Mezi jednačtyřiceti oceněnými byl Miloš Velemínský letos jediným Jihočechem, který z rukou prezidenta Zemana převzal státní vyznamenání. Medaili získal za svůj celoživotní přínos v oblasti vědy a školství.
„Necítím se dobře v centru pozornosti, jel jsem do Prahy s pesimismem. Ale nakonec jsem rád, že jsem překonal předsudky a byl tam. Nečekaně jsem si to vychutnal, bylo to senzační prostředí. Úžasné sály, kam se málokdo dostane, ve mně vyvolaly nadšení,“ líčí Miloš Velemínský.
Na profesním kontě má tento dvaaosmdesátiletý vystudovaný dětský lékař spoustu úspěšně odvedené práce a dodnes uzdravuje děti a učí na univerzitě.
Jako pediatr dal šanci na život tisícovkám předčasně narozených dětí. Byl to právě on, komu se podařilo v českobudějovické nemocnici vybudovat první oddělení intenzivní péče o novorozence v republice.
Své zkušenosti z lékařské oblasti začal předávat i vysokoškolským studentům. Začátkem 90. let nastoupil jako profesor na Jihočeskou univerzitu. V roce 1998 se stal proděkanem pro vědu a výzkum na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity a od roku 2001 působil na této fakultě sedm let jako děkan. Zároveň se věnuje vědě a vydal řadu odborných publikací především z oborů pediatrie a ošetřovatelství.
„Na zdravotně sociální fakultě jsem pořád ředitelem jednoho ústavu a garantem nutriční terapie. Stále vedu i soukromou ordinaci pediatrie v Třeboni a nedaří se mi za sebe sehnat nástupce,“ říká.
Jeho syn Miloš je sice také lékařem, ale na rozdíl od otce si vybral gynekologii, takže mu nepomůže. Otec jeho volbu respektuje a je hrdý na to, že se syn stal před několika měsíci primářem gynekologicko-porodnického oddělení v českobudějovické nemocnici.
Svého rozhodnutí věnovat se medicíně Miloš Velemínský starší nikdy nelitoval. Ale kdyby si měl znovu zvolit obor, možná by upřednostnil práci u záchranné služby. Láká ho na tom, že takový doktor musí umět improvizovat a výborně ovládat urgentní medicínu.
A přestože si nepotrpí na oslavování vlastní osoby, za svoji práci získal už řadu ocenění. Před osmi lety si přivezl z Prahy Purpurové srdce, které se tehdy poprvé udělovalo v Česku u příležitosti Mezinárodního dne předčasně narozených dětí. V roce 2014 dostal od hejtmanství Zlatou šupinu a o rok později Cenu města Třeboně za celoživotní dílo.
