Když Oceán na začátku 90. let válcoval české hitparády, poslouchala metal. Kdyby tehdy někdo Jitce Charvátové řekl, že jednou bude frontmankou téhle hudební legendy, asi by se mu vysmála.
Hudba ji ale provázela hned od narození. Otec je muzikant a hraje na baskřídlovku a heligonku. Doma v Dubném u Budějovic tak u nich denně zněly lidovky. „Pořád jsme zpívali. Jako malinká jsem si myslela, že zpěv je hlavní komunikační kanál. Byla jsem pak trochu zklamaná, že je to mluvení. Tatínek mi předal lásku a cit k hudbě. Jako dítě jsem s ním nejradši zpívala dvojhlasně písničku Za Lanžhotem v poli,“ vypráví 42letá Jitka Charvátová.
Jitka CharvátováNarodila se 10. dubna 1975 v Českých Budějovicích. Dětství prožila v Dubném. Po maturitě pracovala v Rádiu Faktor. Působila v kapele Fiction, kterou založil Milan Mejla Hlavsa a bratři Vozáryové. Po přesunu do Prahy se stala zpěvačkou skupiny Skyline. Potom se vydala na sólovou dráhu. V roce 2011 nastoupila do obnoveného Oceánu, kde nahradila za mikrofonem zesnulého zpěváka Petra Muka. S manželem, kytaristou Milošem Švecem, který hraje například s Petrou Janů nebo Romanem Dragounem, žijí v Českých Budějovicích. Mají dvouletou dceru Jasmínu. Rádi tráví volný čas na výletech a v lese. |
Stejně jako starší sestra nastoupila v šesti letech do lidové školy umění na klavír a zpěv. „Měla jsem samozřejmě i období velkého odporu. Ve 14 letech už jsem začala mít vnitřní pnutí a o prázdninách si doma sedala ke klavíru a skládala vlastní věci,“ vzpomíná.
V té době také začala vyrážet s kamarády na zábavy po vesnicích v okolí. „Byla jsem metalačka. Ušila jsem si pruhované kalhoty a měla tričko Metallica z Maďarska,“ líčí.
Tehdy také přišel okamžik, který rozhodl o její budoucnosti zpěvačky. „Jednou jsme byli na koncertě v Dubném. Přijela kapela, ale nebyl aparát. Stál tam klavír, tak mě parta vyhecovala, ať zahraju nějakou svoji písničku. A najednou se tam objevil Petr Kolář. Strhlo se to a vyřvávali jsme spolu do rána. Pak mě pozval na zkoušku jeho tehdejší kapely, že by mě bral jako vokalistku. Po pár hodinách spánku jsem přišla na zkoušku, zbylí muzikanti si mysleli, že jsem jen nějaká buchta, kterou si Petr přitáhl,“ popisuje Charvátová.
Z této spolupráce nakonec nic nebylo, ale s Petrem Kolářem začala brzy zpívat v kapele White Light, kde působil i kytarista Honza Běhunek nebo zpěvačka Sylva Malinková.
„Té vděčím za to, že mě tenkrát naučila spoustu věcí. Jak se hýbat na pódiu nebo jak držet tamburínu. Jednou se přišel podívat na zkoušku táta. Rozrazily se dveře, vešel v mysliveckém ohozu s flintou. Zrovna jsme hráli neotextovanou písničku a Petr Kolář schválně zpíval různá sprostá slova. Bála jsem se, co na to tatínek řekne. Poslechl si nás, odešel jakoby nic a doma prohlásil, že nám to pěkně hraje,“ usmívá se.
Ze školy odbíhala do Rádia Faktor
V šestnácti letech zaslechla na nově vzniklém soukromém Rádiu Faktor reklamu, že hledají lidi, co umí mluvit a znají jazyky. Tak vzala kolo a vyrazila na pohovor do Jírovcovy ulice, kde tehdy stanice sídlila.
„Zkusila jsem přeložit zprávy. Říkali, že mám línou hubu a nejsem vymluvená. Ptali se, jestli umím i něco jiného, tak já na to, že zpívám. Začala jsem zpívat, mezitím zavolali majitele Láďu Faktora a tomu se to líbilo. Nakonec mě vzali na tvorbu na reklamy. Z gymnázia J. V. Jirsíka jsem si vždycky odběhla na frekvence, kde se vyráběly reklamy.“
Po maturitě v rádiu zůstala, nejprve dostala stálé místo sekretářky. Díky Faktoru se seznámila i s Dušanem Vozárym, který tam po rozpadu kapely Oceán dokončoval sólovou desku Déva a za krátkou dobu jí nabídl místo ve skupině Fiction. Tu zakládal s legendou českého undergroundu, Milanem Mejlou Hlavsou z Plastic People.
„Mejlu Hlavsu milovali mladý holky i fousatý tygři“
„To byl zásadní zlom v mém životě. Já do té doby nevěděla, kdo to Mejla Hlavsa je. Svět undergroundu a disentu jsem neznala. Jednou kluci říkali, že druhý den přijede Mejla do rádia a domluvíme se na spolupráci. Večer zrovna dávali v televizi pořad o Plastic People a já si teprve uvědomila, jaká síla to je. Pak přijel indián, který všechno změnil. Ke všem byl přirozený, byl nesmírně zábavný, charizmatický, měl krásnou češtinu, milovali ho všichni od mladých holek až po fousatý tygry,“ vzpomíná.
Během čtyř let natočila s Fiction tři desky. Zajímavé podle ní bylo, jak se zpočátku v publiku mísili fanoušci Oceánu s undergroundem. Přestřelky se ale po roce vyhladily.
Po několika letech se přestěhovala do Prahy a stala se na pět let zpěvačkou taneční elektronické kapely Skyline. „Byl to pro mě zase úplně nový svět. Jednou nás manažer zkusil dostat na rockový festival. Při zvukové zkoušce na nás nejdříve pokřikovali, ať jdeme do háje. Během hraní se to ale otočilo. Od té doby jsme objížděli všechny velké festivaly. Někdy jsme hráli i tři koncerty za jeden den,“ líčí.
V té době začala pracovat jako grafička na volné noze, zpívala v divadle Kalich, moderovala ranní show na Fajn rádiu, později také na Evropě 2. „Jednu chvíli jsem měla čtyři práce. Když jsme hráli, tak jsem chodila spát k ránu a ve čtyři vstávala na vysílání. Nakonec jsem si z toho přivodila cukrovku. Zjistila jsem to v době, kdy jsem dělala na sólové desce. Odjela jsem turné a pak jsem byla asi rok mimo provoz.“
Nová sestava kapely Oceán
Potom přišla nabídka, která nešla odmítnout. Oslovili ji muzikanti z Oceánu, že dávají po dlouhých letech tuhle kultovní formaci dohromady. „Plánoval se projekt s orchestrem Jihočeského divadla, měla jsem tam být jako host. Natočili jsme demo, poslali jsme ho Petrovi Mukovi a on den nato zemřel,“ vzpomíná Charvátová na květen 2010.
Nakonec se zbylá trojice Oceánu rozhodla kapelu obnovit s Jitkou za mikrofonem. „Postupně jsem se do hudby Oceánu zamilovala. Zjistila jsem, jak je mi vlastně blízká. Ze začátku jsme hráli jen staré věci. Brala jsem se jako host v kapele a záměrně se trošku upozadila. To se ukázalo u fanoušků jako dobré. Postupně se otočila atmosféra, 90 procent lidí, kteří nemohli překousnout náhradu za Petra Muka, se změnilo na deset,“ vypráví.
Na prvním koncertě chlapi v publiku brečeli
Vůbec první koncert nového Oceánu označuje za zázračný okamžik. „Den předtím jsem měla sen, že si vybaluju mikrofon, máme zvukovku, najednou cítím, že za mnou někdo stojí, a je to Petr Muk celý v černém. Petře, ty jsi tady, to je super, já nemusím zpívat, říkám mu. Ale on jen mlčel a pokýval mi. Cítila jsem z toho souhlas. Když jsem pak druhý den zpívala, tak z poloviny jsem to byla já a z poloviny šlo ze mě něco silného. Emoce na to čekaly osmnáct let. Málokdy člověk vidí v publiku brečet chlapy. Měli jsme připravené jen tři písničky, které jsme museli třikrát zopakovat.“
Následovalo několik let objíždění sálů a klubů po Česku i Slovensku. A přišlo rozhodnutí udělat novou desku s vlastními věcmi, ve kterou už skoro nikdo nedoufal.
„Hodně jsem se hudebně propojila s klávesistou Petrem Kučerou. Sáhne do kláves a mně to hned zpívá. Album jsme tak vytvořili s naprostou lehkostí bez žádného tlaku vydavatelství. Přestala jsem také definitivně být hostem a pustila do Oceánu i svůj svět,“ míní.
Deska s názvem Ve smíru vyšla loni v květnu a hned sklidila pozitivní reakce u fanoušků i kritiků. Čtenáři iDNES.cz ji poslali na druhé místo v anketě o jihočeskou kulturní událost roku 2016. V současnosti už muzikanti pracují na novém albu.
Před natáčením se Jitka Charvátová také po třinácti letech vrátila do Budějovic. Impulzem byl vztah s kytaristou Milošem Švecem, za kterého se provdala. Mají spolu dvouletou dceru Jasmínu, která je stejně jako její matka s hudbou naplno propojená.
„Já do osmého měsíce těhotenství vystupovala. Cítila jsem, že je vše v pohodě. Hudba v ní je. Odmalička ji bereme na koncerty. Jakmile něco slyší, tak tančí a zpívá,“ usmívá se Charvátová.
Stejně jako hudba je ale pro celou rodinu nepostradatelná i příroda. „Tatínek a maminka celý život pracovali v lese. Se stromy jsem dodnes silně spjatá. Proto rádi s Milošem a Jasmínkou jezdíme třeba do Boršova nad Vltavou na procházky kolem Vltavy nebo k Rožmberku,“ dodává.
