V dětství nepoznal lásku rodičů. Matka ho týrala, otec o svého syna nejevil zájem. Ve dvou letech se malý chlapec dostal do dětského domova vzdáleného 80 kilometrů od jihočeského města, ve kterém se narodil.
Jediným, kdo ho v zařízení pravidelně navštěvoval, byla sociální pracovnice z jeho rodného města. Během let se pro něj stala spíše hodnou tetou. Mohl se jí svěřit se svými radostmi i problémy a také díky ní zůstal ve spojení s místem, odkud pocházel.
Chlapec se v domově vyučil a jako plnoletý se vrátil zpět do rodného města. A opět to byla důvěrně známá úřednice, která mu pomáhala najít zaměstnání a bydlení. Občas ji navštíví i dnes jako dospělý muž, který už vychovává vlastní dítě.
Za dětmi vyrážejí jednou za tři měsíce
Podobných příběhů by mohly pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) z jihočeských měst vyprávět spousty. Nejméně jednou za tři měsíce totiž pravidelně navštěvují děti, u kterých soud rozhodl o ústavní, nebo ochranné výchově. Cestují do dětských domovů, zařízení pro zdravotně postižené, diagnostických ústavů i za dětmi ve vazbě nebo vězení, stejně jako za těmi, o které pečují ve vězení jejich odsouzené matky.
Alespoň dvakrát v prvním půlroce a pak jednou za šest měsíců se setkávají také s dětmi žijícími v náhradní rodinné péči. Úřednice tak vyjíždějí za svými svěřenci i do měst vzdálených stovky kilometrů.
„Nejdále jezdíme do Výchovného ústavu Boletice v Děčíně. V současné době takto navštěvujeme 44 dětí, a to do jejich plnoletosti, nebo do doby, než pominou důvody k ústavní ochranné výchově a vrátí se do rodiny,“ říká vedoucí táborského oddělení sociálně-právní ochrany dětí Petr Kundrát.
Ústavy jsou rozmístěné po celé republice. Například z Budějovic proto cestují pracovnice až do Žlutic u Karlových Varů, Chrastavy v okrese Liberec nebo Dvora Králové nad Labem.
„Ze statistických údajů vyplývá, že vloni bylo v zařízeních náhradní péče umístěno 79 dětí. Letos budou čísla obdobná. V náhradní rodinné péči mimo Budějovice je dalších zhruba 20 dětí. U pěstounů nebo budoucích osvojitelů ale děti nemusí sociální pracovnice navštěvovat osobně. Mohou požádat kolegy v místě současného bydliště dítěte o spolupráci,“ popisuje budějovická radní Lucie Kozlová.
Při návštěvách sociální pracovnice zjišťují, jak dítě žije, jak se mu daří, jaké má potřeby, a informují ho o situaci v jeho rodině. Reagují i na jeho případné výchovné problémy v zařízení.
„Obecně lze říci, že se starají, aby byla zajištěna práva dětí, sledují jejich vývoj a posilují identitu. Na základě návštěv pak pracují s biologickou či náhradní rodinou. Vyhodnocují situaci dítěte, zda trvají důvody pro jeho pobyt v zařízení a jak se vyvíjejí vztahy mezi ním a rodiči,“ vysvětluje vedoucí píseckého oddělení sociálně-právní ochrany dětí Ivana Kahovcová.
Pracovníci OSPOD mají při návštěvách v ústavech současně právo nahlížet do spisové dokumentace dítěte. „S dětmi hovoří o samotě. V některých případech je sociální pracovník jedinou osobou, která za nimi do zařízení jezdí,“ naznačuje Kahovcová.
Díky návštěvám úředníků z rodných měst má každé dítě svého klíčového pracovníka, s nímž je v pravidelném kontaktu. K pracovnici, která zná důvěrně jeho prostředí a zázemí rodiny, si vytváří vztah a těší se na ni.
„Je v zájmu dítěte a bylo úmyslem zákonného opatření, aby mělo svého sociálního pracovníka, ke kterému by mělo důvěru. Ten dohlíží i na to, aby udržovalo a rozvíjelo pro něj významné citové vazby a vztahy. A řeší situaci konkrétního dítěte komplexně. Má odpovědnost za vyhodnocení situace dítěte a další kroky, které by měly směřovat k tomu, aby vyrůstalo v rodině, či jiném vhodném prostředí,“ dodává Kahovcová. V ústavní výchově mimo obec s rozšířenou působností Písek je 18 dětí, v náhradní rodinné péči sedm.
