Romana Lukášová se snaží žít s rodinou tak, aby zbytečně nezatěžovala životní prostředí.
"Nekupujeme nápoje v plastových lahvích, pečlivě třídíme odpad, a já mám dokonce na balkoně nádobu na bioodpad, který vozím každý víkend na kompost na chalupu," přiznává se ke svému ekologickému smýšlení.
Její hračky jsou také proto vyrobené ze zbytků látek, košil a povlečení, které už dosloužilo a skončilo by jinak zřejmě v popelnici. Před několika lety se dohodly s dalšími dvěma kamarádkami, že začnou hračky i prodávat.
"Využíváme jen přírodní materiály. Simona Křižánková šije medvídky z bavlny, Marcela Modrová podle starých technik z kabátových látek a plní je truhlářskými pilinami," vysvětluje Lukášová rozdílné typy výroby.
S tvorbou látkových hraček začala na mateřské dovolené a záliba ji neopustila. Dnes její dvoupokojový byt připomíná spíše dílnu. "Když šiju z různých látek, rozložím si je pěkně v obýváku a pak stříhám, probírám se knoflíky a ještě přemýšlím, co zase udělat nového," popisuje energická žena. Dodává, že sbírá i knoflíky, aby kapříci či medvědi měli správná očička.
Kapříky přidala do nabídky až letos. "Výroba jednoho z nich mi sice kvůli mému revmatismu zabere 35 minut, ale chtěla jsem udělat figurku, která je ryze jihočeská. A kapr k rybníkům přece patří," soudí.
Šití hraček jí baví, odpadají veškeré deprese a splíny. "Věci, které vytvoříte, se na vás smějí. Navíc víte, že někomu udělají radost," poznamenává Lukášová. Jediné, co jí chybí, je dostatek času. I proto se těší na podzimní plískanice, kdy nedá přednost zahrádce, ale doma jí budou pod rukama vznikat malé figurky, které pak někoho potěší.
