Za svůj život vydal několik souborů povídek, románů, esejů a deníkových záznamů. Byl uznávaným křesťanským autorem. Většina jeho příběhů se odehrávala na venkově. V roce 2001 obdržel Státní cenu za literaturu.
"Pro mě je to hodně smutná zpráva. Moc jsem si jeho díla vážil, Dům mezi větrem a řekou je krásná kniha. Věrek byl velice skromný člověk, podporoval mě v tvorbě. Občas jsem s ním zašel na kávu, kde mi vyprávěl neuvěřitelné historky ze života. Třeba jak mu estébáci v 70. letech prohledávali půdu. Jednou jsem byl i na jeho chalupě u Kamenného Újezda, kde měla jeho žena, sochařka Arana ateliér," vzpomíná spisovatel Jiří Hájíček.
"Deníková vášeň mi zůstala, dává životu jakýsi řád"
Věroslav Mertl se narodil 30. března 1929 v Chrášťanech u Týna nad Vltavou v rodině vrchního četnického strážmistra.
"V roce 1938 mi tatínek koupil plnicí pero a sešit a řekl, ať si do něj každý den zapíšu, co jsem dělal. V dětství jsem to často odbýval jednou větou. Ale deníková vášeň mi zůstala dodnes, dává životu jakýsi řád," líčil Mertl v rozhovoru pro MF DNES u příležitosti 80. narozenin v roce 2009.
Na konci druhé světové války byl totálně nasazený jako dělník. Po studiu na obchodní akademii pracoval jako úředník. Jako kluk miloval Káju Maříka.
"Později se mi dostaly do rukou knihy Jana Čepa. Lahodil mi nostalgií, plynutím času, existenciálním dramatem v člověku. Ovlivnil mě na počátku mé psavosti. Měl jsem také rád Čapka, Hostovského, Saint-Exupéryho či Grahama Greena," vzpomínal.
V letech 1968 až 1970 působil jako redaktor nakladatelství Růže. V období 1971 až 1991 byl tajemníkem Okresního výboru Československé strany lidové.
"Bylo to krásné a silné období mého života. Vzhledem k tomu, co se dělo venku, jakému ponížení byli vystaveni čestní lidé, jsem se tam cítil značně svobodný. Politicky po mně nikdo nic nechtěl, žádné prověrky nebo souhlasy se vstupem vojsk. A protože měla Československá strana lidová své nakladatelství Vyšehrad, mohly mé knihy vycházet aspoň tam, aniž bych se musel byť jen za řádku stydět," vyprávěl.
Mertl byl ceněným spisovatelem i v zahraničí. Jeho práce byly přeložené do polštiny a němčiny. V roce 1979 získal ocenění polského nakladatelství Pax i výroční cenu Vyšehradu. Ministerstvo kultury však udělení zakázalo. Nakladatelství ho tajně obdarovalo třemi tisíci, za které si koupil psací stroj. Psal na něm po zbytek života.
Sedm let po revoluci český PEN-klub nominoval Mertla na Cenu Karla Čapka. Největší ocenění přišlo s rokem 2001, kdy mu román Hřbitov snů vynesl Státní cenu za literaturu.
Po úmrtí manželky Arany před třemi a půl rokem žil v budějovickém domově seniorů. I když ho trápily zdravotní problémy, do posledních dnů psal a byl v kontaktu s literáty.
