Jmenuje se Alexej. Je mu měsíc a první okamžiky svého života prožívá v zařízení ministerstva vnitra v Červené nad Vltavou. Právě tam jeho rodiče utekli před válkou z města Militopol na Ukrajině. Patří k volyňským Čechům.
Za dva týdny čeká malého chlapce stěhování do skutečného domova. „Už máme zařízený nový byt v Jaroměři, manžel tam našel práci v továrně. Plánovali jsme stěhování, ale nestihli jsme to, přišel porod,“ usmívá se 23letá maminka Oxana Olkchová.
Přesto, že rodiče Alexeje přišli před čtvrtrokem z Ukrajiny, bude vyrůstat v Čechách obklopený rozvětvenou rodinou. Celkem přijelo do Čech devět jejích členů, včetně prababičky, on je desátý. A společně budou žít všichni v Jaroměři.
„Všechno závisí na vazbách, někdo se v zařízení zdrží jen krátce, protože příbuzenstvo velmi rychle reaguje a pomáhá s bydlením, prací a podobně. Jiní naopak nechtějí žádnou podporu ze strany příbuzenstva a snaží se dokázat, že to zvládnou sami. Z první vlny krajanů, kteří přijeli v březnu, už ale není v zařízení nikdo,“ popisuje sociální pracovnice z Arcidiecézní charity Praha Světlana Porche.
Budoucnost si plánují u Prahy, vezmou jakoukoliv práci
Možnosti návratu do České republiky využilo do současné doby 170 lidí, do běžného života se už zapojilo 110 z nich. A dá se předpokládat, že šance využijí další lidé.
„Počet žádostí nebyl předem nijak omezený. Usnesení vlády umožňuje získat trvalý pobyt všem krajanům bez ohledu na zemi původu nebo dobu podání žádosti. Počty žadatelů tak neustále narůstají. Původní odhady na začátku roku hovořily o zhruba 250 osobách během roku. V současné době bylo povoleno necelých 200 trvalých pobytů. Krajané podávají žádosti dál, ty jsou v různém stádiu rozpracovanosti,“ popisuje Josef Holek z ministerstva vnitra.
Zatím posledních šest krajanů dorazilo do zařízení na Červené před 14 dny. Mezi nimi i manželé Prokopenkovi z Doněcka.
„Půlka města je rozbombardovaná. Situace se sice trochu uklidnila, ale pořád vznikají konflikty. Nefunguje nikde autobusová nebo vlaková doprava. Odjet se dá jen autem. Jinak jsou lidé uzavření ve městě,“ říká k současné situaci ve válečné zóně na Ukrajině 30letá Maryna Prokopenko.
Její manžel, 32letý Artem, pracoval jako kriminalista. Jedním z důvodů, které mladý pár vedl k odstěhování z Ukrajiny, byl fakt, že se mladý muž musel aktivně zapojit i do bojů. O tom, co zažil, nechce mluvit. „Ani se to nedá popsat.“
Manželé chtějí na hrůzy co nejdříve zapomenout, soustředí se proto raději na budoucnost. Představují si ji poblíž Prahy. „
Pracovala jsem jako bankovní úřednice. Neznám jazyk natolik, abych mohla pokračovat ve svém oboru. Ale ráda bych byla švadlenou, šití je můj koníček. Manžel vezme jakoukoliv práci, třeba ve skladu. A až se naučí řeč, zkusí si udělat nostrifikaci, aby mohl pracovat u policie,“ přemýšlí Maryna Prokopenko.
Z padesáti krajanů, kteří našli dočasný azyl na Červené, je 16 dětí. Osm z nich navštěvuje základní školu v Milevsku, dvě chodí na střední školu, zbylé jsou v předškolním věku.
Právě děti si na nové prostředí zvykají nejlépe. „V červnu jsem sem přijela s 16letou dcerou a 11letým synem. Dcera studuje střední školu v Praze, obor informační technologie, nevynechala ani jeden rok. Je nadšená, říkala mi, že ani nepřemýšlela o tom, že by tento obor mohla studovat. Učí se ráda,“ potvrzuje Olena Sloboda-Bordiian.
Tábor pro migranty z Blízkého východu není v plánu
Přes týden je mladá dívka na internátu. „I ten je mnohem hezčí, než jsou na Ukrajině. Hledáme také bydlení v Praze, myslím, že za měsíc už tam budeme. Syn chodí zatím do sedmé třídy v Milevsku,“ líčí žena, která pracovala na Ukrajině v logistice.
Chce si stejně jako Artem Prokopenko udělat nostrifikaci a vrátit se ke svému oboru ekonomky. Má velkou výhodu. Už teď obstojně mluví česky.
„Mluvili jsme česky doma, oba rodiče odtud pocházejí, stejně jako prarodiče. Udržovali jsme Vánoce, Velikonoce i Mikuláše. Teď ale poprvé uvidím, jak vypadá tradiční Mikuláš s čerty v České republice, moc se na to těším,“ plánuje Olena Sloboda-Bordiian.
Zatímco volyňští Češi mají v Červené dveře otevřené, pro uprchlíky z Blízkého východu vláda na jihu Čech podobné zařízení neplánuje.
„Teď se otevírá nový uprchlický tábor v Drahonicích na Lounsku,“ upozorňuje Josef Holek.
Dodává, že v úvahu nepřichází ani myšlenka, že by se Syřanům otevřely v budoucnu brány zařízení v Červené. „Tady se jedná o hotel. Navíc migranti a naši krajané jsou natolik rozdílné skupiny, že se to vůbec nedá srovnávat,“ podotýká.
