„Bylo to dost náročné. Obdivuji žáky devátých ročníků. Setkávala jsem se s věcmi, které pro mě byly nové, a navíc musela řešit zdravotní problémy,“ hodnotí Havlíčková, která do deváté třídy chodila na 5. základní škole v Jindřichově Hradci.
Na začátku školního roku měla největší obavy z matematiky a cizích jazyků. „Těžších předmětů pak bylo víc. Učitelé i pan ředitel jsou ale bezvadní. Všechno mi krásně vysvětlili. Ze dne na den jsme se třeba rozhodli, že uděláme zkoušku z matematiky. Povedlo se, nebyla jsem nervózní a bylo to v pohodě,“ vypráví.
Nejlehčí pro ni byla informatika, kterou zvládla rychle a na jedničku. „Na začátku jsem si myslela, že budu potřebovat pomoc rodiny. Nakonec jsem ale byla tak nadšená, že dělám něco jiného než v obvyklém životě, že jsem se připravovala sama,“ popisuje a dodává, že by šla do stejného rozhodnutí znovu.
Ve školních lavicích strávila dohromady zhruba 160 hodin. Její vysvědčení se ale od klasických liší.
„Paní Havlíčková chodila na pravidelné konzultace a na jejich základě ji na konci čekalo komisionální přezkoušení z každého předmětu. Na dokladu je uvedeno Vysvědčení pro kurz základního vzdělávání a není rozdělené na pololetí. Jsou tam napsány předměty a známky. Na druhé straně vysvědčení je doložka, že žákyně získala základní vzdělání, což je právě to důležité, kvůli tomu to dělala,“ vysvětluje ředitel základní školy Pavel Štefl.
Nástup Simony Havlíčkové do deváté třídy byl přínosem i pro školu samotnou. „Nic takového jsme tu nikdy nedělali. Hledal jsem informace po školách, nakonec jsem věc konzultoval se školou v Plzni. Byli jsme jediní v Jihočeském kraji, kteří kdy něco takového dělali. Teď už víme, jak na to,“ podotýká Pavel Štefl.
A stejně jako si Simona Havlíčková chválí kantory, slova uznání mají i oni pro ni. „Je velmi svědomitá a cílevědomá. Zhostila se toho opravdu na výbornou. Samozřejmě nemá samé jedničky, ale udělala pro své studium, co mohla. Budeme na paní Havlíčkovou rádi vzpomínat,“ chválí ředitel Štefl.
Základní škola je ale jen začátek. Simona Havlíčková by ráda pokračovala na hotelové škole a stala se kuchařkou. „Čeká mě asi operace, takže nevím, jak se všechno vyvine dál. Kdybych ale na operaci nemusela, budu samozřejmě pokračovat v učení, abych co nejdříve dostudovala i střední školu. Pořád plánuji, že bych chtěla být kuchařkou. V tomto oboru se v našem kraji člověk nejvíc uplatní,“ naznačuje.
