie je světlé jasanové a tmavší jilmové dřevo. Stromy vyrostly v Hrozenkově, dřevo je přírodně vysušené, díky čemuž má obrovskou hutnost a tvrdost.
Oproti originálu však bylo nutné udělat celou řadu změn. „Například jsme museli vůz zvýšit, lidé za poslední století narostli v průměru o 12 centimetrů, tak by to pro ně v originálu nemuselo být tak komfortní. Do vozu se vejde osm pasažérů,“ zmínil Kovář.
Karoserie je zčásti oplechovaná a vozidlo je na kovovém podvozku. Nechybí ani světla či blinkry, které na původním trolejbusu rovněž nebyly.
Dnes je to však nutné, jinak by trolejbus neprošel přes státní zkušebnu a nedostal by registrační značku, kterou také musí mít. Pohání ho baterie nikoliv trolejí, což umožní měnit trasu a vozidlo zároveň nemusí splňovat požadavky drážního úřadu jako běžné trolejbusy.
