Málokdo měl tak rád život a lidi kolem sebe, jako boxer Josef Němec. Těžká váha, která někdy ani tolik nevážila, aby musela za každou cenu boxovat s obry ringu.
Mezi provazy byla doma velká část desetičlenné rodiny Táty Němce, jak se říkalo jeho otci. Šest kluků a dvě dívky. Josef Němec byl třetí z osmi dětí. Říkal o sobě, že se mu ani boxovat nechtělo. Ale kamarádi se divili, že když boxují ostatní, proč to taky nezkusí.
"Tatínek mě posílal pryč od ringu, protože to prej není pro mě," vzpomínal na své začátky. Ve třinácti začal. O 10 let později reprezentoval Československo na olympijských hrách v Melbourne.
Byl pátý, podobně jako o osm let později v Tokiu. Mezitím vybojoval bronzovou olympijskou medaili v Římě. "Tam jsem se poznal s Clayem," vyprávěl po letech. O devět let mladší Američan tehdy boxoval v polotěžké váze.
Dnes kdekdo tvrdí, že Clay, později Muhammad Ali, byl nejlepším boxerem historie. Když byl Josef Němec jako host na olympiádě v Americe, někdo na něj tehdy zavolal.
"Němek, Němek, slyšel jsem," popisoval, jak ho Ali zval k sobě, aby se pozdravili. "Lidi v hale si toho hned všimli a začali nám tleskat," pousmál se.
Nejlepší souboj v ringu asi Jihočech odboxoval ve finále mistrovství Evropy v roce 1963 v Moskvě. Stál tehdy proti o dva roky mladšímu Andreji Abramovovi. Rus získal minulé tři tituly mistra Evropy a byl favoritem i doma. O hodně větší, mohutnější, těžší.
"Bát se nemůžeš," vysvětloval Josef Němec, jestli neměl strach. "To bys šel na podlahu po první ráně." Stejně jako v celé své kariéře raději uplatnil taneční vlohy.
Pepík Němec, boxer s něžnou dušíJe to smutný rok. Na začátku května dolétal nebeský jezdec Milan Malý, za pár dní ho do nebe následoval spisovatel Věroslav Mertl. A v úterý vpodvečer dorazila další smutná zpráva - Josef Němec prohrál svůj poslední zápas. Dva týdny před svými 80. narozeninami. Dnes se každý ohání slovem „legenda“, na Pepíka Němce, jak mu familiérně říkali snad všichni Budějčáci, však sedělo bezezbytku. Místní ho milovali. Když přijel v roce 1960 vlakem z olympiády v Římě, vítaly ho na budějovickém nádraží davy. Ještě v posledních letech ho lidé znali nejen jako zasloužilého mistra sportu, ale potkávali ho třeba na kole nebo jako brilantního tanečníka na plesech. Každý novinář, který s ním dělal rozhovor, zase věděl, že Pepa Němec si vždy nejprve změřil vzdálenost redaktorovy hlavy od jeho pěsti. Ruce mu pořád kmitaly, zvlášť když vzpomínal na své nejslavnější zápasy. Zklidnily se jen v okamžicích, kdy vyprávěl třeba o tatínkovi, jak dětem před Vánoci vyřezával lupínkovou pilkou z překližky dárky a malý Josífek mu se sourozenci vyfukoval piliny, aby viděl na nakreslenou čáru. Při tom míval Josef Němec slzy v očích. A úterý je mělo v očích i spoustu Budějčáků. Odešla totiž opravdová legenda a boxer s něžnou duší, jak ho trefně pojmenovala jedna kolegyně novinářka. Petr Kubát, redaktor MF DNES |
Abramova utancoval. Když přišel čas, vystrčil přední ruku. I po letech zdůrazňoval, že to je ta, která dává soupeři čuchnout. "Ta zadní to pak může potvrdit," říkal po svém. Rozrážel Abramovův kryt přední. Na první pohled malými údery otřásal jeho sebevědomím.
A stačilo to. Rus mával rukama do prázdna. Když se rozhoupal, byl už rychlejší Čechoslovák mimo jeho dosah. A bum! Bum!
Rozdával jen jeden. Nabitá hala tehdy vítěze ocenila, byl lepší než jejich borec. Titul mistra Evropy pak s Josefem Němcem slavilo celé město, kde se narodil i zemřel.
Měl krásnou boxerskou kariéru. Statistiky říkají, že z 320 zápasů prohrál jen tucet. Vychází to tak, že poražený odcházel jen na velkých světových akcích. A vždycky odcházel. Nikdy se nemusel po podlaze ringu potácet, natož aby ho na ni soupeř dostal.
Obnovil box v Českých Budějovicích
Osmnáct let se v Českých Budějovicích kolem boxu moc nedělo. "Setkali jsme se jednou na ocenění mladých sportovců a Pepík mi říkal, že když jsem ředitel, mohl bych taky na box přispět," vzpomínal Miroslav Leština.
Dali si slovo a na setkání pak Josef Němec přivedl i trenéra Zdeňka Fabera. Všichni tři založili BC Samson České Budějovice, který boxoval osm let nejvyšší soutěž. Miroslav Leština je prezidentem klubu, Josef Němec se tehdy a navěky stal čestným prezidentem.
Výsledkem byla nejen stříbrná a bronzová medaile. Neustále nabitá Gerbera si považovala boxu jako svého oblíbeného sportu. "Pepíka jsem znal jako dobrého a férového chlapa, který uměl stát za svým," řekl Zdeněk Faber.
Tak to bylo a je škoda, že už to tak není. Josef Němec chybí jako málokdo.
