Nehoda ho zastavila cestou z chaty na silnici mezi Římovem a Plavem na Českobudějovicku. První, co viděl, bylo hořící auto.
Půlmetrové plameny šlehaly z prostoru motoru. Na místě bylo několik lidí, kteří volali hasiče a záchranku. Jan Jirka nezaváhal a jako první se ihned vydal se svým kamarádem k vozu.
„Snažili jsme se sehnat hasicí přístroj. Všichni ale měli jen hasicí prášky. Pomocí nich se nám podařilo oheň zmírnit. Pak ale auto začalo zase doutnat. Uhasit se nám ho podařilo až s pomocí policejní hlídky. Není sice součástí povinné výbavy, ale řidiči by hasicí přístroj měli mít. Od toho dne ho v autě vozím,“ říká půl roku po nehodě oceněný zachránce.
Že je ve vozidle zaklíněný člověk, si nejprve nevšiml. Starší muž byl celý od krve a snažil se instinktivně dostat ven. Byl v šoku.
„Pokoušel jsem se ho uklidnit, ale nebylo to jednoduché. Mluvil jsem na něj, něco odpovídal, ale příliš to nešlo. Chtěl ven. Dveře u něj však byly zablokované. Další možností bylo vytáhnout ho dveřmi u spolujezdce. Mám ale nějaké zdravotnické vzdělání, takže mi došlo, že bychom mu mohli ublížit. Počkali jsme proto na odborníky. Ven ho vystříhali hasiči. Později jsem se dozvěděl, že měl rozdrcené nohy a zlomené čelisti,“ popisuje Jirka.
Kromě něj a jeho kamaráda se do zásahu zapojili i další svědci. Odhaduje, že záchranka přijela asi za 15 minut. Jemu to ale připadalo jako mnohem delší doba. Půl roku od nehody se oba muži setkali při předávání ceny Gentleman silnic.
„On i jeho paní byli pochopitelně moc rádi. Prý mají chatu v Římově, takže mi řekli, ať se kdykoliv stavím. Skoro jsem ho uzdraveného ani nepoznal,“ líčí potěšeně mladík. Staršího muže těšilo, že ho zachránil někdo, kdo se nebál pomoct.
Lidé podle Jirky často nevědí, co v takových situacích dělat. On sám problém vidí v nedostatečném vzdělání.
„Bojí se, že zraněnému ublíží a ten je bude žalovat. To se stává často. Dalším blokem je pochopitelně krev. Ani já ji nemám rád, ale v tu chvíli jsem myslel na to, co by se mohlo stát,“ shrnuje.
K autům má sám hodně blízko. I přestože dostudoval gymnázium, nyní je na Vyšší odborné škole, Střední průmyslové škole automobilní a technické v Českých Budějovicích. V budoucnu by se rád věnoval třeba servisu aut. I proto dnes raději nechce přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby se oheň rozšířil dál. V poslední době si také všímá výrazného počtu úmrtí na silnicích.
„Nejčastěji za to může, že se řidič nevěnuje řízení. Problém je hlavně telefon. Lidé často píšou zprávy. A další je nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky. Řidiči jsou hodně bezohlední, “ tvrdí Jirka.