zavřít
/
„Všechno bylo jako kdykoli jindy. Seděl jsem vzadu v lavici a najednou jakoby mi začaly tuhnout nebo těžknout nohy. Tak jsem se chtěl postavit a poznal, že něco není v pořádku,“ vzpomíná Pavel Hronek.
Autor:
Jiří Fuka
,
MF DNES