Zvon z konce 19. století věšeli zpátky na zvoničku už třikrát. Poprvé to bylo po jeho vyrobení v dílně v nedalekých Českých Budějovicích. Podruhé potom, co jej dvojice místních obyvatel schovala za II. světové války před nacisty. Loni v dubnu ho ukradli zloději a nyní se opět vrátil na své místo.
To je on, boršovský zvon.
Jako první na něj po třetím vysvěcení zazvonil minulou sobotu František Štika, jehož otec ho na jaře roku 1942 zakopal a zachránil před zabavením a roztavením. "Zvony Němci sbírali v celém okolí. Svezli je na nádraží do takové boudy. Tehdejší starosta, který byl také výpravčím, se domluvil s mým tatínkem, že náš zvon zachrání. My měli pole, tak tam tatínek večer vyjel s krávou," vyprávěl pětaosmdesátiletý Štika.
"Když jel kolem nádraží, zvon se starostou naložili do vozu a přikryli jetelem. V naší stodole už měl připravenou díru, do které pak zvon schovali," vzpomínal. Starosta pak vzkázal, že zvon skutečně v jednom z vlaků odjel.
Františku Štikovi bylo tehdy 15 let, jeho otec ale o své akci, za kterou by zcela určitě dostal trest smrti, doma nikomu neřekl. Všichni až na dva lidi byli přesvědčeni, že zvon byl roztaven a využit německou válečnou mašinérií.
Historie zvonuByl vytvořen v roce 1887 v budějovické zvonárně Perner. |
O tom, že se v jejich stodole ukrývá zvon, se dozvěděl až po válce. Z ničeho nic mu jednou tatínek řekl, ať mu jde pomoci do stodoly. A tam jej čekalo překvapení. Zvon se pak znovu světil. Zvonička stála na stejném místě jako dnes.
Hlas zvonu, který nedaleko domu Štiků zněl ráno, v poledne i večer, provází Františka od jeho dětství. "Jako malý kluk jsem se ptal pana Borovky, který tu zvonil, jak pozná, že je poledne. Hodinky tehdy nikdo neměl. On mi řekl, že když vyndá knedlíky z hrnce, tak jde zazvonit," připomněl Štika.
Když se loni dozvěděl, že byl zvon ukraden, silně to s ním otřáslo. "Tatínek riskoval životy celé rodiny, aby ho zachránil, a málem to bylo všechno k ničemu," říká se slzami v očích. "Mám radost, že se vrátil," dodal.
