Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dívka přežila pád pod mlýnská kola. Zjevil se jí Jan Nepomucký

  9:18aktualizováno  9:18
Tři sta let letos uplynulo od zázraku, který je připisován svatému Janu Nepomuckému. Sedmiletá dcera správce strakonického panství Rozálie Hodánková při něm přežila pád do ledové vody náhonu Pětikolského mlýna a neublížila jí ani dvě mlýnská kola.

Farář Roman Dvořák drží obraz, který připomíná pád dívky pod mlýnské kolo. Je v kostele svaté Markéty ve Strakonicích. | foto: David Peltán, MAFRA

Byla to nešťastná náhoda, která se na stovky let zapsala do historie města. 22. února roku 1718 šla sedmiletá Rozálie Hodánková jako obvykle po lávce vedoucí přes náhon k Pětikolskému mlýnu, který stával poblíž dnešního jezu přímo v centru Strakonic. Na lávce ale nešťastně uklouzla a spadla do náhonu.

Fotogalerie

Prudký proud ji zanesl až k mlýnskému kolu, pod nímž zůstala zachycena. Záchrana dívky trvala nejméně půl hodiny. Když ji lidé vytáhli z vody, nebyla zjevně ani potlučená, kola Pětikolského mlýna už přitom o dva roky dříve rozdrtila dva mnohem urostlejší muže.

Z této události se postupem času zrodil příběh o strakonickém zázraku, který si lidé ve městě nad řekou Otavou připomínají už tři staletí. Navíc byl jedním ze čtyř svědectví, díky nimž se jeden z českých patronů dočkal 19. března roku 1729 svatořečení. Klára, zoufalá matka Rozálie, se totiž ve chvíli, kdy se o tragédii dozvěděla, začala modlit za záchranu dcery a o přímluvu prosila právě Jana Nepomuckého.

V bezvědomí viděla Jana Nepomuckého

„Asi po půlhodině hledání byl přizván stárek Antonín Mařena. S několika muži museli pohnout zaseklým mlýnským kolem. Racionální nemožnost záchrany ve svědectví potvrzoval i stárek znalý technických parametrů kol a hloubky náhonu. Hloubka zhruba 60 centimetrů, mezi lopatkami kola o průměru 3,5 metru a výdutí náhonu zůstávala úžina na dva až tři prsty, průtok byl velký,“ popisuje strakonický farář Roman Dvořák.

Pětikolský mlýn stával poblíž dnešního jezu přímo  centru Strakonic.

Pětikolský mlýn stával poblíž dnešního jezu přímo v centru Strakonic.

Zachránci dítě následně uložili do peřin. Tam se po několika okamžicích s výkřikem a vykuckáním velkého množství vody vrátilo k životu. Dívka se prvně bála, že ji matka za nešikovnost naplácá. Dále měla vypovědět i to, že se jí nemohlo nic stát, protože v době svého bezvědomí uviděla živého Jana Nepomuckého, který ji ubezpečil v tom, že se neutopí, a řekl jí, aby se nebála.

„Matka se jí pak zeptala, jak Jan Nepomucký vypadal, a dívka odpověděla, že stejně jako v kapličce na můstku za kostelem svaté Markéty. Tehdy tam vedl most přes náhon, na němž byla kaplička se sochou. Náhon ani kaplička nepřežily minulý režim, ale socha se zachovala a je dnes v kostele svaté Markéty,“ říká sběratel pověstí, spisovatel a básník Ondřej Fibich.

Za minulého režimu měl být příběh zapomenut

Ten ještě v roce 1988 vydal v samizdatu knihu básníka Ivana Stehlíka, který okolnosti zázraku blíže popisoval. Opakovaně vyšla i po revoluci a byla první knihou, která pojednávala o Janu Nepomuckém a čtyřech zázracích, na jejichž základě byl svatořečen. Příběh Rozálie Hodánkové byl jedním z nich.

„Vše se odehrálo před svědky. Celá událost byla vyšetřena a posuzována komisí římské Kongregace posvátných obřadů. Důvodem bylo prošetření, zda je možné událost uznat jako zázrak, který by byl podkladem pro svatořečení Jana Nepomuckého. Po vyslechnutí svědků a zaprotokolování výpovědí byla tato událost posouzena jako hodnověrná a uznána jako podklad ke kanonizaci,“ vysvětluje Dvořák.

Přesto někteří usilovali o to, aby byl za minulého režimu zapomenut nebo nejméně znedůvěryhodněn. „Pro Strakonice jako město ten příběh málem zanikl. Usiloval o to i Zdeněk Cvrček, který v roce 1967 sepsal dějiny města a zázrak se snažil všemožnými způsoby vyvracet. Nebyl ale zdaleka jediný, ale faktem zůstává, že mezi dnem náhonu a mlýnským kolem byla mezera ani ne deset centimetrů, kterou by nikdo živý neprošel. A také voda byla v té době jistě opravdu ledová,“ připomíná Fibich.

Zázrak připomíná i obraz

I on je rád, že se letos, 300 let poté, co se zázrak stal, událost znovu připomíná. Navazuje prý na tradici obliby Jana Nepomuckého napříč celou Evropou a u nás pak především mezi venkovským obyvatelstvem.

„Je to patron lidí žijících u vody, poutníků a plavců, proto stojí se svou palmou vítězství a hvězdami nad hlavou na tolika mostech. Lid si ho přivlastnil jako symbol baroka a obyčejní lidé ho postupem času přijali za svého a uctívali ho ještě dříve, než byl svatořečen, i proto, jaké legendy kolovaly o jeho mučení a smrti,“ vysvětluje Fibich.

V samotných Strakonicích byla situace trochu jiná a větší význam pro město mělo například poutní místo na Podsrpu spojené s Pannou Marií. To vzniklo z popudu místního rolníka, který po povodni shodou okolností také v roce 1718 nalezl za městem sochu Panny Marie. Ta předtím stála na strakonickém mostě. Sochu umístil v přístřešku u svého pole a na místo brzy začali putovat věřící z celého okolí. Přístřešek později nahradila kaple a kapli pak dnešní barokní kostel.

Až dodnes se ale zachovaly další artefakty, které přímo odkazují ke strakonickému zázraku spojovanému s Janem Nepomuckým. Mimo sochy, která stávala na lávce přes náhon, to je i obraz, který jako poděkování za pomoc nechala namalovat možná přímo rodina zachráněné Rozálky. I ten je umístěný v kostele svaté Markéty. Je tam i deska, na níž je průběh zázraku detailně popsán.

„Kvůli svému umučení je Jan Nepomucký patronem i dobré pověsti. Za to, že věděl, kdy má mluvit a kdy mlčet. Když Rozálka spadla do náhonu, říkala si její matka mimo jiné i něco v tom smyslu, aby ji světec zachránil a lidé si nevyprávěli, co je za špatnou matku, když nechala své dítě spadnout do náhonu. A tohle zase souvisí s tou dobrou pověstí,“ dodává farář.




Nejčtenější

Dálnici do Písku postaví soukromník, spravovat ji bude 25 let

Vizualizace dálnice D4 u Příbrami

Dálnici D4 od Příbrami do jihočeského Písku postaví soukromý investor, který ji bude následně 25 let spravovat....

Soukromé zámky, hrady a tvrze v Česku. Kdo v nich bydlí a jaké má plány

Nové Hrady. Jedna z mála stavebních památek ve stylu rokoka na českém území.

Život na hradech a zámcích není jen historickou záležitostí šlechty. I dnes najdete vedle státních památek pozoruhodné...



Prospal: Jednou chci trénovat v NHL a nároďák. Proč mít malé sny?

Čeští kouči Václav Prospal a Josef Jandač při olympijském utkání se Švýcarskem....

Sálá z něj energie a touha něco dokázat. Když vypráví, je za chvíli v ráži a zaníceně popisuje, jak by jednou chtěl...

Lafatu prý v Olešníku čeká boj o místo. Půjdeš na lavičku, hrozí mu rival

David Lafata s dcerou Vandou po utkání se Slováckem.

Řadu sezon patří k nejlepším střelcům jihočeského krajského přeboru. Letos je zatím tím vůbec nejlepším. A navíc hraje...

Z výstavy zmizela koláž od TMBK. Obraz je na benzince, napsali zloději

Obraz Tomáše Břínka (TMBK), který zmizel při Univerzitním Zavíráku ze...

Vlnu reakcí vyvolala na sociálních sítích minulý týden krádež obrazu populárního umělce Tomáše Břínka známého jako...

Další z rubriky

Čtvrt století čekání končí. Českobudějovická sídliště spojila silnice

Nová silnice spojuje dvě největší českobudějovická sídliště Máj a Vltava. V...

Asfalt je položený a čeká, až po něm projedou první auta. Před polednem zástupci města a kraje slavnostně otevřeli...

Radnice opět odložila jednání o budoucnosti sportovní haly v Budějovicích

Sportovní hala v Českých Budějovicích má být podle plánů zbourána.

Kritika stavby nového multifunkčního centra na Dlouhé louce v Českých Budějovicích pokračuje. Odpůrci demolice v...

Okouzlila nás povaha Nepálců, říkají studentky z Budějovic o praxi v Asii

Českobudějovické studentky Kristina Hricová, Iva Ziková a Simona Fundová...

Setkaly se s uštknutím hadem i pokusy o sebevraždu. Trojice studentek Jihočeské univerzity má za sebou exotickou praxi...

Najdete na iDNES.cz