Pro spoustu mladých lidí bylo setkání s Vladimírem Křešničkou zasvěcením. Byl průvodcem jejich středoškolským životem, inspirujícím pedagogem barvitě vyprávějícím o literatuře, filozofii i hudbě. A hlavně moudrým člověkem milujícím své studenty.
O tom, že krajské město ztratilo jednoho z nejoblíbenějších současných pedagogů, svědčilo pietní setkání studentů dva dny před Štědrým dnem. Zapálit svíčku a věnovat vzpomínku přišly ke gymnáziu stovky bývalých i současných žáků. Dorazili i bývalí studenti z Gymnázia Jírovcova, kde Křešnička působil před svým příchodem na ČRG.
Křešňa, jak mu všichni přezdívali, měl svým charizmatem velký podíl na životním názoru a postojích svých studentů. Jako muzikant také podporoval všechny mladé gymnaziální kapely, některé by bez jeho přičinění ani nevznikly. Nechával je zkoušet ve třídě, pravidelně chodil na koncerty.
"Byl asi to nejlepší, co mě za studií na gymnáziu potkalo. Hlavně proto, že mi věřil, a když mi bylo ouvej, dohnal mě na chodbě a řekl: ... že není čeho se bát, vždyť je jasný, že já se budu mít vždycky trochu jinak, než by se oficiálně mělo, a on mi to sakra moc přeje, hlavně ať vydržím," vzpomněla na Facebooku jedna z bývalých studentek Kristina Nedvědová.
Legendární historky ze zoo
"Za celou rodinu bych chtěl poděkovat všem, kteří si na taťku vzpomněli, a tak hezky se s ním v sobotu před Vánocemi rozloučili. Mezi zapálenými svíčkami jsme si všimli pár historek, které jim vyprávěl. To je jedna z věcí, které si budu vždy pamatovat i já," říká syn Jakub Křešnička, také bývalý student Českého reálného gymnázia a dnes redaktor týdeníku Euro.
Vladimír Křešnička se narodil v roce 1958 v Hradci Králové. Studoval na střední veterinární škole. Odtud si odnesl lásku ke zvířatům a zásobu historek, které rád vyprávěl při hodinách. "Ve Dvoře Králové chodil na brigádu do zoo a jeho historky o tom, co si zažil se slony, jsou legendární nejen u nás v rodině. S jednou slonicí měl takovou hru - sepjal ruce nad hlavou a ona ho zvedla z ochranného příkopu chobotem a držela ho, než se pustil," líčí Jakub Křešnička.
V Budějovicích absolvoval Křešnička pedagogickou fakultu. "Pořád vzdělával i sám sebe a na čas se vrátil do školy, aby prohloubil znalosti o filozofii. Zkoušel ho Erazim Kohák, stejně jako po letech mě. Oba jsme s taťkou dostali jedničku," popisuje Křešnička mladší.
Studenti si ho chtějí připomínat festivalem
Vladimír Křešnička působil jako renesanční člověk. Vedle zvířat, studentů a vyprávění příběhů miloval čtení, psaní i divadlo, které hrával na vojně a na škole. Celoživotní láskou mu byla muzika. Hrál na baskytaru v kapelách Weekend, Shellou Band či Šance. Studentům se věnoval i mimo vyučování. S kolegyní Irenou Vlkovou například založili Klub šílených akcí, pořádali Dny recese.
"Doma byl stejně hravý jako ve škole. Neměl jsem ale žádné úlevy. Jednou mě dokonce chtěl zcela vážně zkoušet z filozofie u nedělního oběda. Naštěstí z toho sešlo," vypráví Jakub Křešnička.
Šibalský výraz, kecky, manšestrové sako, všudypřítomný cigaretový dým, modří marcipánoví šneci, imaginární nešťastník Karel, kterého dával do diktátů. Nekonečné množství asociací člověku vytanou při vzpomínce na Vladimíra Křešničku.
Jeho památku chtějí studenti připomínat i velkým festivalem, který už teď plánují na prosinec v budějovické Slavii. Nazvali ho Křeš fest.
"Vystoupily by tam kapely, které ovlivnil, divadla, setkali by se tam všichni jeho přátelé," dodává za organizátory Tamara Vančurová.
