„Robert Sak byl džentlmen. Na fakultu s sebou přinesl ne tak často vídanou noblesu vystupování a jednání. I v pozdějších letech, kdy se už obtížněji pohyboval, nikdy nezůstal sedět v křesle, pokud vstoupila žena, vzpomíná kulturní historička Dagmar Blümlová, Sakova kolegyně z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.
A dodává, že jeho rozpravy se studenty, bohaté životní zkušeností a jiným než vystudovaným úhlem pohledu na odborné problémy byly jedinečné i tím, že posluchači mu byli vítanými partnery. „Byli tím okouzleni a řada z nich se stala jeho přáteli na dlouhá léta po ukončení studií. Myslím, že právě tahle tónina se s jeho odchodem ztrácí,“ popisuje.
Samotný životní příběh Roberta Saka by vydal na velký román. Před pár lety se mu totiž ozval z Izraele bratr, o kterém vůbec netušil. Navíc si potvrdil, že je zčásti židovského původu. Do posledních dnů proto pracoval na své historické autobiografii, která by měla v nejbližší době vyjít.
Matka mu napsala z Izraele
Robert Sak se narodil 19. ledna 1933 v Charkově na Ukrajině. Jeho otec tam odjel za prací a seznámil se s mladou židovkou původem z Oděsy. „Po návratu do Československa se ale rodiče rozvedli a já zůstal z úředního rozhodnutí s otcem. Další matčiny osudy jsou jako z filmu. Přežila válku v Praze, ale stesk po domově ji přiměl zakopat své doklady a vrátit se do Ruska. Tam žila až do roku 1990 na doklady své předčasně zesnulé sestry. Potom se odstěhovala do Izraele,“ líčil Sak ve velkém rozhovoru pro MF DNES před šesti lety.
Od své čtyřiadevadesátileté matky obdržel v roce 2006 z Izraele ještě rukou psaný dopis. Zemřela dva měsíce po tom, co se dozvěděla novinky o svém prvním synovi.
Sak absolvoval gymnázium v Plzni. Chtěl být novinářem a přihlásil se na vysokou školu politických a hospodářských věd. Po necelých dvou letech však vláda školu zrušila, a tak přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval historii. Krátce pracoval jako archivář v Třeboni a na konci 60. let se stal šéfredaktorem slavného budějovického nakladatelství Růže, kde se zasloužil o vydávání skvostů české literatury.
Po kritice srpna 1968 se však stal pro režim nepohodlným, StB ho začala vést jako nepřátelskou osobu a skončil jako slévárenský dělník v závodech Škoda. Rád vzpomínal na chvíle, kdy parťákům u kávy překládal, co předchozí den vysílala rakouská televize nebo Svobodná Evropa. Doma si psal do šuplíku historické knihy o legionářích či Františku Ladislavu Riegrovi.
Po revoluci začal přednášet na Jihočeské univerzitě a vydal sedm knih především o významných osobnostech 19. a 20. století. V roce 2009 obdržel Medaili Za zásluhy o město v oblasti vědy a školství.
Poslední rozloučení s Robertem Sakem je v pátek v 10.30 hodin v obřadní síni budějovického krematoria.
