Závodníkovi z Českých Budějovic letos bude 79 let. „Na startu mi často říkají, že to mám dobrý, prý mám jistotu, že když doběhnu, tak budu na bedně,“ směje se Zdeněk Kopecký.
Při vyhlašování jednotlivých kategorií totiž bývá na stupních vítězů často osamocen. „Je pravda, že už nás moc neběhá. Většinou se sejdem tak tři nebo čtyři. Ale i tak jsem většinou první,“ dodává.
Zdeněk Kopecký už patří ke stálicím podzemního maratonu. Z devíti ročníků, které se na jihu Čech konaly, jich osm dokončil. Ten vůbec první totiž kvůli operaci nestihl.
A rozhodně se nedá říct, že by byl jen do počtu. Za ním skončilo dalších pět závodníků podstatně mladších. A sám si dokázal vylepšit i loňský čas. A to o osm minut.
„Na čas už ale neběhám. Vždycky se snažím, abych měl maraton do pěti hodin. Mohl bych se zlepšovat k hranici čtyř hodin, ale to bych tomu musel dávat mnohem víc, a to pak většinou vede k nějakému zranění. To už nechci. Běhám vyloženě pro radost,“ popisuje muž, který ale neběhá jen v garážích.
Běžel z Atén do Sparty
Za minulý rok absolvoval 13 maratonů po celé republice. Jezdí do Plzně, Prahy nebo Ostravy. A když uvažuje o tom, kolik by jich chtěl naběhat, dal si jako cíl číslo 333. Do této mety mu chybí ještě 17 dvaačtyřicetikilometrových závodů.
„Ale já asi nepřestanu běhat ani potom. Nedá mi to. Stejně jako když jsem chtěl dosáhnout na 306 maratonů, stejně běhám dál. Tedy pokud zdraví bude sloužit,“ říká Kopecký, kterému dosud zdraví sloužilo. „Vždyť já už absolvoval i sedmdesát maratonů s umělým kyčelním kloubem,“ dodává.
Se sbíráním maratonských běhů začal ve 35 letech. Před revolucí se účastnil hlavně domácích závodů. Po ní se ale rozjel do Evropy. Pracoval u drah, takže jízdné měl zadarmo.
„A na začátku devadesátých let nám i organizátoři závodů často odpouštěli startovné. Běžci z východní Evropy pro ně byli atrakcí,“ vzpomíná. Objel maratony od Švédska po Španělsko. Rád jezdil do Německa nebo Polska.
A za svůj život vyzkoušel i více než deset 24hodinovek, podobný počet stokilometrových běhů a třikrát se postavil na start řeckého Spartathlonu. Závodu z Athén do Sparty, který měří 246 kilometrů a dosud ho absolvovaly jen necelé dvě desítky Čechů.
„Dnes už tam chtějí startovné pět set dolarů, což jako důchodce nezaplatím. Stejně tak je startovné už docela drahé i na jiných závodech v zahraničí, tak běhám tady v republice. Nejradši jezdím do Plzně,“ vysvětluje Zdeněk Kopecký, který je na 10. místě českých maratonských tabulek v počtu závodů a svůj rekord z roku 1975 má 2:48:08.
Chce jeden maraton měsíčně
V Plzni se totiž každý měsíc koná jeden maraton. Běhá se vždy kolem Boleveckého rybníka. Loni chyběl Zdeněk Kopecký jen na dvou. „Jsem tam jediný sedmdesátník, tak mi to pořadatel dává zadarmo. Běhá nás tam tak do třiceti, tak je to příjemná rodinná atmosféra a s každým se znám,“ vypráví. Letos se chystá znovu. V plánu má, že by každý měsíc rád zdolal jeden závod.
Ty kratší už od minulé sezony úplně vypustil. Běhání na kratších tratích s mladšími běžci ve vyšším tempu už ho unavuje. A soustředí se pouze na maratony.
Speciálně trénovat už ho ale neuvidíte. Jednou nebo dvakrát týdně se jde proběhnout. Jezdí do lesa na Včelnou nebo vyrazí z Rožnova po náplavce a pak zahne do Stromovky. „Tam se taky moc hezky běhá. Ale u mě už to není moc trénink, spíš relaxace. Nejlepší trénink je totiž stejně závod,“ ujišťuje. A těch má ve svém životě dost.
A jaký je jeho recept na běžeckou dlouhověkost? Dodržovat životosprávu a pravidelně běhat. „Jím, co chci, ale nepřejídám se a snažím se jíst hodně ovoce a zeleniny. K tomu nekouřím a nepiju. Není jinak moc potřeba vymýšlet složité recepty,“ myslí si. A důležité je podle něj i to, aby běžci na začátku nepřetěžovali organizmus a poslouchali svoje tělo.
„Každý se hned honí za rekordama. Chce mít maraton co nejdřív pod tři hodiny a pak to většinou končí nějakým zraněním. Nejdůležitější je prostě mít z běhu radost,“ ujišťuje Zdeněk Kopecký.
